Výuka ten den ubíhala překvapivě rychle. Možná to bylo tím, že jsem se bavila s Rose, která byla ukecanější než prodejci v teleshopech. Byla ke mně milá. Na to jsem nebyla zvyklá. Byla jsem zvyklá, že do mě celý den rýpe Logan, ne na to, že by se ke mně někdo choval jako Rose.

Logan seděl celý den za námi. Ani jednou na mě nepromluvil, nedělal před učiteli vtipné grimasy, ani jízlivě neokomentovával okolní studenty. Věděla jsem, že trucuje a že bych si ho měla udobřit. Na mysl mi však začala přicházet jedna zásadní otázka: Proč?

Rose měla také přítele, ale nebavila se s ním neustále. Nebyli k sobě tak moc vázáni, jako já a Logan. Ano, její přítel sice nebyl mrtvý, ale i tak. Já nemám žádnou povinnost se s Loganem bavit dvacet čtyři hodin, sedm dní v týdnu. Mám právo trávit svůj čas i s někým jiným...

Ani jsem si to neuvědomila, a už tu byla pauza na oběd. Přes všechny mé myšlenky na to, že nemusím být jen s Loganem, jsem se rozhodla, že je trávím na svém tajném místě. Když jsem to řekla Rose, zavrtěla nade mnou hlavou.

„Chtěla jsem jít sledovat fotbalisty," namítla.

Nechápala jsem. „Kde je problém?"

Převrátila nade mnou oči. „Myslela jsem, že půjdeme spolu, víš?"

„Ráda bych měla chvilku o samotě," pověděla jsem klidným tónem hlasu. „Budu tam jen chvilku sama, a pak za tebou přijdu, dobře?"

Blondýnka se na mě potěšeně usmála. „Dobře, Sadie. Počkám tam na tebe."

Logan za celou dobu rozhovoru neřekl ani slovo. Snad si uvědomoval, že to dělám z části kvůli němu. Já chvilku o samotě zase tolik nepotřebovala. Já ne.

Rozloučila jsem se s Rose a vydala se ke své oblíbené stěně budovy. Opřela jsem se o ni, zapálila si, a sledovala Loganův nasraný výraz ve tváři.

„Říkal jsem ti to," pověděl dotčeně.

„Co?" foukla jsem mu kouř do obličeje.

„Stává se z tebe jedna z nich."

„Nezdá se mi, že bych se měnila."

„Seš jiná. Totálně."

„Kurva Logane. Bavím se s nimi druhý den. Nemůžu být jiná."

„Jiná seš už jen tím, že se furt bavíš s tou Rose, a..."

„... a s tebou ne? Zvykej si, chlapečku."

„Na to si kurva zvykat nebudu!" Logan se tvářil extrémně nasraně. Celý se třásl, bledý obličej se napůl skrýval za černými vlasy. Ruce svíral v pěst a pak ke mně zvedl zrak. „Jak myslíš, Sadie. Přistupuji na tvou hru. Když tu přes přestávku zůstaneš, budu u tebe co nejblíž. A když půjdeš k Rose, budu stát opodál," přeměřil se mě pohledem a s úsměvem čekal na mou reakci.

„Ty vydíračskej sráči," procedila jsem skrz zuby. „Ty žárlivá trosko."

„Dělám to pro tvoje dobro," usmál se samolibě. „Jednou mi za to poděkuješ."

Kdyby už nebyl mrtvý, pravděpodobně bych ho právě v tuto chvíli zabila.