bělostný holky z papíru

co nehledí než na míru

jsou zabalený v kašmíru

místo slz proud safírů

bělostný holky, jako peří

bojí se, neví, čemu věřit

a ucpávají škvíry dveří

než zrcadlu svůj osud svěří

nesou se lehce, jako listí

nesou se klidně a vyrovnaně

a uvnitř strach, že to snad někdo zjistí

ať nedívá se radši na ně

šedivý holky, uplakaný oči

když vstanou, hlava se jim točí

nemůžou spát, tak vyjou na měsíc

a každý ráno zhořkne, promění se v nic

šedivý holky, dutý jako váza

cigáro v ruce, instantní to zkáza

šedivej kouř plní šedivý dny

ne peníze, ne lásku, chtěj zas svoje sny,

když se jim dlaždičky zarývaj do kostí

a snaží se schovat před vlastní slabostí

tajemný holky, černý jako dehet

nehceš je znát, nebo o nich vědět

ty prodaly i samy sebe

jen za mizernejch kousek nebe

řekly ti, já chci jenom tebe,

slova tak prázdný, až z nich zebe

jsou vzdálený a chladný, jak dno moře

a přesto chceš, aby jim bylo dobře