Zdálo se mi, že Daniel vypadal lépe. Nejen psychicky, ale i fyzicky se jeho stav zlepšil. Venku už bývalo dostatečné teplo i na tričko s krátkým rukávem a on nepůsobil tak bledě jako dosud. Zároveň mi ale připadalo, že trochu nabral. Nebyl tak vyzáblý, pravděpodobně se totiž i více hýbal a neležel stále jen v posteli. Možná i více jedl... Hned byl o poznání atraktivnější.

Dnes jsem u něj byl podruhé od té doby, co souhlasil s pokračováním v terapii. Hraní si na zahradě s Matesem bylo rázem dynamičtější. Jak říkám – zdraví se mu vracelo až nečekaně rychle. S tím se na scéně objevila i trocha humoru a roztomilých úsměvů. Mluvil častěji a s kratšími pomlkami. Vypadal, že je za své rozhodnutí rád, a já se z něho také radoval.