„Heleme se, Luk. A má s sebou svojí bandu," ušklíbla se a s jistým povržením zkřvila horní ret, jak bylo jejím nepřehlédnutelným zvykem, když byla znechucena.

Luk a jeho parta, která se za ním táhla všude jako smrad, chodili do stejné třídy. Spíš to ale byli záškoláci, které jste ve škole nepotkali třeba i celý měsíc. Celý dny se totiž flákali někde za paneláky, kouřili, obtěžovali počestné pracující lidi a dělali samé vylomeniny. Každý se se snad alespoň jednou ocitl na policejní stanici v pěkném průšvihu, z nějž je vysekali vlivní rodiče. Teď tu stáli před nimi a rozhodli se obtěžovat právě je. Jak jinak se do toho zase vložil Chafulumsa se svými špatnými pocity. Zřejmě žil ve svém světě dobra a slovo zlo mu nic neříkalo.
„Moc mě těší," pozdravil a lehce se chlapcům uklonil, aby je znemožnil ještě více, než to šlo.

Sarah ho ihned , než stihli záškoláci slovně reagovat, s mírným zarudnutím chňapla za ruku, otočila se na patě a začala utíkat pryč, co jí jen nohy stačily. Ka s otevřenými ústy táhla za sebou jako vůz.
Ti nejsou jako učitelka, která vás pošle k řediteli. Ti by ho klidně i zmlátili, že by ho ani ona nepoznala. Beze slov a zastavení utíkala až k jejímu domovu, kde konečně pocítila jisté bezpečí. Tam konečně zastavila, a když se podívala, jestli je nepronásledovali, hned na vyjeveného chlapce  udýchaně spustila:
„Víš, cos právě udělal?" rozhazovala ne zrovna nadšeně rukama do stran a tenké obočí jí létalo po celém čele. Nahoru, dolu, nahoru, dolu, k sobě, od sebe.
„Slušně jsem pozdravil. Říkala si, že se mám k lidem chovat slušně. Už ani nevím, co chceš." obořil se na ni a rozrušeně se podrbal na zátylku, zatímco stále vydýchával právě uběhnutý maraton.
„A ty chceš, aby tě zmlátili? Jasně, že ne. Když uvidíš někoho takového, nejlepší řešení je prostě zdrhat."
„Nemůžeš před vším jenom utíkat," namítal dál rozhořčeně připraven si stát za svým názorem.
Sarah si odfrkla a založila ruce v bok. „Jestli chceš, můžeš se za nimi vrátit a sám jim to vysvětlil," řekl a otočila se k němu zády.
Na to Ka nic nenamítal. Popravdě, už ani nevěděl, kudy šli, natož aby ty chlapce poznal, promluvil s nimi a znovu se vrátil, aniž by stokrát nezabloudil.
„Hm," vyloudil ze sebe a sklopil poraženě oči. „Asi máš pravdu."
Sarah se na něj otočila a blýskla vítězným úsměvem. „To mám."
Na to zamířila domů. Sice nebylo ještě nějak pozdě, ale učitelé je rozhodně s úkoly a písemkami nešetřili. Navíc jí čeká ještě další doučování pana panovníka, které zabralo celý jejich zbývající čas.
Pak nezbývalo nic jiného, než se najíst, umýt, u čehož Ka dost nadělal, protože sprcha a takové vymoženosti prostě stály za obdiv. A pak už jen za temné tmy, kterou ozařoval pouze měsíc a miliony hvězd, které nekryl městský smog, ulehnout a poddat se zaslouženému spánku po vysilujícím dni.

První pohled po vzbuzení byl určitě k zapamatování. Nejenže musela zastavit už tak otravný budík, ale po otevření očí ji uvítal právě Ka. Jeho obličej byl tak blízko, až úplně narušoval její osobní zónu. Cítila i jeho dech.
Vytřeštila oči a skoro na povel, jak velely instinkty, se zvedla a oba dva schytali pořádnou hlavičku.
„Au," stěžoval si Ka a mnul si zarudlé čelo.
„Dobré ráno," dostala skrz bolestí zatnuté zuby ironicky a nadzvedla obočí.
„Dobré," oplatil jí Ka již s úsměvem a dál na ni bezostyšně hleděl.
„A vůbec, cos tu dělal?" vyjela na něj Sarah rozčileně a odstrčila ho, aby mohla stát. Vůbec si nevšímala, že jeho vlasy vypadají jako hotové vrabčí hnízdo, místo toho vstala a protáhla se.
„Chci jet do Egypta," řekl s úsměvem na rtech rozhodně jakoby se nechumelilo a Sarah se zarazila.
„To není odpověď na mojí otázku," zamumlala, než jí došel plný význam slov. „C-cože? To si děláš srandu ne?" vykoktala zmateně. Jestli si myslí, že ho lid přijme, je na omylu blb jeden! Už mu to přece vysvětlovala!
„Nežertuji," naklonil Ka hlavu na stranu starostlivě. „Chci zjistit, co se stalo s mými rodiči a proč jsem stále naživu." Na to také vstal na nohy a ušklíbl se nad svým plánek.
„Víš, kolik taková cesta stojí?" zeptala se klidně s vítězným úšklebkem, že ho utnula dřív, než vůbec stihl nápad rozvinout, a dál se věnovala roztažení žaluzií, aby mohlo ranní světlo snáze proniknout do pokoje a rozehřát ho tak. Ten kluk byl jen horká hlava.
„Hádám, že hodně," hlesl a projel si rozcuchané vlasy rukou.
„Správně. Kde na to chceš vzít, prosím tě?"
„Máš ještě můj rubáš?" zeptal se a odhalil překvapivě zdravé bílé zuby. Tak tohle dopadne ještě špatně.

Promiňte mi, že je část krátká, ale nikdy je to takto zapotřebí :D

Věnováno Arwen87