Bloncka si asi všimla, jak na ni zírám a tak ke mně potěšeně natáhla ruku. To se dneska ještě dělá?

„Ahoj, jmenuju se Roseline, ale přátelé mi říkají Rose. Ty mi taky klidně můžeš říkat Rose, vypadáš jako fajn holka, co má svůj styl, a toho si cením. Taky mám svůj styl," vychrlila na mě ta dívčina, které k vyjádření svého osobitého stylu stačila jedna návštěva obchodního domu v centru města.

S povzdechem jsem jí potřásla rukou, protože nic jiného mi nejspíš nezbývalo. „Já jsem Sadie."

„Těší mě, Sadie. Panebože, slyšela jsem, že jsi sem přišla s Jasonem, je to pravda?"

„Hmm," zabručela jsem. Začala jsem si opravdu vyčítat, že jsem sem šla.

„To je báječný! Jak jsi to dokázala?! Já chodím s jeho třetím nejlepším kamarádem, ale sotva si mě všimne! A s tebou dokonce mluvil. Wow, ty seš dost dobrá, zlato!"

Začínala jsem mít pocit, že teď se mi už dělá špatně definitivně, a na vině rozhodně nebyly cigarety.

„Asi jo," řekla jsem jen. Skutečně jsem netušila, co na to Rose odpovědět.

„Páni, podívej se na něj, ten zadek! Jako já mám kluka, ale umím uznat, když má někdo dobrej zadek!" Blondýnka se zahihňala a drcla do mě.

„Mám chuť se zabít," konstatovala jsem ponuře.

„Já taky, úplně z toho těla umírám! Bože, to je figura jak na výstavě soch. Víš, jakou sochu myslím, tu nahatou, jak je známá a ten kluk tam má takovou atletickou postavu."

Povzdechla jsem si. Nepochopila mě, ale bylo naivní očekávat opak. Jason mě v tu chvíli naštěstí zachránil, když na mě zavolal, že přestávka končí a že bychom už měli jít zpět do školy.

Mileráda jsem souhlasila. Vydala jsem se se skupinkou populárních lidí zpět do budovy a snažila se jít co nejpomaleji, aby mi utekli a já mohla jít sama. Naštěstí si mě mnoho z nich nevšímalo, a tak prostě pokračovali v cestě. Už brzy jsem byla skoro sama a spokojeně mohla pokračovat v cestě.

„Taky teď máš ájinu? Bezvadný, sedneme si vedle sebe, ne?"

Trhla jsem sebou. Za mnou kráčela Rose a zářivě se na mě usmívala. Všimla jsem si, že jí z krátkého trička kouká ploché břicho, ve kterém měla piercing. Bylo zbytečné lhát a jít za školu, už tak jsem měla problémů víc než dost.

„Jo, mám teď ájinu," reagovala jsem.

„Paráda, Sadie! Hezky jsem to uhodla, co?" Blondýnka se opět zahihňala a drcla do mě, jako kdyby řekla nějaký extra super vtip. Nuceně jsem se zasmála taky a následovala ji do učebny angličtiny. To, že jsem v pěkném průšvihu jsem poznala tehdy, když jsem spatřila Logana. Seděl vzadu, kam si obvykle sedáváme a na tváři měl nečitelný výraz. Nemohla jsem si k němu jen tak sednout. Šla jsem s Rose do jedné z prostředních lavic.

A celou hodinu jsem se na něj ani jednou nepodívala.