jednou se probudíš a tvoje hlava bude zticha

možná se usměješ na ranní nebe:

až zmizí ti všechny ty varhánky z břicha,

když vařící voda tě na těle zebe,

když na dotek pohladíš vybledlé kosti

a v prázdných očích snad mihne se pýcha

jen aby podlehla trvalé zlosti-

vidím tu páteř, kde je však mícha?

jednou se v odrazu leknu samy sebe

a konečně se nepoznám

když horká voda po těle mě zebe,

ztrácím svět a všechno, co v něm znám,

svážu se a hodím do vody

v naději osobní svobody

-a potřebuju si připomínat, kam se nevracet

b.