Ok, mám nějakou happy náladu, tak vám dneska přidám ještě jednu část 😅♥️

S příchodem domů jsem se zavřela ve svém pokoji a pozorovala Logana, který se pro něm proháněl.

„Až budeme mrtví," začal se znatelným nadšením v hlase. „Musíme spolu toho hodně uskutečnit. Mám už nějaké plány."

„Super," odtušila jsem a vytáhla černý lak na nehty. Mé současné pařáty byly momentálně víc nenabarvené než nabarvené a rozhodně byl čas to už napravit. A teď, když jsem už byla delší dobu relativně v bezpečí, měla jsem čas i na takové prkotiny, jaké dělaly ostatní holky. Rose chodila na nehty každé dva týdny. Věřily byste tomu? Ta holka měla tolik volného času, jako kdyby snad nechodila do stejné školy jako já.

Rose sice nebyla nebyla nejchytřejší, ale stále na tom byla lépe než já. Některé věci jí do hlavy lezly dokonce samy. To se mně moc často nestávalo.

„Sadie?" překvapeně jsem vzhlédla od svých nehtů. Na dveře mého pokoje klepal táta, a domáhal se otevření. „Můžu dál?"

„Jasně," pověděla jsem zmateně.

Otčín vstoupil do mého pokoje, načež nakrčil nos nad cigaretovým závanem. Přejel očima po mých černých tapetách, které zakrývaly zdi pokoje a nakonec pohlédl i na mně. „Kdy přijde ta tvá kamarádka?"

Jasně. To jsem si mohla myslet. Snad jsem nedoufala, že by se mohl zajímat o mě.

„Pozítří," odvětila jsem a znovu se vrátila k nehtům, aby pochopil, že pro mě tato debata skončila. Nejspíš si to uvědomil, protože nakonec jen zamumlal „Aha" a opustil můj pokoj.

„Očividně se mu tady moc nelíbilo," ušklíbl se Logan pobaveně.

„Ale kuš. To je jeho problém, ne můj," převrátila jsem očima.

„Přijde mi na Rose dost nadrženej," zamyslel se bezelstně.

„Nechceš už držet hubu?" vyjela jsem na něj.

„Tos uhodla, nechci," oplatil mi to stejnou mincí a samolibě se usmál. „Jo a taky si myslím, že Rose trefí šlak, až to tady uvidí."

Měla jsem chuť ho seřvat jak malého haranta, ale nemohla jsem zahodit tu všechnu snahu proti němu bojovat. Tak jsem jen zavrtěla hlavou a poznamenala: „Nenávidět můj styl, nikdy by se se mnou nezačala bavit."

„Když myslíš," ušklíbl se Logan.

„To tedy myslím."

Nastalo trapné ticho. Zkrátka jsem tedy jen pokračovala v lakování nehtů a doufala, že už se Logan neozve nebo minimálně změní téma. Neříkal nic. Začala jsem se bát, že je na mě zase uražený, ale dělal něco jiného. Zíral na obrazovku tabletu a nic neříkal.

„Je tam něco?" nechápala jsem.

„Bliklo ti tak upozornění," procedil mezi zuby. Hrklo ve mně. Bála jsem se, že je to nějaká zpráva od těch lidí přes duchy. To, co tam ale bylo, mi udělalo mnohem větší radost. Přesto i několik málo problémů, ale hlavně tu radost.

Sasha Kuzmenko vám poslal(a) žádost o přátelství