Rose jsem to napsat nemohla. Věděla jsem, že by se nějak prozradila a Logan by mě zničil. Možná bylo načase vyhledat odbornou pomoct. Kdo by mi ale pomohl s otravným manipulativním duchem mého kluka? A... byl vůbec duch? Běžní duchové nedělají takové věci jako on, nebo snad ano? Rozhodně si tedy nemyslím, že by uměli lidem ubírat energii tím, že jsou od nich dál. Možná to fungovalo naopak, ale takhle?

Jediné co mě napadlo, bylo napsat nějakému psychologovi, psychiatrovi, ale bylo mi jasné, že ti v nadpřirozeno nevěří a tvrdili by mi, že mám nějakou psychickou nemoc. Vzhledem k tomu, že na začátku, když byl Logan mrtvý teprve pár týdnů, uměl ještě pohybovat s předměty, pochybovala jsem, že by to byl výplod mé mysli.

Nakonec jsem ale dostala nápad. Nechápala jsem, jak to, že mě to nenapadlo dřív. Existuje tolik dokumentů s duchy, a mně to nedojde! Okamžitě jsem si našla nějakou stránku lidí, kteří se zajímali o pomoc s duchy. Ne, nechtěla jsem je zavolat, měla jsem strach, že kdyby Logana zničili, moje depky by přerostly ještě v něco horšího. Nemohla jsem se ho vzdát naráz. Potřebovala jsem rady, jak se na něm stát nezávislá. Mám na to rok. A pak zmizí sám. Pokud se to do té doby nenaučím, zemřu taky, a to tou nejhorší smrtí, jak mi to Logan popisoval. Pokud se to ale naučím, budu žít dál.

Moje slohy ve škole obvykle nebyly příliš dlouhé a zpráva pro ty lidi vedle nich vypadala jako román. Psala jsem tam o tom, že Logan zemřel a zanedlouho po tom se mi už zjevil. Psala jsem o tom, že pomalu ztrácí síly i o tom, jak moc mě dokáže ovládat. Zároveň jsem i zdůraznila, jak jsem na něm proti své vůli závislá a že potřebuju vědět, jak se toho zbavit.

Ani jsem si tu zprávu po sobě nečetla a odeslala ji. Čas mi byl drahý a byla jsem vděčná za každou vteřinu, co mě Logan nevnímal. Po odeslání zprávy jsem se schoulila do klubíčka a dělala, že jsem tak byla celou dobu. Za pár minut, když epizoda skončila, Logan přilezl za mnou.

„Seš tak krásná," špitl a lehl si vedle mě. Na tváři mu stále hrál ten protivný samolibý úsměv. Byl zcela nadšený tím, že jsem šla s ním a ne s Rose. Jemu to způsobovalo nasmírný vzrůst ega a pocit, že dokáže cokoliv. Já jsem kvůli tomu měla depku a cítila neskutečný pocit méněcennosti a závislosti.

Logan mě pohladil po stehnu. Nic jsem necítila, on to věděl, ale přesto to dělal. Ruku měl neuvěřitelně bledou, bílou jako papír, přes který prosvítaly žíly. Přesto všechno vypadal tak živě, až jsem si začínala myslet, že tou mrtvou jsem tady já.