„Rose, necháš mě tu chvíli o samotě?" zeptala jsem se blondýnky.

„Ale jistě," povzbudivě se na mě usmála, otočila se a odešla z toalet.

Zůstala jsem tu sama. Sama s Loganem.

„Co to kurva děláš se svým životem?" pověděl pomalu a zčásti i zaraženě.

Čekala jsem všechno. Rýpance, posměšky, vztek, ale tohle ne. Pokrčila jsem rameny.

„Nic."

„Měníš se."

„Lidi se občas mění, Logane," protočila jsem oči vsloup.

„Mám na tomhle světě jen tebe a nechci, aby se z tebe stala kurvička, co jde s fotbalistou na hajzly za novou kabelku od Louis Vuitton."

Mluvil vyčítavě, ale přesně v tyto chvíle se mi zcela otevřel a já věděla, že mě opravdu miluje a chce pro mě jen to nejlepší. Ale zase...

„Přeháníš," ušklíbla jsem se. „Jsem naprosto v pohodě."

„Nejsi, Sadie," pronesl vyčívavě. „Nejsi ani trochu v pohodě. Copak si nevzpomínáš, jak jsi ještě před chvílí vypadala? Hrůza, viď?"

„To mohlo být z něčeho jiného," odsekla jsem. „Co ty víš."

„Co já vím?" samolibě se usmál. „Copak tobě to stále ještě nedochází? Jsem to já, kdo tě drží při životě."

Nemohla jsem se mu nevysmát. „Trochu paradox, že by mě při životě držela mrtvola."

„Mysli," mrkl na mě tak arogantním způsobem, až jsem měla chuť mu jednu vrazit. „Občas by ti to neuškodilo."

„Tak mi to kurva vysvětli, když si chceš hrát na toho nejchytřejšího!" křikla jsem nasraně.

„Milerád," povýšeně se usmál a přistoupil ke mně blíž. „Když jsem s tebou, dodávám ti energii. Když se bavíme, máš té energie ještě víc. A když jsem od tebe dál, energie rychle odchází. Nemyslím tím samozřejmě energii toho typu, že jsi unavená, ale energii životní. Už víš, proč tě nikdy nenechávám dlouho samotnou? Už to chápeš, Sadie? Mohl bych tě klidně zabít. Doslova z tebe vymačkat veškerou energii, jako šťávu z citronu. Zbyla by z tebe jen prázdná slupka."

Mlčky jsem na něj zírala. Znělo to logicky, ale odmítala jsem tomu uvěřit. Jaký by to mělo důvod? Proč to takhle funguje? A hlavně...

„Pěkný pokus, ale nevěřím ti ani slovo. Vždyť ty přece chceš, abych se zabila. Kdyby byla tohle všechno pravda, mohl jsi můj život už dávno ukončit sám."

Sledoval mě, jak se vztekám, a pak se jen líně usmál. „Ty sis to asi pořád ještě neuvědomila. Já tě můžu zabít, ale tím nejvíc bolestivým způsobem, jaký existuje. Umírala bys měsíce a každý ze dnů by pro tebe byl nevyslovitelným utrpením. Možná bys pak nakonec měla chuť to ukončit sama. Kdo ví, jestli bys na to měla sílu. Mám tě rád, Sadie. A proto chci, aby ses zabila sama. Dokud je čas."