Mladý muž zavřel oči a pomalu vypustil všechen zbývající vzduch z plic. Malé bublinky stoupaly k hladině nad jeho hlavou. Vzdalovaly se od něj stejně jako prchlivé zbytky života. Najednou zatoužil po tom, otevřít znovu své oči a naposledy upřít svůj zrak k blankytné obloze nad hlavou. I přes vodu cítil, jak ho slunce šimralo tváři a poprvé mu to nebylo nepříjemné. Uvolnil své svaly a snažil se nepoddat se nutkání vykopnout nohama, aby se dostal zpět na hladinu. Plíce jako kdyby mu měly každou chvílí zkolabovat, ale ani to nepříjemné tažení v hrudníku ho nedokázalo odradit od jeho rozhodnutí.

Jeho tělo pomalu klesalo níž a on si uvědomil, jaká je mu vlastně zima. Mrazivé prsty strachu mu přeběhly po zádech a silně stiskly jeho žaludek. Na rukou mu vyskočila husí kůže a muž začal pochybovat. Tohle si přece přál. Chtěl to už dlouho. Plánoval, jaká smrt bude nejmírumilovnější, tak proč mu teď najednou bilo srdce rychleji, jako kdyby cítilo svůj konec a snažilo se dohnat všechna ztracená léta? Proč mu byl najednou tlak vody tak nepříjemný? Proč náhle pocítil nutkání nadechnout se silnější než kdykoliv před tím?

Marně se snažil znovu uvolnit, klidné myšlenky se rozprchly, když se z nejzazších koutů jeho mysli vyplížil strach. Co teď? Bylo pozdě, cítil to. Věděl, že i kdyby chtěl, na hladinu už se včas nedostane. Nohy ho bolely a on věděl, že i kdyby doopravdy vykopl, pohyb jeho ochablých končetin by ho z hlubin nedostal. Nemělo smysl se snažit, tak proč jeho mozek běžel o sto šest? Proč se snažil přijít na nějaké řešení, když bylo jasné, že neexistuje?

Podvolil se neodbytným touhám a otevřel oči. Voda nepříjemně štípala, ale vlastně to bylo svým způsobem uklidňující. Poslední opravdový pocit. Poslední nepříjemnost. Snažil se zaostřit na ohnivý kotouč, který mu visel vysoko nad hlavou, ale temnota mu zastřela zrak. Kéž by mohl vztáhnout ruku nad hladinu. Kéž by ho mohlo slunce naposledy pošimrat na tváři. Kéž by se mohl naposledy nadechnout.

Jeho bezvládné tělo klesalo na dno, stahované do hlubin proudem ledové vody, ale on už se zimou netřásl. Mrtvé oči měl upřené k obloze, odkud se na něj vesele smálo slunce a blýskalo po hladině zlatými paprsky.