„Na zdraví, Sadie." Rose vzala do ruky flašku vína a ťukla si se mnou.

Seděli jsme u mě v pokoji, zírali na nějakou komedii, kterou bych si sama od sebe nejspíš nepustila, ale v jejich přítomnosti mě bavila.

„A já jsem jako vzduch?" ozval se naoko dotčeně Sasha.

„Jo," ušklíbla se Rose škodolibě. Když to chtěla, dokázala být opravdu krutá. Časy, kdy na mě působila jako naivní slípka, byly dávno pryč. Stala se z ní sebevědomá holka se smyslem pro humor a hlavně má nejlepší kamarádka. Už definitivně.

Na vtípky jsem teď ale neměla náladu. Zvlášť ne, když se týkaly jeho...

„Ale nejseš," obrátila jsem se k dredatému Ukrajinci a podala mu nedopitou lahev. Usmál se na mě a převzal ji, přičemž se dotkl mé ruky. Zahřálo mě u srdce. Sice jsme spolu ještě nebyli, ale zdálo se, že k tomu vše směřuje. Jak moc jsem si to přála.

„Díky," zamumlal a Rose po mně hodila významný pohled. Jen jsem protočila oči, ale ve skutečnosti byla šťastná.

Šťastná jsem byla už delší dobu.

Nepotřebovala jsem okolo sebe hafo přátel a ani jsem nepotřebovala být oblíbená. Sasha a Rose mi stačili. Tvořili jsme dohromady celkem povedený trojlístek, který nedokázala rozházet ani Nina Boolová či protivní učitelé.

Inu, stále jsem měla o dva přátele víc, než před celou touto šílenou a životu doslova nebezpečnou akcí.

Logan byl konečně minulost. Minulost, na kterou jsem se snažila zapomenout. A myslím, že ve společnosti těchto dvou se mi to brzy povede už nadobro. Sice mi vyhrožoval, že se setkáme v pekle, ale... kdo říká, že budu mít po smrti namířeno zrovna tam?

Mnohem lepší, než myslet na tak vzálenou budoucnost, bylo ale užívání si tak skvělé přítomnosti. Teď už to přeci bude jen lepší.

Těšte se.

Nová a šťastnější Sadie přichází na scénu.