uprostřed lesa

každý den pila ranní rosu

a koupala se v mechu

když po dešti nasákl kapky

do svého měkkého objetí

a pod kůrou se schovávala před sluncem

když uprostřed léta sálalo

jako horká pec

a objímala stromy

v noci jí šeptaly

ukolébavky, ráno ji budily

praskáním větví

a skláněly se nad ní

jako matky nad svým dítětem

s propleteným jehličím a rudými listy

které se snášely k podzimu

stejně jako krůpěje krve

do zažloutlého mechu

a pavučiny spálil mráz

na ledové náhrdelníky

z křišťálu lesklého jako krovky brouků

schovaných v podzemí

tiše

snad zjara probudí se zase

bledá, tak bílá jako panenský sníh

tak studená jako prosincový vzduch

tak křehká, jako lesní duch