„Ano, mám. Proč?" povzdechla si a sehnula se, aby zpod postele vytáhla pomačkaný kus látky, který se snad ani oblečením nazývat nedal. Záměrně ho tam schovala a v nestřežené chvíli ho chtěla vyhodit do nejbližší popelnice. Neochotně ho podala Ka, který ho dychtivě čapl a začal ho prohrabávat, dokud nevylovil malý kožený váček. Vítězně jí ho ukázal. Otevřel ho, připravený vysypat jeho obsah obrácením vzhůru nohama. Na kober se snesla hrstka prachu a Sarah se zašklebila. Tohle bude luxovat dlouho, protože černý chlupatý koberec velice rád ukrýval veškeré své poklady do nejzazších hlubin
„He?" podivil se Ka a s otevřeno pusou shlížel na vysypanou hromádku. „M- měl jsem v tom obilí a všechno..." Zděšeně mával rukama kolem sebe, než ho Sarah uklidnila stisknutím ramene.
„To je v pořádku. Stejně by ti to bylo k ničemu." Její uklidnění sice moc nepomohlo, ale alespoň zastavil jeho záchvat paniky. Podle něj nejspíš přišel o celkem dost svého mění.
„A-ale jak se tam dostanu?" namítal smutně a kulil zlatavé oči.
Sarah přemýšlela. Možná by nebyl až tak špatný nápad na chvíli od všeho utéct pryč. Utéct za dobrodružstvím, do kterého byla náhle vtažen. Luskla prsty a obdarovala Ka měkkým úsměvem. „Zaplatím to." Lehce mrkla, byla přeci snob, takže to bylo jediné, co mohla pro něj udělat.
Když její matka umřela, otec se tak moc zahleděl do práce, že věnoval pozornost pouze jí jakožto nově objevené lásce, ve které utápěl svůj žal. Budoval kariéru a začal hodně vydělávat. Takže když se odstěhovala, bylo jasné, že s prázdnou neodejde. Kradením by se to nazvat prostě nedalo. No, nevzala si jen trochu. Prostě měla i na zaplacení toho malého výletu ve zkratce.
„Ale za to po tobě něco chci. Chci jet s tebou, jinak se s Egyptem můžeš rozloučit!" přikázala Sarah naoko panovačně. Chafulumsa už se nadechoval, že něco opravdu namítne, ale ona ho umlčela svým prstem před obličejem a slovy:
„Chceš přece tak moc do Egypta, ne? Nebudu ti v ničem vadit a stejně mě potřebuješ, protože beze mě by tě i tam zatkli, že obtěžuješ lidi."
Ka si jí změřil umučeným pohledem a povzdechl si. „Taky mám podmínku, nebo spíš žádost."
„Jakou?" zajímalo jí a nahnula se.
„Pomůžeš mi s pátráním!"
Na to byl odpovědí pouhý úsměv a kývnutí. Možná byla tou horkou hlavou právě ona.

Bylo rozhodnuto, jedou do Egypta!
Pořídit oblečení, přečíst si nějaké ty informace, protože od té doby, co tam byl Chafulumsa se určitě hodně změnilo, to byl základ. Vynechání školy a napsání falešných omluvenek, zcela jednoduché. Nikdy se po ní nebude shánět zrovna někde v Africe.
Proč tam chtěla? Dobrá otázka. Bavilo ji něco řešit a tajemný Egypt, to byla už pořádná výzva! Ale taky nechtěla pustit Chafulumsu samotného. Bůhví, co by se mu mohlo stát. Bála se o něj. Byl tak křehký a zranitelný. Kdo by se o něj nebál?

Přípravy trvaly necelé dva týdny, kdy flákali s radostí školu a prolézali město a lépe se poznávali. Mezitím se Ka učil a život Sarah nabral zcela jiných obrátek. O takových dobrodružstvích vždy jen potají snila, věřila, že se stávají pouze v nějakých knihách. A teď ona sama se měla stát hrdinkou, možná rytířem na bílém koni. Byli by připravenější, ale Chafulumsa chtěl vyjet co nejdříve a také jim letělo letadlo. Byl jednoduše nedočkavý, stejně jako ona.
Sbalili kufry, tedy spíše Sarah sbalila kufry, protože kdyby bylo na Chafulumsovi , tak by si sbalil svůj rubáš a to by bylo vše. Jeho vždy uklidila někam do kouta s nějakou učebnicí a sama dělala vše potřebné. Nevadilo jí to.

Vzali si taxi, které je dovezlo na letiště, kde bylo již plno lidí a to se Chafulumsovi zdaleka nelíbilo i když by nejraději všechny, co potkali, zdravil. Když je odbavovali, našla se u něj stará dýka, zabavili ji, za což nebyl Chafulumsa vůbec, ale vůbec rád.
Asi si říkáte, jak mohli vůbec letět, když Chafulumsa nemá pas. Ukázalo se totiž, že Sarah je výborná na falšování pasů! Její rodina rozhodně měla také vliv a ona byla jednoduše maniak, když šlo o tyto věci. Byla to hračka.

Nastoupili do letadla, pohodlně se usadili, zatímco Chafulumsa mlel nějaké blbosti o tom, jestli jim v létání pomáhá Šu, egyptský bůh větru a jestli jim tyto obrovské ptáky pomáhal stavět bůh Ptah, nebo jestli to náhodou není Re, v kom právě jsou, totiž v jeho podobě sokola. Přestal až, když mu Sarah řekla, že bohové neexistují, ale to pak zase začal namítat, že existují a že si nemá vymýšlet. To on si vymýšlel žvásty a povídačky. Kroutila nad tím očima a doufala, že někdy někdo vynalezne klíč na zamčení něčích úst
Cesta bude dlouhá.

Ahojky. Takže, budu ráda za jakékoliv voty, nejlepší asi budou ty hvězdičky, co se vám při čtení zobrazují ;) a samozřejmě i komenty. Loučí se s vámi TnaKenov, které to nevlezlo do hlavy, ten na koho to je moc dobře ví :) prostě a jednoduše Ahooj