Vypadal nějak jinak. Víc průhledně. Přesto víc nebezpečně. A lačně.

Sice se mi okamžitě začínalo dělat líp, ale strach jsem měla obrovský.

„Tak co?" pověděl s úšklebkem na rtech. „Nerozmyslela sis to náhodou?"

Už jsem mu chtěla přikývnout, přijmout svůj osud, ale...

„Ne," odsekla jsem. Snažila jsem se, abych zněla pevně, ale měla jsem spíš pořádně roztřesený hlas.

„Sadie, dělám to pro tvoje dobro. Ty tady jinak chcípneš. Uvědomuješ si to, kurva?"

„Radši chcípnu nedobrovolně, než abych se kvůli tobě zabíjela," pověděla jsem.

„Nefandi si tak, holčičko. Do pátku jsi tuhá."

Zavrtěla jsem odmítavě hlavou. „To si jenom myslíš, Logane. Přežiju."

„Tomu snad nevěříš ani ty sama," vysmál se mi. „Ještě mě budeš prosit, abych tě zabil."

„Jenže... ty mě nemůžeš zabít. Smůla, Logane, co?"

Zlostně zaťal ruce v pěst a s nenávistí v očích si mě prohlížel.

„Ty kurvo. Za tohle ještě draze zaplatíš. Nedám ti ani chvilku, kdy bys mohla vydechnout."

A jak slíbil, tak udělal. Nenechal mi ani chvíli klidu. V jednom kuse ječel.

„Krávo, krávo, krávo!" křičel Logan, jako kdyby ho posedl jeho jediný šéf Satan.

Nepřestával. Řval na mě takhle hodinu. Dvě. Pět. Nepomáhala sluchátka nebo zacpání si uší. Řval v mých myšlenkách. Nic ho nedokázalo ztišit nebo zastavit.

Když tu nebyl se mnou, bylo mi sice děsně, ale omdlívání mi krátilo čas, stejně tak jsem s menšími obtížemi dokázala usnout. Teď nebylo možné ani jedno z toho. Nemohla jsem spát, nemohla jsem nic. Snažila jsem se ho ignorovat, ale nešlo to. Neslyšela jsem okolní zvuky, které zanikaly v Loganových výkřicích.

Všude chodil se mnou a všude řval. Musela to být nějaká výhoda toho být démon, protože normální člověk by takhle dlouho a do nekonečna pořvávat nedokázal.

Jen na vteřinu se odmlčel, a já si na tu krásnou vteřinu myslela, že je konec. Nebyl. Logan jen změnil svůj pokřik. Nyní to nebylo KRÁVO, KRÁVO, KRÁVO, ale bylo to ZABIJ SE, ZABIJ SE, ZABIJ SE.

Byl to z jeho strany chytrý tah. Znovu jsem o tom začala uvažovat. Dokonce jsem i vytáhla prášky. Kdo by si to pomyslel, jak vysíleného člověka dokáže několik hodin poslouchání rozkazu zabij se ovlivnit.

Logan stále řval, když jsem prášky vytahovala z plata, ale začal po mně zvědavě pokukovat. Všechny prášky jsem vzala do ruky a došla na záchod. Tam jsem je spláchla. Najednou mi bylo jedno, že bych je za pár dní mohla prodat dráž. Ve stavu, v jakém jsem byla, člověka peníze nezajímaly. Měla jsem nervy na vlásku, stejně tak psychiku.

Logan byl zatraceně silný nepřítel.