Poprvé v životě jsem byl svědkem zimního pátrání po pohřešované osobě na našich horách. Můj pes raněného vyčmuchal pod dvěma metry sněhu. Mladík byl zavalen a ruka se mu přetočila do nepřirozené polohy. Vytáhli jsme ho a zachránili mu holý život. Mates, můj novofundlandský černý pes, se choval naprosto ukázkově a umožnil mi tak využít své schopnosti z canisterapie (čtěte kanysterapie) k uklidnění oběti a zvýšení její tělesné teploty. Předali jsme pohřešovaného odborníkům, kteří si ho vzali na starost, a slehla se po něm zem.

Na hory jezdíme s Matesem jednou do měsíce, obyčejně na dva dny. U horské služby jsem jako dobrovolník, neprošel jsem ještě zkouškami. Na ty se chystám letos v létě a následující zimu. Tamní tým má mnoho členů, ale víc psů víc vyčmuchá, takže jsem se k nim přes známé dostal bez větších obtíží. Ovšem mojí stálou prací je canisterapie, jak jsem se již zmínil. Pro tu byl Mates vychován a vycvičen a její zkoušky složil levou zadní. Každý rok je s ním jezdím ověřovat a můj mazel se vždy ukáže jako naprosto skvělý koterapeut.

Dnes jsem se byl podívat na prostředí nového pacienta. Obhlédnul jsem jeho dům a promluvil si s členy jeho rodiny. On sám se bohužel neukázal. Zjistil jsem, že mou pomoc – canisterapii – vyhledali proto, že s nikým nemluví a odmítá jakýkoliv kontakt s lidmi. Je nevrlý a tichý. Tvrdili, že ho zachránil pes a díky tomu je napadlo využít také psa ke zlepšení jeho psychického stavu. Popsal jsem jim svou nedávnou zkušenost a zjistilo se, že to byl on, koho jsme s Matesem zachránili z laviny. O to víc mne žádali o individuální setkání s jejich rodinným příslušníkem. Nelíbilo se mi, že nemám možnost konzultovat situaci přímo s ním, a to ze dvou důvodů. Zaprvé jsem ze slov jeho příbuzných cítil jakési pohrdání a zadruhé mohu canisterapii provádět jen se souhlasem svého klienta. Ujistili mě tedy, že s tím už souhlasil, a já nakonec svolil. Při nejhorším mám právo setkání na místě přerušit a zároveň i ukončit, kdykoliv je situace pro pokračování nevhodná.