,,Pane Žáku!'' Zvolala moje babička a rychle k němu doběhla. Pan Žák ležel na podlaze v kaluži krve s kulkou v hlavě. ,,Babi, hlavně se ničeho nedotýkej. Jdu rychle zavolat policii.'' Řekla jsem a vzala mobil do ruky a vytočila konkrétní číslo na policii. Chvíli jsem čekala než uráčená sekretářka zvedne telefon. ,,Dobrý večer. Přejete si?'' Zeptala se slečna přeslazeným hlasem, který byl na 100% falešný. ,,Dobrej, byly jsme s babičkou na koncertě a když jsme přišli domů, našli jsme tu mrtvolu.'' Řekla jsem docela klidným hlasem. Moc se nedivte. Jsem přece detektiv, na tohle jsem zvyklá. ,,Jistě nadiktujte mi adresu a hned za vámi někoho pošlu.'' Nadiktovala jsem ji adresu a potom se rozloučila. Jsem zvědavá za jak dlouho tady budou. Slečna zadá se nepospíchala. Šla jsem zpátky do kuchyně za babičkou. Pořád klečela u pana Žáka. ,,Kdo mu to mohl udělat. Byl to tak hodný a laskavý člověk.'' Řekla babička a bylo slyšet, jak se jí hlas třásl. Šla jsem k mrtvole blíž, abych si ji mohla prohlédnout. Zdá se, že kukla bude pořád v hlavě, takže ho někdo musel zastřelit z dálky. Řekla jsem si pro sebe. Prohlédla jsem si, co má na sobě. Měl pracovní oblečení. Vypadá to, že dělal přesčasy. Když jsem si ho tak prohlížela všimla jsem si, že něco drží v ruce. ,,Babi? Podáš mi prosím látkový kapesník?'' Zeptala jsem se, ale oči od mrtvoly jsem neodtrhla. ,,J-jistě. T-tady.'' Podala mi látkový kapesník ze svojí kabelky. ,,Díky.'' Poděkovala jsem ji a kapesníkem jsem rozevřela jeho levou dlaň. Vypadl z ní pomačkaný papír. Vzala jsem ho do rukou a rozevřela ho. Bylo na něm něco napsáno : JEDNOU MI ZA TO PODĚKUJETE DETEKTIVE WATSONOVÁ. ČAS NA ODPLATU KONEČNĚ NADEŠEL. Nechápala jsem nic. Na jakou odplatu a proč až teď nadešel čas? Papír jsem složila a dala si ho do kapsy, když zrovna někdo zazvonil. Rychlým krokem jsem došla ke dveřím a otevřela.,, Dobrý večer. To vy jste volala?'',, Ano, to jsem byla já. Pojďte.'' Do kuchyně jsem dorazila už i s policisty. Tělo si prohlíželi a jeden z nich začal do vysílačky říkat, ať zavolají sanitku. ,,Znáte toho muže?'' Zeptal se nás z ničeho nic policista. ,,Ano, já ho znám.'' Řekla babička nervózně. Došla jsem k ní a objala ji jednou rukou, aby se uklidnila. Jenom se na mě smutně usmála a opřela se o mě. Babička jim řekla všechno co chtěli vědět a během toho odváželi tělo pryč. ,,Dobře to je vše. Budeme chtít, abyste se zítra dostavila na stanici paní Mocná.'' Řekla policista a mile se usmál. ,,Jistě.'' Řekla babička. ,,Dobrá, těšilo mě dámy a zítra se uvidíme na stanici.'' Řekl policista a s tím odešel z našeho domu. ,,Pojď se posadit.'' Promluvila jsem k babičce. Sedla si na židli a já ji zatím dělala čaj. Po chvíli se otevřely dveře a v nich byla Sára. Vypadala vyděšeně. ,,Jste obě v pořádku? Nestalo se vám nic?'' Ptala se nás a u toho si nás prohlížela jestli nemáme nějaké zranění. ,,Jsme v pořádku Sáro.'' Uklidnila jsem moji nejlepší kamarádku. ,,Jsem ráda, že se vám nic nestalo. Ještě, že jste byli na tom koncertě. Jinak byste ho tady potkali a určitě by to s vámi nedopadlo dobře, kdybyste ho přistihli. Doufám, že ho chytí.'' Řekla Sára naštvaným hlasem. ,,Určitě ho chytí. A chtěla jsem se zeptat. Kdo je vlastně ten pan Žák? Zeptala jsem se. ,,Byl to automechanik. Měl tady vlastní autodílnu.'' Odpověděla mi babička. ,,Byl fakt dobrý. Nejlepší v Českém Brodě.'' Doplnila ji Sára. ,,Aha.'' Odpověděla jsem. Proč by sakra zabíjel automechanika? Zeptala jsem se sama sebe v duchu. ,,Jak vidím, tak v tvé mozkovně to šrotuje.'' Řekla Sára. ,,Vyšetříš tu vraždu?'' Zeptala se mě Sára. Podívala jsem se na ni a nevěděla co říct. ,,Sáro, Emily má přece dovolenou. Musí si odpočinout.'' Řekla babička a já si povzdechla. ,,Nevím jestli ji chci vyřešit.'' Řekla jsem. ,,Já si myslím, že by si měla.'' Řekla Sára a usmála se na mě. ,,Podle by si neměla. Dovolená je od toho si odpočinout.'' Řekla babička a na Sáru se trochu zamračila. Ta jen protočila oči. ,,Pokud vím, je to moje rozhodnutí. Nemusíte za mě rozhodovat.'' Řekla jsem a tím jsem konverzaci ukončila. ,,Jdu si lehnout a zítra vám řeknu, jak se rozhodla.'' Řekla jsem a šla do svého pokoje. Převlékla jsem se a rychle zalezla do postele. Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ale pak jsem usnula.

................................................................................................................................................................

Já vím, dnes je to krátké, ale mám výmluvu. Je to kvůli škole. Učitelé se asi dohodli, že všem prostě budou dávat referáty a prezentace. Bože, to bude zase nuda. Se upíšu k smrti. :D

Mějte se :)