,,Yoongi, jak je sakra možné že jsi byl schopný dojít do práce..." Ozval se ospalý Jimin z jeho mobilu.

Blonďák si jen povzdechl, zatímco třídil léky v obrovské skříňce plné různobarevných krabiček ,,Zaprvé, protože musím. Zadruhé, zvládnu se opít jen do té míry, aby mi ráno nebylo blbě. Za třetí, chci dnes navštívit bratra" odpověděl jednoduše.

,,Ale jo pořád. Ozval se ti Jin?"

,,Ne, předpokládám že je u sebe v bytě a vedle něj leží ten šedovlasý muž s brýlemi a vyžehlenýn sakem" řekl krátce, protze mu to v tuhle chvili nemohlo být víc jedno.

,,Nejspíš máš pravdu. A co ty jsi vlastně dělal včera? Co jsme se odpojili, tak jsem tě neviděl"

Yoongi se v tu chvíli zarazil a zrudnul jako poupátko. Nikomu o tom krásném muži neřekl.

Znovu se mu vybavilo, jak perfektně do sebe jejich rty zapadaly a jak úžasný to byl pocit. Také se mu líbil ten pevný stiskl na jeho bocích.

Jeho dokonalou tvář měl stále před očima, ale bohužel nevěděl nic víc než jméno. Málo na to, aby ho mohl nějak najít.

,,Nic, jen jsem se tak poflakoval" odsekl a zamknul skříňku, když v tom se ve dveřích objevil Jisung s dalším brunetem za zády.

,,Yoongi, Felix se snaží píchnout inzulín té malé holčičce na sedmičce, ale má velké problémy!"

Jen si povzdechl a přikývl ,,Už musím jít práce volá"

°•°•°•°•

,,Můžeš jen doufat,  že tě s tím klukem nikdo neviděl" řekl rudovlasý muž a sedl si na židli vedle černovláskovi postele.

Hoseok si unaveně promnul tváře a posadil se na kraj postele ,,Tak jsem se vykousl s nějakým cizím klukem, tak co? Nikomu do toho nic není, Tae" sykl.

Druhý jen mykl rameny ,,Svým způsobem máš pravdu, ale kdyby to viděl někdo z konkurence, nebylo by to dobré"

,,Byl jsem opatrný" odsekl.

,,Když říkáš" uchechtl se ,,Namjoon je u toho všeho kloučka?"

,,Předpokládám že jo. Jestli se ten kluk dozví o tom kdo je a co dělá, určitě ho nechá"

,,Nejspíš" odpověděl Taehyung a zvědavě naklonil hlavu ,,Přibliž mi ten svůj nepovedený pokus o tom, dostat se tomu klukovi do kalhot" vysmál se mu přímo do tváře.

Hoseok jen zakoulil očima. Musel uznat, že ho to frustrovalo, protože ten kluk byl dokonalý a naprosto úchvatný. Viděl ho jen jednou a stejně ho okouzlil svýma hlubokýma očima a měkkými rty. Dlouho nikdo nechutnal tak dobře.

Chtěl si najít na zbytek večera rozptýlení, ale nemohl. Nikdo jeho pozornost už nezaujal.

Znal jen jeho jméno, takže by ho určitě našel, ale neměl v plánu to dělat. Byl nebezpečný mafián a vrah. Nejeden gang chtěl jeho hlavu na zlatém podnose. Jen by tomu klukovi zničil život.

Yoongi...

Jen si povzdechl ,,Štve mě že jsem se s ním nevyspal"

°•°•°•°•°•°

Yoongi zavřel jeden z pokojů a vydal se zpět na sesternu. Podíval se na hodiny na chodbě. Už neměl daleko od konce směny. Trošku se nad tím pousmál, když v tom se před ním obhevil Jisung.

,,Yoongi, před chvílí tu byl pan primář a sháněl se po vás" řekl, načež blonďáčkovo srdce vynechalo několik úderu, přestože jeho tvář zůstala stejně kamenná ,,máte za ním co nejrychleji přijít"

Nejistě semkl rty, ale poté s ejen pousmál ,,Díky za informaci, hned za ním půjdu" řekl a otočil se k odchodu ,,a přestaň mi konečně vykat!"

Udělal pár kroků a už cítil, jak se mu podlamovala kolena. Jeho ruce se také začaly klepat. Jen nad tím zavrtěl hlavou .

Zhluboka se nadechl a opustil velkými prosklenými dveří oddělení, aby se vydal za primářem.

Netrvalo dlouho aby došel k jeho kanceláři. Znovu se zhluboka nadechl a zaklepal.

Dveře se otevřely. Vevnitř stál postarší muž, kolem padesáti oblečený v bílém vyžehleném plášti. Na nose měl hnědé kulaté brýle a jeho vlasy byly ulízlé na stranu.

Věnoval mu jeden oslizlý úsměv a prohlédl si ho od hlavy až k patě ,,Jen pojď dál, Yoongi" ušklíbl se a pustil ho dovnitř ,,posaď se, udělej si pohodlí"

Blonďaček opatrnou chůzí došel k jeho stolu a posadil se na židli ,,P-potřebujete něco, p-pane?" Zeptal se tiše

On přikývl a začal se hrabat v jedné ze skříňek, než vytáhl nějaký spis ,,Chtěl jsem se zeptat na malou Wonnie, kvůli další léčbě. Už se zbavila toho otoku na krku?" Optal se a stoupnul si za něj, přičemž před než položil spis.

Yoongi cítil, jak se celý strachem sevřel, když se na něj začal zezadu lepit. Jediné co chtěl bylo, aby si šel sednout na vlastní židli.

,,A-ano. I podle krevních testu už zánět ustupuje, takže antibiotika zabírají"

,,To rád slyším" řekl a něco do papírů poznamenal ,,a co malý Minho? Zvládnul odběr kostní dřeně bez problémů?"

Yoongi opět přikývl ,,Už zase běhá po oddělení jako torpédo. Jeden z praktikantů, také Minho s ním dokonce byl chvíli na čerstvém vzdu-" uprostřed věty však přestal, protože ucítil jeho hnusné doteky na svých ramenech a zátylku. Nejistě zatajil dech a celý sebou škubl ,,p-pane j-já -"

,,Klid zlatíčko, dnes jsi nějak napjatý celý" pronesl oslizlým hlasem a začal ho tupě a hrubě masírovat ,,Víš že mám radši když jsi uvolněný, i tobě je to potom příjemnější" dodal.

Menší nejistě polkl a začal nervózně dupat patou do podlahy. Najednou ho však hrubě popadl za bradu a zaklonil mu hlavu, aby ho donutil se mu podívat do tváře. Jen bolestivě vyhekl, protože měl pocit, jakoby mu měla každou chvíli prasknout páteř.

,,Pusa zlato, víš jak to dopadlo minule" řekl varovně a poplácal ho po tváři ,,Chci odpověď"

Yoongi už měl slzy v očích ,,A-ano, m-máte pravdu" špitl.

Spokojeně se uchechtl a prsty se přesunul k jeho udravotnicke bílé košili ,,Celý den jsem na tebe myslel, potřeboval jsem se odreagovat" řekl, zatímco rozepnul první knoflík. Pak druhý, třeťí a už měl úplně odhalení hrudník a ploché bříško.

Yoongi sebou zimou škubl, ale to už cítil jeho hnusný dotek všude po hrudi.

Dělám to pro ně...

,,Bože, jak já miluju tvou jemnou kůží. A to tvé křehké tělo. Mám pocit, jakobych tě pokaždé připravil a panictví" zachechtal se a odhodil tu bílou látku na podlahu.

Mladší znechucením nakrčil nos, ale to už ho muž zvedl že židle a opřel čelem ke stolu. Ani si to neuvědomil a už byl bez kalhot, zatímco po jeho tvářích padaly první slzičky.

,,Jestli budu mít mokré dokumenty, budeš mít dneska přesčas. Budeš úplně potichu, ve vedlejší místnosti mají sezení staniční sestry" přikázal a začal si povolovat pásek.

Yoongi rozklepaně přikývl, když v tom ucítil příšernou bolest. Chtěl začít křičet, ale věděl, že by měl problém, proto si dal ruku před pusu. Bylo to příšerné. Palivo to, bolelo a štípalo.

Muž stále zrychlovat a vůbec nebral ohledy na jeho bolestné steny ,,Řekl jsem, abys byl potichu" sykl a svou suchou dlaní ho praštil po zadku.

Yoongi si v tu chvíli prokousnul ret, aby nevykřikl. Ucítil v puse tu známou železitou pachuť, zatímco po jeho tváři tekly další a další slzy.

Proč já...

°•°•°•°•°•

Hoseok se znuděně procházel po ulicích Soulu. Práci měl splněnou a zbytek dne měl volno. Výjimečně.

Ať se snažil soustředit na cokoli jiného, nedokázal z hlavy dostat toho roztomilého blonďáčka. Vzpomínal si na každý jeden moment. Počínaje tím prvním, kdy do něj vrazil a vydéšenýma očkama na něj koukal. Také když mu sundal masku a byl konečně schopný vidět celou jeho krásu. Nemohl zapomenout jeho skvělou chuť a ten příjemný pocit, když ho držel za pas. Do jeho dlaní pasoval jako na míru, nemluvě o tom úžasném outfitu.

Musel se nad těmi vzpomínkami pousmát. Rád by ho viděl znovu, ale hledat ho nebylo správné. Nevěřil sice na osud, ale věděl, že pokud je chce spojit k sobě, jendou se znovu potkají. Přeci jen už to bylo několik dnů.

Dostal chuť na něco k jídlu, proto vešel do prvního obchůdků, který viděl. Zamířil k regálů se sladkým a vzal nějakou čokoládovou tyčinku. Chtěl se vydat k pokladně, jenže to netušil, že za ním šel někdo další, do kterého okamžitě narazil.

Překvapeně tu osobu chytil, aby oba nespali na podlahu, ale byl opravdu bezeslov, když viděl kdo to byl.

V jeho náručí nebyl nikdo jiný, než malý blonďáček. Díval se na něj svýma tmavými očima stejně překvapeně, jako tehdy.

,,Yoongi?" Vydechl.

,,Z-zase ty" zakoktal a odtahl se od něj, přičemž se podíval na jeho nákup rozházený po podlaze.

Hoseok si kleknul a hned mu těch pár věcí podal ,,Tady"

,,D-díky" zamumlal a vzal si od něj své věci ,,Co ty tady?"

,,Měl jsem na něco chuť" vysvětlil a ukázal mu tyčinku ve svých rukou ,,Co ty?"

,,Normálně na nákup, bydlím kousek" řekl přitáhl si k hrudi malé plato vajec.

Co se to s ním dělo. Normálně nebyl takhle nervózní. Oprava. Nikdy nebyl takhle nervózní.

Pokud se nejednalo o jeho drahé přátele, nebo děti na oddělení, choval se chladně a odtažitě. Rád by to udělal i teď, ale nešlo to. Přeci jen ne vždy potkáte na ulici téměř cizího člověka, se kterým jste se olizovali opilí v klubu. Navíc si pamatoval svou poznámku k jeho vzhledu.

Každopádně musel uznat, že jeho opilé já se nemylilo. Byl sexy.

Měl na sobě černé tílko, ve kterém dokonale vynikaly jeho svalnaté ruce a obyčejné modré džíny. Jen z toho pohledu mu vzplanuly tváře.

Vůbec se mu to nelíbilo. Nemůže přece naletět někomu kdo se s ním chtěl jen vyspat. To ne.

,,A-asi už půjdu, za hodinu musím být v práci"

Hoseok překvapeně pozvedl obočí ,,Je pět odpoledne"

,,Někdo v té nemocnici musí být i v noci" Zasmál se a zmizel ve vedlejším regálu dřív, než stihl vyšší cokoli namítnout.

Chtěl ho zastavit a ještě se s ním bavit, ale neudělal to. O čem by se s ním chtěl asu bavit? Neznal ho. Znal jen jeho jméno a úžasnou chuť.

Jen and sebou zavrtěl hlavou. Ne tohle nejde.

Další kapitola venku! ^^

Nezapomeňte sledovat můj instagram, kde dávám většinu informací :D

• anonymni_holcenaxd

Sbohem a šáteček

Vaše anonymní holčena <3