Bylo to tu. Den D. Tedy... skoro. Do půlnoci zbývalo pár minut. Dělala jsem, že už spím, aby mě Logan nechal. Doufala jsem, že tu vraždu chce uskutečnit ráno nebo poškole, vysvětlovat mu o půlnoci, že se zabít nechci a nebudu, se mi opravdu nechtělo.

Nemohla jsem spát. Byla jsem napnutá jako lano v tělocvičně a bála se i nadechnout. Nejhorší bylo, že jsem šíleně potřebovala na záchod, ale nemohla jsem. To by Logan poznal, že jsem vzhůru.

Ani nevím, jak se mi nakonec podařilo usnout, ale hádám, že byly tak tři hodiny. Minimálně. Řekla bych, že jsem nic horšího nezažila, ale dny, kdy jsem byla exrémně závislá na Loganovi a on odešel, byly mnohonásobně horší.

Ráno jsem se probudila brzy. Nebyla jsem vyspalá, ale ani jsem nebyla ve stavu, kdy bych mohla usnout. Zkrátka jsem byla v šíleném stresu, kterého se na nádledující týden nezbavím. Už teď jsem věděla, že pro mě bude nekonečný. Logan udělá vše, co bude v mých silách proto, aby mě dostal a donutil do udělat. Ten kluk je psychopat. Nejednou to potvrdil, a to, že je teď delší dobu v pohodě ještě neznamená, že proti mně nehodlá nevyužít ty nejhorší a nejbolestivější zbraně.

„Dobré ráno," pozdravil mě Logan. „Tak co, Sadie, jak to vidíš?"

Překvapeně jsem zamrkala. Čekala jsem všechno, ale rozhodně ne to, že se mě bude na něco ptát, a ještě k tomu na můj názor.

„Udělala bych to po škole," pověděla jsem. „Ještě se chci naposledy vidět s Rose."

„Rozumím," přikývl Logan. „Ale až přijdeš domů, půjdeš na to."

„Jistě."

„Jsi zvláštní, Sadie. Poslední den života a ty chceš do školy."

„Musím tam. Pochop to, Logane. Rose jsem si za poslední dobu fakt oblíbila."

„To jsem si všiml," ušklíbl se ten hajzl ironicky a podíval se mi přímo do očí. „Nemysli si, že smrti unikneš, Sadie. Vím, že se pravděpodobně bojíš, ale mysli na to dobré, co jsme spolu zažili..."

Třeba na to, jak jsi mě mučil a vydíral?

Jak se mi posmíval za každou blbost a nonstop mě urážel?

Nasrat, Logane.

Nasrat.

„Jasně," přikývla jsem a usmála se na něj. „Nebudu ti lhát, trochu se bojím, ale zvládnu to."

„To rád slyším," pověděl on.

Oblékla jsem se a vydala se do školy. Snažila jsem se tvářit, jakože je všechno v pořádku, ale měla jsem nervy. Tohle sice nebyl můj poslední den života, ale Logan o tom mluvil tak naléhavě a s jistotou, že jsem se nedokázala zbavit myšlenek na to, že to přece jen dokáže a já mu podlehnu. To ještě bude peklo.