„Anup?!" vykřikl celý rudý Ka. „Jdeme na smrt!"
Bastet se otočila, nečitelně se usmála, a pak klidně odvětila:
„No jistě, to by pak nebyla zábava!"
ozvířil se prach a zmizela. Byla pryš a nechala je tam stát s otevřenou puso a připadat si jako ti největší budižkničemu na světě.
Sarah by se na Bastet také nejraději rozkřičela, ale měla svoji ženskou důstojnost. Vlatně by to i nejspíš udělala, kdyby ta kočičí zrádkyně ještě stála před ní.
Takové kočky jsou, pomyslela si a padrbala se ve vlasech, které jí určitě musely stát do všech stran, prohnané. A spolu s Anubem pravděpodobně tvořili vynikající dvojici.
Podívala se na Chafulumsu; mnul si bradu, jakoby přemýšlel. Přemýšlel to ano, ale o tom, jak to Bastet vrátit ještě s úroky. Sarah se ohlédla ke dveřím, pořád zavřené a lehce si povzdechla, načež řekla:
„Měli bychom přemýšlet nad věcmi, co se dají splnit, Ka," upozornila ho lehce a ten se na ni šokovaně ohlídl.
„Jak jsi-"
„To víš, jsem Vševěd!" prohlásila a v duchu doufala, že jí bude uctívat alespoň z poloviny tolik, co jeho milované bohy. „Co je to ten sedmnáctý nom?" otázala se přísně až se Chafulumsa rychle narovnal, jakoby byl ve škole. Ale potom se zamračil a nervźně zasmál, věděl, že si z něho jenom dělá srandu. Nmeohl jí to mít za zlé, nejspíš to byl její druh vypořádání se se špatnými věcmi v životě.
„Nu, " zamračil se. „Pro správní účely je Egypt rozdělený na několik nomů. Je to něco jako váš kraj," vzpomněl si na její hodinu dějin a nadmul hruď, jak byl rád, že alespoň něco mu v té palici utkvělo.
„To vynechej, a kde ten sedmnáctý nom je?"
„Pokud se nemýlím tak v Saka, je už to dlouho," odvětil a podrbal se na bradě, jak se snažil vzpomenout.„Nebo by to mohlo být v kraji trůnu. Ne, ne, bude to v Saka."
„Prrr," zarazila ho Sarah rychle a připravila si další otázku: „Nemůžou být přece dva sedmnácté nomy, ne? "
„Ale ano, můžou, jeden v Ta Mehu a druhý v Ta Šemu. V dolním království a v horním. Ale Anubisův kraj v Saka dává větší smysl ne? Když tam na nás má čekat Anup..."
Kývla na porozumění, i když vlastně vůbec nerozuměla. Ačkoliv, bylo jednoduší dělat, že chápe, už kvůli času. V její hlavě to však šrotovalo a do přemýšlení se zapojila i její druhá osobnost, která vlastně jen zírala s otevřenou pusou, protože vůbec nerozuměla, co za slova to Ka vypustil z pusy.
„Asi bychom měli jít, určitě na nás čekají," vyvlékla se rozhovoru a obrátila se na sandálích, aby vykročila k zavřeným dveřím a zkusila na něj bušit jako o život a vybít si tak vztek na kočičí bohyni.
A v tu chvíli se dveře otevřely, což bylo vlastně úplně poprvé, co nezůstali v pasti a nemuseli spoléhat na všelijaká znamení a šutry.
Kněží na ně hleděli zcela ohromeně, nejspíš, jelikož jejich tváře zůstávaly i nadále skryté cizincům.  Vykolejeně a beze slov je dovedli opět do vchodu a ihned odkráčeli. Všechno proběhlo v tíživé tichu, jakoby je chtěli unést z lžek a ještě tu noc je nechat popravit.
Oba se rozhlédli do rušného města. Ten kluk, co s nimi přišel, jejich zachránce, byl pryč. Asi odešel. Možná si také myslel, že je bohyně sežrala! Optimismus nade vše.

S Chafulumsou naplánovali zcela prostý a jednoduchý plán. Plán jim většinou vyjde dobře, jenže to by nesměl být blbě naplánovaný plán...Což znamenalo, že když se něco může pokazit, určitě se to pokazí.
U dvou bratří se museli co nejrychleji vymluvit (a poděkovat jim), že musí naléhavě do Saka, kvůli jistému tajnému poslání - jejich matka strašlivě onemocněla a neví, kolik dní jí ještě zbývá. Pak se jich nebudou vyptávat a ještě jim s radostí zabalí jídlo! Bingo!
Ve městě se zeptají ledabyle mezi normálními občany na nom a večer ho navštíví. Určitě tam bude nějaká to soška jako u Bastet. Anup jim vyjeví své poslání, nebo je usmrtí. Jednoduchý plán, ne?
Buď to klapne, nebo zemřou. Padesát na padesát. Smrt nebo život. Bylo to jako člověče, nezlob se! Nebo spíš člověče, nezemři!
Určitě to mělo klapat jako na drátkách. Smůly už měli dost. Teď bylo na řadě prchavé a vzácné štěstí.