A teď je tady ta kapitola, co už někdo z vás četl.
Enjoy!
Lucc ❤

Marwex-
,,Sakra, sakra, sakra!" Běhám po pokoji a snažím se najít stejný, nebo aspoň podobný pár ponožek.
,,Jak to, že mě nikdo nevzbudil?!" Křičím, když už zcela oblečen, běžím ze schodů do kuchyně, kde si vezmu svačinu.
,,Já myslela že jsi už odešel drahoušku." Řekne mamka překvapená, že tady ještě stále je.
,,Jo, jasný, jako kdyby jsi nevěděla v kolik vstávám, co?" Odseknu, dovážu si tkaničky a běžím do školy.
Tak aspoň na tu druhou hodinu to stihnu, pomyslím si a táhnu za roh.

Gejmr-
Po ranní sprše a snídani jsem se rozhodl jít trochu prozkoumat okolí.
Rozhlížím se kolem a zcela zaujat okolím se nedívám na cestu a..
,, Ježiš!" Vykřiknu, když do mě někdo nabourá.
,,P..pardon!" Řekne zadýchaně, ani se na mě nepodívá a bez dalších slov běží dál.

Marwex-
Já nemotora! Jak jsem mohl nabourat?
Po chvíli opět zastavím, otočím se a podívám se, zda tam ještě ta osoba, do které jsem narazil je.
Pomalu k němu doběhnu.
,,Ehm.." odkašlu si a on se překvapeně otočí.
,,Ano?" Ještě jednou se vám omlouvám, že jsem do vás narazil, bylo to ode mě neomalené a abych pravdu řekl, tak i omluva stála za prd." Zasměju se a on se na mě ještě více překvapeně podívá.

Gejmr-
,,To...to nestojí za řeč." Odkašlu si, nepatrně se usměju a pomalu se začnu utápět v jeho očích modrých jako čisté nebe.
Marwex. To mi ještě chybělo.
,,Co takhle kafe jako omluvu?" Šibalsky se usměje, ani nečeká na odpověď a už si to šine k nejbližší kavárně.
Co když mě pozná?
S obrovským strachem se zhluboka nadechnu a pomalou chůzí zamířím za ním.

Ahojte!
Tato kapitola nejspíše vychází už večer, jelikož určitě budu mít dobrou náladu!😂
Omlouvám se, zda je tato kapitola taková divná, jsem už strašně unavená, ale toto ještě z mé hlavy muselo. Však to znáte 😂
Snad se líbilo.
Lucc ❤