Probrala jsem se na kapačkách a s vypumpovaným žaludkem. Prý jsem spolupracovala, ale moc si toho nepamatuju. Jako vždy jsem byla naprosto mimo. Momentálně jsem byla v pokoji sama a vnímala jen vítr, co foukal venku. Překvapivě mi bylo mnohem, ale mnohem lépe.

Možná, že jsem tušila proč. Rozhlédla jsem se po pokoji, ale nikde ho neviděla. Opět jsem zvedla hlavu ke stropu a...

„Logane, kurva!"

Začal se mi posmívat a poletovat po místnosti jako splašená andulka v kleci.

„Strašně jsem se tě lekla."

Najednou, jako by se ze záchvatu smíchu uklidnil, se zamračil a posadil se na mou postel.

„Že jsi to udělala naschvál?"

„Cože?" nechápavě jsem na něj pohlédla.

„Chtěla ses zabít, abys mohla být se mnou."

„Tak to si tedy věříš," reagovala jsem pobaveně. Možná, že bych se po tom všem, co mi ukázal, že dokáže, k němu měla chovat víc mile a opět si ho získat, ale moje nově nabitá energie mluvila za mě.

„Tak jsi to snad udělala proto, aby...?"

„Udělala jsem to proto, abych tím zmírnila tu bolest," protočila jsem očima. „Víš vůbec, jaké to je?"

„Vím," zamumlal. „A vím to mnohem víc, než si myslíš."

„Jak to?" ptala jsem se, ač jsem věděla, že se mi odpovědi nejspíš nedostane.

„To ti nemůžu prozradit," sykl. „Ale stejně si myslím, že lžeš."

Zpozorněla jsem. „V čem přesně lžu?"

„Neudělala jsi to kvůli bolesti. Snad nejsi tak hloupá, aby sis myslela, že mé schopnosti dokáuže porazit a potlačit nějaký pitomý prášek. Zcela jistě jsi to udělala kvůli tomu, že víš, že by zjistli, že ti nebylo špatně kvůli práškům, kdybych tě tady nechal samotnou a ty bys i po vypumpování žaludku trpěla. Vlastně jsi mě donutila sem přijít. A moc dobře to víš."

Mlčela jsem. Ať si to Logan klidně myslí. Možná, že ze mě bude mít aspoň vyšší respekt.

„Podcenil jsem tě," uznal. „A popravdě to na mě udělalo celkem dojem. I když větší dojem by na mě udělalo, kdybych se ve středu vrátil a ty bys byla stále živá."

„Chtěl jsi mě zabít," obvinila jsem ho, načež se jen sladce usmál.

„Možná jo. Ale možná, možná bych se vrátil dřív."

„Co jsi dělal, když jsi nebyl se mnou?" odvážila jsem se zeptat.

„Takové ty věci, co mrtví běžně dělají," pokrčil nezaujatě rameny.

„Jasně," zasmála jsem se ironicky.

„Něco se ti nezdá?" Logan tázavě nadzvedl obočí.

„Nic, v pořádku," pověděla jsem jen a vzápětí umlkla, jelikož jsem uslyšela zaklepání na dveře. Byla to zdravotní sestra, která, jakmile spatřila, že jsem vzhůru, povolala jinou zaměstnankyni nemocnice, aby se na mě šla podívat. Přes všechny návaly energie, které mi nyní Logan dodával, jsem se stále necítila vyloženě ve své kůži. To ony ale netušily. Oznámily mi, že jsem na tom mnohem líp a brzy budu moct domů. Měla bych z toho radost... kdybych tak nějak netušila, že se moje náhlé zhroucení a údajné předávkování bude řešit dál... jako pokus o sebevraždu.