Už mi došlo, co tím vzkazem myslel, ale tohle jsem nikdy nechtěla. Nikdy jsem si nepřála babiččinu smrt. Když jsem vešla do jejího pokoje, našla jsem ji svázanou na židli s kulkou v hlavě. Zavolala jsem policii a řekla jsem, že jsem našla svoji babičku mrtvou. Řekli mi, že za chvíli budou u mě. Přistoupila jsem k mrtvému tělu a začala si ho prohlížet. Kulka v hlavě jako u minulé oběti. Pomyslela jsem si. V očích jsem měla znovu slzy, ale držela jsem se. Všechno jsem si zapisovala do bloku. Vzala jsem si rukavice a začala ji rozvazovat. Zvedla jsem ji ze židle a položila ji na zem. Všimla jsem si, že v kapse u košile měla papírek. Vzala jsem ho do ruky.

Líbí se ti dárek? Doufám, že ano. Chci ti říct, že na vyšetření tohohle případu máš 2 dny. O půlnoci druhého dne budu čekat v Oranžové Zahradě. Chtěl/a bych vědět co si všechno zjistila.

Tak o půlnoci Susan.

Tak tohle je fakt dobrý. Mám jenom 2 dny na to, abych případ vyřešila. Uslyšela jsem zvonek a šla ke dveřím. ,,Dobrý večer slečno Watsonová.'' Pozdravil mě jeden z policistů. ,,Dobrý večer. Pojďte dál.'' Řekla jsem a pozvala je dovnitř. ,,Kde je tělo?'' Zeptal se druhý policista. ,,V pokoji. Běžte do obývacího pokoje a jděte furt rovně. Tam tělo najdete.'' Řekla jsem s kamennou tváří. Šli tam, kam jsem ji ukázala. Nechtěla jsem ji vidět znovu, tak jsem počkala na chodbě. Po pár minutách otevřela dveře Sára. ,,Ahoj.'' Řekla radostně, ale když uviděla můj ztrápený obličej, koutky ji rychle spadly dolů. ,,Co se stalo?'' Zeptala se. Z jejího hlasu byla slyšet starost. ,,Zabil ji. On ji zabil.'' Řekla jsem jen. ,,Chceš říct, že tvoje babička....'' Jenom jsem přikývla. ,,Bože. Jsi v pořádku?'' Zeptala se a objala mě. ,,Jo, jsem v pohodě.'' Odpověděla jsem a odtáhla se z jejího objetí. ,,Slečno Watsonová!'' Zavolal na mě jeden z policistů. ,,Už jdu!'' Zvolala jsem zpátky a mířila jsem do babiččina pokoje. Sára mě následovala. ,,Zavolali jsme sanitku, aby si ji odvezli a chtěl jsem se zeptat....nic jste tady nenašla že?'' Zeptal se mě jeden z policistů. ,,Ne, nenašla.'' Řekla jsem a mnula vzkaz od vraha v kapse kalhot. Vím, že se lhát nemá. To mi to nikdo říkat nemusí. ,,Dobře. Bylo by dobré, kdyby jste zítra přišla na naši stanici.'' Řekl druhý policista, co náš rozhovor poslouchal. ,,Jistě.'' Odpověděla jsem mu. ,,A kdo je ona?'' Zeptal se první policista. ,,To je Sára, ale ta přišla teprve před chvílí.'' Odpověděla jsem pravdivě. ,,Dobrá.'' Řekl a něco si zapsal do svého notesu. ,,Kdy by se vám to zítra hodilo?'' ,,Klidně někdy ráno.'' ,,Tak zítra v devět?'' Zeptal se. ,,Určitě.'' Odpověděla jsem. Ještě chvíli se mě vyptávali, ale pak přijela sanitka. Odvezli moji babičku a policisté se s námi rozloučili. Šla jsem si sednout do kuchyně ke stolu. Nepřítomně jsem koukala do zdi. ,,Chceš, abych zítra na tu stanici šla s tebou?'' Zeptala se Sára. ,,To jo dobrý. Zvládnu to'' Řekla jsem a usmála se. ,,Opravdu?'' Zeptala se ještě jednou, ale ustaraněji. ,,Opravdu.'' Ujistila jsem ji. ,,Dobře. Co vlastně budeme dělat?'' Zeptala se. ,,To nevím.'' Odpověděla jsem. Chvíli jsem si ještě povídali, ale pak se Sára omluvila, že si půjde lehnout. Popřála jsem jí dobrou noc a vyprovázela ji pohledem. Dobrou hodinu jsem seděla v kuchyni a dívala se do zdi. Přehrávala jsem si v hlavě dnešek. ,,Proč se mně dějí takové věci.'' Řekla jsem do ticha a povzdechla si. 

...........................................................................................................................

Celou noc jsem nespala. Na to jsem neměla ani pomyšlení a navíc se mi spát nechtělo. Noc jsem proseděla u počítače s kávou v ruce. Vedle počítače jsem měla všechny dopisy a vzkazy od vraha. Musel být na mě vtipný pohled. Vsadím se, že jsem vypadala jako zombie co zrovna vstal z hrobu.

,,Bože. Co tady děláš?'' Zeptala se Sára ve dveřích od kuchyně. ,,Sedím tu a hraju si na ducha. To tu dělám.'' Odpověděla jsem sarkasticky a napila se kávy. ,,No, jak tak koukám, tak na to vypadáš.'' Řekla a sedla si ke mně. ,,Takže tam vážně půjdeš sama?'' Zeptala se. ,,Neboj. Zvládnu to. Vždyť jsem přece detektiv.'' Řekla jsem s vítězným úsměvem. ,,Dobře. Jo dnes musím ještě na farmu, takže se uvidíme nějak po obědě.'' Řekla a rychle odešla z kuchyně ven. Zavřela jsem počítač a šla se najíst. Vzala cereálie s mlékem a k tomu pár kousků ovoce.

Když jsem dojedla bylo osm hodin. Mám ještě chvíli čas. Pomyslela jsem si. Šla jsem si do pokoje převléknout a podívala se na sociální sítě. Pak jsem si vzala na sebe bundu a vyšla s baráku k autu. Nastartovala jsem a vyjela. Cesta trvala tak 15 minut.

...........................................................................................................................

Venku před stanicí na mě jeden z policistů čekal. Vystoupila jsem z auta a šla přímo k němu. ,,Dobrý den. Slečna Watsonová?'' Zeptal se. ,,Ano.'' Odpověděla jsem. ,,Pojďte za mnou.'' Vyzval mě a šel do budovy. Šla jsem teda za ním. Cestou nepadlo ani slovo. Šli jsme dlouhou chodbou. Na konci byly dveře, které mi otevřel. Vstoupila jsem dovnitř a on za mnou zavřel. Ocitla jsem se v tmavé kanceláři. Uprostřed ní byl velký dřevěný stůl za kterým seděl policista ze včera. ,,Dobrý den slečno Watsonová.'' Řekl a usmál se na mě. ,,Dobrý.'' Řekla jsem jen a úsměv jsem mu neopětovala. Ptal se mě na několik otázek. Hádám, že si si umíte představit, na jaké otázky se mě ptal, takže je tu nebudu říkat. Každopádně to trvalo hodinu. ,,Děkuji, že jsi přijela a odpověděla na mé otázky.'' Řekl, když jsme byli před mým autem. Nevím jestli mi uvěříte, ale když mě vyprovázel, nebavili jsme se o mojí babičce, ale o našich životech. Začali jsme si i tykat. ,,Není zač.'' Řekla jsem mu a nastoupila. Milý chlap. Pomyslela jsem si.

...........................................................................................................................

Když jsem dorazila domů, šla jsem se rovnou převléknout do něčeho pohodlnějšího, což jsou šedé tepláky a modré tričko. Vyšla jsem z pokoje a seběhla schody. Rozhodla jsem se udělat oběd. Připravila jsem si hrnec s vodou, který jsem dala na plotnu. Potom jsem vyndala těstoviny, pár kousků zeleniny a našla jsem i kuřecí maso, které se mi náramně hodí. Pokud stále nevíte, co chci udělat k obědu, tak těstovinový salát.

...........................................................................................................................

Přibližně asi po hodině jsem měla salát hotový. Když jsem nadávala salát na talíř, uslyšela jsem otevírání vchodových dveří. ,,Ahoj!'' Zvolala Sára v chodbě a za několik vteřin byla u mě. ,,Tak co si vytvořila k obědu?'' Zeptala se Sára s úšklebkem. ,,Těstovinový salát.'' Odpověděla jsem prostě a podala ji talíř s jídlem. ,,Dík.'' Poděkovala a sedla si za stůl. Také jsem si nandala a sedla si ke stolu. Jedli jsme a u toho se bavili. Málem jsem se udusila těstovinou, když mi Sára řekla vtip. ,,Žiješ?'' Zeptala se se smíchem, když mě bouchla do zad, abych se neudusila. ,,Jo žiju.'' Odpověděla jsem s úsměvem. Sára mi pak pomohla umýt nádobí. Když jsme měli hotovo, tak jsme se rozdělili. Sára šla do obýváku a já do pokoje. Chtěla jsem si jít lehnout, když jsem minulou noc nespala. Rovnou jsem padla do postele a za několik minut jsem usnula.

................................................................................................................................................................

Je tu nová kapitola. Snad Vás bavila. Prozradím, že knížka bude končit buď už v příští a nebo až v té další kapitole. Je to má první knížka, takže se nedivte, že je to tak krátké :D

U příští knížky se budu snažit, aby měla alespoň 20 nebo přes 20 kapitol.

Mějte se ;)