Nemyslet na nic se mi nakonec velice osvědčilo. Než jsem se nadála, škola skončila a na mě čekala poškola. Rozloučila jsem se s Rose s tím, že se uvidíme za hodinu a s Loganem v patách jsem zamířila do učebny na poškolu.

Seděla tam stejná učitelka jako minule, která mi sotva věnovala pozornost. Ani jsem se nenamáhala pozdravit a hodlala se posadit do své lavice vzadu. Najednou jsem ale uslyšela, jak někdo sykl: „Sadie, pojď sem!"

Ohlédla jsem se a v rohu místnosti spatřila sedět hnědovlasého kluka s bradkou a dlouhými dredy.

„Čau, Sasho," zašklebila jsem se a posadila se vedle něj. Úšklebek mi oplatil. Choval se ke mně celkem přirozeně vzhledem k tomu, v jakém stavu mě viděl poprvé a vlastně i naposledy před tímto okamžikem.

„Za co tu jsi?" zeptal se mě.

„Nedávala jsem pozor při hodině."

„Wow, vážně sem dávají lidi i za takové blbosti?" udiveně se zasmál.

„A co jsi provedl ty, Sasho?"

„Nechceš vědět," ušklíbl se.

„Právěže chci."

„Kroť se, Sadie," ozval se za mými zády hlas Logana. Přikývla jsem. Skoro bych zapomněla. Ještě stále musím hrát svou roli. Nemůžu si dovolit Logana nasrat. Vrátil by mi to i s úroky.

„Řekněme, že taky nic moc. Jen jsem si do školy přinesl chlast. Pro učitele to byl ale očividně ještě větší přestupek, než probodávání lidí kůlem."

Zasmála jsem se. Sasha byl fajn. Milý, vtipný a přesto ne jako většina kluků. Nemohla jsem mu ale svoje city dát najevo. Teď ne. Proto, když něco řekl, tak jsem jen nezúčastněně přikývla. Bylo na něm vidět, že ho to mrzí, což mi lámalo mé ledové srdce, nicméně Logan si to užíval. Byl na mě pyšný. Byl pyšný na sebe a na to, že má nade mnou moc. Kdyby byl hmotný, nejraději bych ho profackovala. Nikdo nedokázal i po smrti kurvit život ostatním tak kvalitně jako Logan.

Nebýt jeho, možná bychom si se Sashou ke konci hodiny domlouvali schůzku. Takhle jsme se jen trapně rozloučili, aniž by se mě zeptal byť jen na debilní číslo.

„To byl ale dement," odfrkl si Logan, když jsme opouštěli budovu. Potáhla jsem z cigarety a vyfoukla kouř před sebe.

„Když myslíš."

„To tedy myslím. Totální idiot."

Nechtěla jsem mu to potvrdit, i když by mu to bezpochyby udělalo radost. Zároveň jsem to ale nemohla popřít, protože by byl zase ohneň na střeše. Nakonec jsem se jen ušklíbla a zeptala se: „Tak co teď? Mám jít s Rose do toho obchoďáku?"

„Klidně," pokrčil rameny Logan. „Jestli se ti chce..."

Nechtělo. Ale pro další lekci v odlučování bych udělala cokoliv. Takže jsem jen spokojeně přikývla a čekala, co následující hodiny přinesou.