vyjíždím ve dvě třicet, svět pomalu šediví

vagóny jsou tichý a lidi jak neživí

za oknem sápou se po mě duchové

zavyješ jednou, zavyješ na měsíc

chceš mi snad něco říct?

za oknem sápou se po mě duchové

utáhnu šálu a padaj mi víčka

bojím se sebe a bojím se zítřka

a hladím vlčí hlavu v klíně

pomalu, něžně, lehce a líně

zašeptám do mlhy, že mě to mrzí

odcházím, utíkám, už jsi mi cizí

tělem mi vibruje teplo, snad horečka

vystoupím z vlaku, teď vedou mě stopy vlčí

do tmy, kde čeká má nová smečka

září jim oči, když přichází, vrčí

duchové zůstali na kraji lesa