Ráno jsem se vzbudila tak tak. Co to kecám? Vzbudila jsem se jako vždy. Což vlastně bylo tak tak. Běžně jsem vstávala půl hodiny před začátkem vyučování. Snídani jsem dávno obětovala na úkor toho, že si dám ranní sprchu, první cigaretu, a namaluju se. Mezi dveřmi jsem ještě zahlédla tátu, jak se chystá do práce. Jenom mě přejel pohledem a beze slova zabouchl dveře. Občas mi přišel jako větší duch než Logan.

Překvapilo mě, že na mě před školou čekala Rose.

„Seš cvok," titulovala jsem ji. „Za chvíli začíná hodina."

„Prostě jsem si řekla, že na tebe počkám," usmála se sladce. Logan za ní začal vyluzovat zvuky zvracení.

Rose se najednou zatvářila trochu smutně a špitla: „A to, jak jsi mi včera psala, tak..."

Logan zpozorněl a já vyhrkla: „Nemluv o tom! Nechci to řešit!"

Můj kluk mi věnoval zamračený pohled. Chtěl vědět, co jsme si s Rose psaly. Jenže to jsem mu nemohla říct. Bála jsem se, že teď už mě nenechá psát o soukromí a bude vždy sledovat za mým ramenem, co píšu. To by mu bylo podobné.

„Dobře. Jen chci říct, že mě to mrzí a..."

„Rose, asi jsi mě nepochopila, já o tom nechci mluvit vůbec."

Spiklenecky se na mě usmála a mrkla. „Myslíš, že by nás někdo mohl odposlouchávat?"

Logan se zamračil ještě víc.

„Prostě to nechci řešit."

„Fajn, já to přece neřeším," usmála se Rose. Měla jsem sto chutí převrátit oči, ale teď, když jsme byly něco jako kamarádky, snažila jsem se ovládat. Nakonec, už dávno mi nebyla jen na obtíž a věděla jsem, že jí na mně asi fakt záleží. „Víš," pokračovala blondýnka. „O víkendu chystá Nina Boolová takovou menší párty, nechtěla bys přijít, abys přišla na jiné myšlenky?"

„Nepozvala mě."

„To nevadí, vezmu tě s sebou jako doprovod," zazářila Rose a nejspíš čekala, jak moc budu z jejího plánu nadšená.

„Nemyslím si, že by se to Nině líbilo," ušklíbla jsem se při představě jedné z hlavních barbín, jak zrovna mě vítá s otevřenou náručí na své růžové pop párty, kde se budou podávat dietní dorty a růžové víno bude zdejším nejtvrdším alkoholem.

„To je jedno," mávla Rose rukou. „Pověděla, že můžu přijít s kýmkoliv, a já jsem si prostě vybrala tebe. Když se ti tam nebude líbit, můžeme odejít. Ale já věřím, že bude, a že se tam pořádně odvážeme."

Jen ta představa, že se tam odvážu, se mi zdála značně nereálná, ale nechtěla jsem Rose kazit radost. Tak jsem se na ni jen usmála a pověděla: „Počítej se mnou."

Pak jsme se konečně vydaly do učebny.