On/a zná moje druhé jméno? Ale to není možné, nikdo kromě mých blízkých nezná moje druhé jméno. Dopis jsem si přečetla ještě jednou a u toho jsem přemýšlela, jak se sem dostal. Rezignovaně jsem povzdechla a dala dopis na noční stolek. Lehla jsem si na postel a dívala se do stropu. Jako vždy mi hlavou prolétávalo několik myšlenek. Z nich mě vytrhl babiččin hlas. ,,Emily je večeře!'' Zvolala babička. To už je tolik hodin? Podívala jsem se na hodiny a bylo 17:35 večer. Akorát čas na večeři. Vstala jsem a vyšla z pokoje. Velmi šouravým krokem jsem sešla chody a šla do kuchyně. Sedla jsem si ke stolu a mlčky hleděla na talíř s jídlem. ,,Copak?'' Zeptala se babička a sáhla mi na rameno. Ucukla jsem. ,,Nic, nic.'' Řekla jsem jen a začala jíst. Babička se na mě chvíli dívala, ale pak nade mnou zavrtěla hlavou a zavolala Sáru, že je večeře. Sára tu byla do 5 minut. Sedla si a hned začala jíst. Všechny tři jsme mlčky jedly. Pořád jsem přemýšlela nad tím dopisem.

Když jsem dojedla, umyla jsem talíř a uklidila ho. Měla jsem namířeno do pokoje. ,,Počkej, půjdu s tebou.'' Řekla Sára, když po sobě umývala talíř. Chvíli jsem na ni čekala, ale po chvíli jsme šly obě do mého pokoje. Sára si sedla na koberec a já na postel. ,,Posunula si se nějak dál s tím případem?'' Zeptala se mě Sára z ničeho nic. ,,No....'' Nevěděla jsem co říct. ,,Takže ne.'' Řekla Sára a lehla si. ,,Nic si z toho nedělej. I mistr tesař se někdy utne.'' Řekla a zavřela oči. Nad tím, co řekla jsem se trochu zamračila. Jsem ta nejlepší detektivka. Já vždycky všechno vyřeším. ,,Tím mi naznačuješ, že ten případ nedokážu vyřešit?'' Zeptala jsem se chladně. ,,Jo. Někdy si prostě na něco krátká. Smiř se s tím.'' ,,Vždyť jsem vyřešila i těžší případy, než je tenhle. Nikdy jsem na žádný případ nebyla krátká.'' Řekla jsem naštvaně a založila si ruce na hrudi. ,,Nečerti se.'' Zasmála se Sára. ,,Tak ten případ vzdej a....'' ,,To v žádném případě!'' Přerušila jsem ji. ,,Když jsem ten případ vzala, tak ho i dokončím!'' ,,I když si s ním nevíš rady?'' Pozvedla Sára obočí. ,,Měla bych ho vyřešený dávno, kdybych měla kontakt na jeho syny.'' Řekla jsem a nabroušeně se dívala do zdi. ,,No, v tomhle ti nepomůžu. Když jeho synům bylo 18 let, vypadli oba z baráku.'' ,,Ale proč odešli?'' Zeptala jsem se. ,,To nikdo neví.'' Odpověděla mi. ,,Pak zemřela i jeho žena a zůstal sám. Hledala jsi na sociálních sítích? Myslím tím Facebook, Instagram a tak?'' Ne, jsem tak pitomá, že jsem se nepodívala. Pomyslela jsem si sarkasticky. ,,Jo podívala. Nenašla jsem žádného Daniela Žáka.'' Řekla jsem a povzdechla si. ,,Napsala jsem i příjmení jejich matky za svobodna a nic mi to nenašlo.'' ,,Tak to je už asi nenajdeš.'' Řekla Sára a postavila se. ,,No, tak já si už půjdu lehnout.'' Oznámila mi. ,,V 7 hodin?'' Pozvedla jsem obočí. ,,Jsem unavená.'' Řekla a odešla z pokoje. Nechápavě jsem chvíli koukala na dveře. Pochybuju, že jde spát. Pomyslela jsem si. Znovu jsem otevřela počítač a všimla jsem si, že mi někdo poslal email. Rozklika jsem si ho a přečetla jsem si ho.

Dobrý večer detektive Watsonová. Dozvěděl jsem se, že řešíte vraždu mého otce. Chtěl by se s Vámi sejít a vědět co se stalo. Napište mi prosím, kdy máte čas a sejdeme se i s mým bratrem Samem.

Přeji Vám zbytek krásného večera.

To se mi snad zdá. Já mám snad štěstí. Pomyslela jsem si radostně. Napsala jsem mu, že čas mám kdykoliv a ať si on určí den, kdy se mu to hodí. Konečně se někam posunu. Email jsem odeslala a zavřela počítač. Vyšla jsem z pokoje, protože se mi ještě nechtělo spát. V obýváku nikdo nebyl. Tím líp pro mě. Sedla jsem si na gauč a pustila si film. ,,Na co koukáš?'' Zeptala se mě babička, která stála mezi dveřmi. ,, Na nějakou animovanou pohádku. Nevím jak se teď jmenuje.'' Odpověděla jsem ji. Babička jen přikývla a sedla si ke mně. Chvíli se se mnou dívala, ale pak šla taky spát. Pustila jsem nejmíň ještě 2 filmy a pak usnula.

...........................................................................................................................

Probudil mě zvuk rádia, který vycházel z kuchyně. Posadila jsem se a usoudila, že už nikdy, opakuji, nikdy nebudu spát na téhle příšernosti. Jak jsem sakra na tomhle mohla usnout? Zvedla jsem se a celá rozlámaná se vydala do kuchyně. Viděla jsem babičku, jak připravuje snídani. ,,Dobré ráno.'' Pozdravila mě, když mě zahlédla. ,,Dobrý. Ty už si vzhůru?'' Zeptala jsem se udiveně a sedla si ke stolu. ,,Když jdeš brzy spát, probudíš se brzy. Takhle to platí pro mě.'' Odpověděla mi a dala přede mě talíř z tousty a kávou. ,,Díky.'' Poděkovala jsem jí. ,,Ahojky!'' Zvolala Sára, když vešla do kuchyně, ještě v pyžamu. ,,Dobrý.'' Řekla jsem a věnovala se své snídani. ,,Dobré ráno. Tady máš kávu a nezapomeň, že dnes musíš zavolat tomu veterináři.'' Řekla babička, když jí podávala kávu. ,,Neboj, nezapomněla jsem na to.'' Mrkal na ni a pustila se do své snídaně. ,,A co se stalo, že potřebujete veterináře?'' Zeptal jsem se. ,,Potřebujeme zkontrolovat králíky. Babička si všimla, že na uších mají zarudlá místa.'' Odpověděla mi Sára. ,,Snad to nebude nic vážného. Nechci se jich zbavit.'' Řekla babička posmutněle. Pak už ani jedna z nás nic neřekla. Jenom jsme poslouchali písničky z rádia a se Sárou jsem si pobrukovali.

Když jsem se najedla, šla jsem se převléknout do svého pokoje. Vzala jsem si na sebe černé legíny, a světle fialový svetr. Učesala se a vyčistila si zuby. Pak jsem otevřela počítač zkontrolovat email. Daniel mi napsal, že by měl čas dnes ve 13 hodin. Odsouhlasila jsem mu to a zavřela počítač. Vzala jsem si mobil a chvíli na něm byla. Napsal mi Roman.

R : ,,Ahoj. Tak jak se ti daří?''

E : ,,Ahoj. No ani se neptej.''

R :,,Špatný den?''

E : ,,Ne, jenom mi dělá problém ta vražda o které jsem ti psala,

ale dnes se sejdu s Žákovými syny, tak snad něco zjistím.''

R : ,,Určitě něco zjistíš a pak chytneš toho vraha. V tomhle jsi

přece nejlepší.''

E : ,,To já přece dávno vím.''

R : ,,Bacha aby ti ego nestouplo moc vysoko.''

Takhle jsem si ještě půl hodiny psali. Roman je vážně úžasný kamarád. To on mi pomohl se stát policistou a pak detektivem. Hodně mu toho dlužím, ale nahlas tohle nikdy neřeknu. Ještě by si ze mě utahoval, že jsme moc velká citlivka. Rozhodla jsem se, že půjdu na chvíli na zahradu se provětrat. Vyšla jsem zadními dveřmi, které vedou na zahradu. Jak jsem viděla, babička pilně pracovala na zahradě. Sáru jsem nikde neviděla. ,,Ahoj. Kde je Sára?'' Zeptala jsem se. ,,Ahoj. Jela zase na farmu, kvůli tomu veterináři.'' Odpověděla mi aniž by odtrhla oči od práce. ,,Aha.'' Řekla jsem jen. ,,Jo a chtěla jsem ti říct, že ve 13 hodin mám schůzku, takže budu pryč.'' Řekla jsem jí a sledovala její reakci. Podívala se na mě s pobaveným úšklebkem. ,,Schůzku? A s kým pak?'' Zeptala se mě. ,,Babi, není tak jak si myslíš. Je to kvůli případu. Napsal mi Daniel Žák, abych mu řekla co se stalo jeho otci.'' ,,Vážně ti napsal?'' Zeptala se udiveně. ,,Ano napsal. Psal, že přijde si se svým bratrem Samem.'' Řekla jsem klidně. Čemu se tak diví? ,,No asi víš, že přerušili s ním všechny kontakty.'' ,,Ano to vím a vím i to, že když dovršili 18-ti let, odešli odsud.'' ,,Ano to tu ví každý. Zvláštní je to, že nikdo neví důvod. No, ale děkuji, že si mi to řekla. Chtěla bych si s chlapci popovídat, když jsem je tak dlouho neviděla. Víš, když jsem vás dvě ze Sárou zrovna nehlídala, hlídala jsem Sama s Danielem.'' Řekla babička. ,,To jsem netušila.'' Řekla jsem lehce zmateně. ,,Rozuměli byste si.'' Řekla babička s úsměvem. Úsměv jsem ji oplatila. ,,Tak se běž připravit.'' Řekla babička a vyháněla mě ze zahrady. Zakroutila jsem nad tím hlavou, ale úsměv mě neopustil. Jdeme se teda připravit na schůzku. 

................................................................................................................................................................

Další kapitola na světě, snad se líbila. Děkuji za hvězdičky a přečtení. Jsem ráda, že alespoň někdo tohle čte. Mám v plánu po téhle knížce napsat další knížku, ale tentokrát fanfikci. Zatím nebudu říkat na co. Ještě nevím jestli ta knížka vůbec vyjde protože záleží jak to budu mít časově se školou a taky musím dopsat tuhle hrůzu. To je asi všechno.

Mějte se a užívejte života :D