Začínala jsem být opravdu vyčerpaná, a ta zatracená ženská se stále nevracela. Nejspíš na mě zapomněla. Tomu bych se ani nedivila, obchodní dům byl prostě zajímavější než uječená holka zavřená na hajzlech.

Logan si už jistě musel všimnout, že tam nejsem. A Rose? Co tam zatraceně dělala? Proč za mnou nepřišla, když už jsem tady vězela asi deset minut? To jí to nepřijde divné? Sakra. Seděla jsem na prkýnku od záchodu a nohy se mi masivně třásly, ač jsem se jimi dotýkala podlahy. Zlostně jsem kopla do dveří kabinky a... kovový zámek slítl ze dveří, které se otevřely. Měla jsem chuť jásat a zároveň spáchat rituální sebevraždu. Jak? Proč?

Pomalu jsem se zvedla z mísy, pro tentokrát se vykašlala na umytí rukou, a vydala se ne zrovna jistým krokem zpět k Rose. Logan nečekal u našeho stolu, pravděpodobně byl stále otočený. Oddechla jsem si. Možná, že můj trapas nezaznamenal. A možná, že ano, jen se poté zase vrátil na původní místo.

„Co jsi tam takovou dobu dělala?" uchechtla se Rose.

„Srala jsem," odsekla jsem. I to bylo lepší říct, než přiznat, že jsem se zasekla v pitomé kabince, přes deset minut šílela, hysterčila, a pak ji jedním pohybem nohy během vteřiny otevřela. Tohle se opravdu může stát jen mně.

Co mě však potěšilo byl fakt, že jsem se dostala do normálního stavu celkem rychle. Ruce se mi přestaly třást takřka při chůzi ke stolu, nohy se vzpatovaly podobně rychle. Musela jsem se sama pro sebe usmát. Pomalu začínám být imunní proti Loganově síle. Sice je to pořád málo, ale aspoň něco. Aspoň vím, že to má smysl, když už nic jiného. Nenamáhám se zbytečně a když budu tímto tempem pokračovat, mám šanci.

„Já jsem dopila," oznámila Rose spokojeně a odložila šálek. Následně nahlédla do mého a zatvářila se znepokojeně. „Tys toho ale moc nevypila, Sadie."

„Už nechci," pokrčila jsem rameny. „To kafe mi nedělá dobře."

„Ukaž," vzala mou kávu do ruky a napila se. „Mmm. Je to dobrý. Ale možná bych tam ještě přidala cukr."

Zírala jsem na ni jako na blázna. Na můj vkus to i takhle bylo extrémně přeslazený. Rose holt byla sladká celá. Většina lidí s jejím jídelníčkem by vypadala jako koule, ale ona měla stále skoro dokonalou postavu. Jasně, pořád to nebyla Nina Boolová, ale ani chudák Mary Wintsonová, která už v prváku vážila nejmíň metrák.

„Jdeme?" optala jsem se, když Rose dopila i mé kafe. Ta holka snad byla opravdu bezedná.

„Jdeme," přikývla blondýnka a zvedla se. Zvedla jsem se také a záměrně prošla kolem místa, kde stál Logan, aby si nás všiml. Pohlédl na mě a začal plout v závěsu za námi.