chci se vrátit zpátky do zimního města

mrtvý okna plný ledu a sazí

a pavučinkou vykreslený víly na skle

za nima my dva, chladní, nazí

nezáleží na tom, co jsou slova

oba víme, že zas zítra začnem znova

omluvy se rozplývají jako řídkej kouř

propleť si se mnou dech

chci se vrátit zpátky do zimního města

ležet nehybně a tiše na zádech

...

je ráno, prosinec, líbám ti víčka

vedle postele už dohořívá svíčka

krátkej život, sny jsou ještě kratší

ale víme ty i já, že mně to stačí

ta něžná iluze, co roztaje jak první sníh

když odpaří se kůží z těla všechen líh

ten pohled očí, když mě nepoznává

já vycházím ven, je prosinec, jsem kráva

...

poslední moucha se pod lampou třepotá

hlavu mi objímá dočasná slepota

k lidem a životu, k osudu, zvěři,

kdybych jen viděla, čemu mám věřit

poslední sliby a poslední začátky

protože nevidím, jen couvám zpátky

chycená do vlastní lepkavý pasti

moucha už chcípla, tak prosím zhasni