Esha věděla, že to nebude jednoduché. Uplynul týden od večera, kdy Moirat odeslal na Hrad návrh ohledně strategie vylodění posil ze Saliaqnu a následného postupu ve válce. Esha akceptovala a docela i předpokládala, že Moirat neřekl, jak Hrad odpověděl. To, že věděla, že ta zpráva dorazila, věděla. Už jenom samotná skutečnost, že nikam s Ezarasem nebyli vysláni vypovídalo samo o sobě. Ale ta paranoia, která ji ovládala kdykoliv vystrčila nos ze svého pokoje v Loutkárně... Nikdy v životě tohle nepocítila. Nutkání se každou druhou vteřinu otáčet za rameno, zda ji někdo nesleduje kamkoliv se pohne. K Ateenovi, na tajné zlodějské mise, na večeři i pitomý záchod.

Věděla, že se nikdo neměl jak dozvědět o jejím plánu pláchnout. Pochybovala, že by Ezaras něco prozradil. Zaprvé jí to k němu nesedělo a zadruhé, nepomohlo by mu to. Moirat by sice z Eshy udělal odstrašující případ, ale o to více by si hlídal ostatní loutky. Avšak i tak měla pocit, že jí někdo dýchá za krk. Když se s tím svěřila Ateenovi, pobledl.

„To není dobré," usoudil, „Může to být pouze jen pocit. Víš, že nás tlačí čas a nevíš, co můžeš čekat od Moirata. Takže to může být jen tím stresem, ovšem na druhou stranu tvé instinkty zlodějky jsou vytrénované a mohou mít pravdu. Není nejlepší je ignorovat,"

„Tak co budeme dělat?" zeptala se a snažila se neznít tolik zoufale, „Ty peníze potřebujeme. Pokud nechceme krást na cestách a přitahovat tak k sobě pozornost, tak musíme mít něco do začátku,"

„Já vím," pokýval hlavou a objal ji, „Už víš, kam bys chtěla?" Změnil téma. Esha věděla, že to udělal jen protože neměl odpověď na otázku co dělat, když je někdo sleduje.

Esha pokrčila rameny. „Já nevím. Ale v Salianqu by to nemuselo být špatný,"

Ateen se odtáhl natolik, aby ji viděl do tváře. „Chceš do Salianqu?"

„Nebylo to tam špatné. Dobré počasí. Vládce také není špatný. Nemusíme tam jet hned, nemusíme ani do hlavního města, to by bylo docela i nebezpečné, když vezmeme v potaz můj tamní pobyt a to, že by mě časem někdo poznal," Ateen se ušklíbl, „Ale třeba do jiného, menšího města, nebo vesnice. To už nechám na tobě,"

„Opravdu tam chceš?" ověřoval si, jako by ji nevěřil.

Pomalu přikývla a dívala se mu do očí. Chtěla si být jistá, že ji uvěří. „Je to tam jiné než tady. V mnoha ohledech lepší. Můžeš si tam otevřít řeznictví a já se třeba naučím péct pečivo, nebo ti mohu pomáhat v krámku. Nebo můžeme někde pracovat pro někoho a až si vyděláme dostatek, tak se můžeme osamostatnit," načrtla jejich budoucnost a sledovala, jak to Ateen zpracovává a jak si to představuje.

Spokojeně se usmál, „To by bylo fajn," Políbil ji na čelo. „A časem si založíme rodinu. Třeba. Až budeš chtít a budeš připravena. Až my budeme připraveni," Esha ho za ty slova pevně objala.

„Časem," odpověděla spokojeně a věděla, že ji porozuměl, že to je příslib.

×××

Raven trvalo týden, než se konečně utrhla a zašla do doků vyhledat Goblina s Tevi. Celý týden každý večer byla venku s Brekerem a zabíjela zvědy z řad rodu Maliy. Bylo znát, že každý večer jsou čím dál tím víc opatrnější. Chodili po početnějších skupinkách a stále o otáčeli přes rameno, tak jako každý sluha z Hradu. Všichni z toho byli nervózní. Ale ať dělali jakákoli opatření, vždy si je ta Nemilosrdná s tím Silným našli a poskytli jim jednosměrnou cestu k Písaři. Raven si říkala, že ten tam teď musí mít napilno.

Válka byla v plném proudu a do města se dostávali zvěsti o bitvách, ať už vyhraných, či prohraných. Peragon zesílil hlídky u hradeb, aby se neopakoval vpád GasenLy, protože všichni věděli, že tentokrát by to bylo definitivní. Raven se moc nelíbilo, že je Moirat nikam nevyslal. Obyčejně by byl celý žhavý je vyslat, ať prodlouží válku a vyrovnají misky vah. Nutilo jí to klást si otázku, zda netuší, že má v plánu s Ezarasem prásknout do bot. Sice netušila, jak by se to mohl dozvědět, ale v jejich světě i stíny měly uši. Ani jim nemohla pořádně věřit.

Ovšem stíny v noci splynou s okolní temnotou a to byl čas, kdy Raven začala řádit. Když si byla jistá, že ji nikdo nebude vyhledávat, zašla za Ezarasem, aby mu sdělila, že jde do přístavu vyhledat dva bývalé piráty. Nejprve byl zaskočený, že se mu hlásí a oznamuje kam jde a co tam míní dělat. Avšak záhy pochopil, že se Raven snaží. Snaží se být otevřenější, když mají v plánu spolu pláchnout. Pokud by si nevěřili a nekryli záda, celé by to šlo do kopru. Také pochopil, že si nepřeje doprovod a chce prostor. Špeh jí ho hodlal dopřát. Už tak začínala dělat pokroky. Nemohl na ni tlačit. I on sám nebyl zvyklí se jí hlásit se všemi svými plány.

Raven obcházela všechny brlohy, které se v přístavu nacházely. Problém byl ten, že peragonský přístav byl velký a brlohů tam bylo jak nasráno. V každém bylo téměř nulové světlo, opilí hudebníci falešně vyhrávali, opilí námořnici hráli karty a obtěžovali tamní dívky a ženy. Najít mezi opilými námořníky dva bývalé piráty nebyl žádný med a Raven tiše nadávala a proklínala ty dva, dokud je nenašla v jednom z těch lepších podniků. Jedno z mála pozitiv tu bylo světlo. Člověk najednou nemusel dávat ruce před sebe ve strachu, že do něčeho, nebo někoho, narazí.

Goblin s Tevi seděli u jednoho rohového stolu poblíž výčepu. Seděli sami a bylo jasné, že se nenechají rušit. Raven přesto zkusila své štěstí. Při nejhorším ji vyhodí a ona za nimi absolvovala cestu zbytečně.

„Mohu?" zeptala se opatrně a zvedla ruce na znamení, že se vzdává, že jde v míru.

Goblin sebou trhnul a následně vystartoval. Avšak jakmile spatřil, že to je ona, zkrotl. „Raven," vydechl překvapeně, „Jasně, ty můžeš. Pojď, sedej," Posunul se, aby ji udělal místo.

„Hele, jestli překážím, tak vypadnu a vrátím se jindy," ujistila se. Protože od nich potřebovala velkou laskavost, musela si být jistá, že ji s tím hned nepošlou ke všem čertům.

„Neblbni a sedej," přikázala ji Tevi a ukázala na místo vedle svého manžela.

„Dobře," poslechla a objednala si korbel piva, „Mám se ptát, co se děje?" zeptala se nejistě.

Manželé si vyměnili nicneříkající pohledy. Raven neměla nejmenší tušení, co si o tom má myslet.

„Jde o to, že nám teď mnoho zákazníků odřeklo na poslední chvíli zakázky. Pokud to takhle půjde dál, nebudeme mít čím zaplatit námořníkům," Goblin si prohrábl své mastné vlasy. „Přemýšlíme, jak z toho ven. A taky čím to je. Nikdy předtím se nám to nestalo,"

„Nemůže to být tím, že má připlout salianqská flotila?" Snažila se pomoc.

Tevi zavrtěla hlavou, „Tím ne. Neplujeme jenom do Salianqu, ale po celé Aasuntrii včetně Polárních děsů a Souostroví. Díky tomu jsme vždy měli více než dost zakázek, takže se často stávalo, že jsme museli i nějaké odřeknout. Teď bychom dali cokoli za jakoukoli zakázku," řekla zoufale.

Raven chápavě přikývl. Bylo sice fajn, že znají cestu na Souostroví ledu a písku, ale pokud měli tyto problémy... nemohla po nich žádat, aby je tam odvezli. Bude muset s Ezarasem vymyslet jiný druh přepravy. I kdyby na černo.

„A co ty?" Snažil se Goblin změnit téma. „Jak válčíš?"

„Slyšeli jste o těch vraždách na Hradě?" zeptala se a věděla, že více nemusí dodávat. Oba námořníci přikývl a hned pochopili, že za tím je ona.

„Smím vědět proč?" zeptal se Goblin a přihnul si z korbelu.

„No," lehce zaváhala, ale pak si řekla, že jim věřit může, „odstraňujeme zvědy z rodu Maliy,"

„Oni tam mají zvědy?" divila se Tevi.

Raven přikývla. „Teď, když se schyluje ke konci války, Hrad chce mít jistotu, že se nepřítel nic nedozví. Maliyané jsou jedna prdel s GasenLou,"

„Proč se jich Hrad nezbavil už dřív, když o nich ví?" divil se kapitán.

Vražedkyně pokrčila rameny, „Mám dojem, že o nich do nedávna nevěděli a teď si za to vyrvávají vlasy z hlavy," ušklíbla se a Tevi s Goblinem ji napověděli.

„A kromě toho? Děje se něco dalšího?" vyzvídal dál Goblin. Raven se na něj nechápavě podívala, „Ale prosim tebe. Nešla bys sem jen tak. Vždy jsi za námi chodila z nějakého důvodu. Vypustit páru, ožrat se, nic nedělat. Vždy se něco našlo,"

Raven si poraženě povzdechla. Věděla, že nemá cenu zapírat. „Chtěla jsem vás o něco požádat, ale když máte teď tyhle problémy, tak to po vás nemohu chtít,"

„Co potřebuješ?" zeptal se nekompromisně.

„Ne," odbyla ho stejným tónem.

„Co potřebuješ?" zopakoval s důrazem na všechny slabiky.

Raven se na něj podívala a on jí nesmlouvavý pohled oplácel. Oba byli tvrdohlaví. Oba odmítali ustoupit.

„Raven, ne, ti můžeme říct vždycky," vstoupila do jejich malého souboje Tevi.

Dívka se na kapitána ještě chvíli dívala a pak uhnula pohledem. Goblin se ušklíbl a napil se. „Potřebuju odvoz,"

„Kam?"

„Nejen já. I Ezaras,"

„Kam?" zeptal se znovu Goblin.

„Na Souostroví,"

„Proč?" Pro změnu se zeptala Tevi.

Raven si povzdechla a zašeptala: „Chceme s Ezarasem zdrhnout,"

Oba námořníci ztuhli. Raven by dala zlatku za to, že by se v nich v tu chvíli krve nedořezala.

„To myslíš vážně?" zeptala se Tevi a vážný výraz ji neopustil. I Goblina přešly žerty.

„Ano," ujistila ji a napila se. Začaly se ji potit dlaně.

„A to je vůbec možné?" Raven nevěděla, jestli se Goblin ptá sám sebe, nebo ji. „O nikom jsem neslyšel, že by to dokázal a nic ho to nestálo,"

„Vše něco stojí," ujistila ho Raven, „Já jednoho znám, co to dovedl. Je asi jediný. Spojím se s ním, jak to dovedl, i když to trochu tuším. A také vím, co ho to stálo," snažila se nevzpomenout si na Zaileu, jak z ní udělala chodícího ducha. Říkala si, kde asi je. Jestli se od té doby s Nellim viděla. Bude ji vůbec chtít vidět? Po tom, co udělala Zailee? Raven si řekla, že ji nezbývá nic jiného, než to risknout. Ještě dnes mu dá vědět. Snad bude někde poblíž Peragonu. Snad bude mít štěstí. Jestli ne, ona i Ezaras za to draze zaplatí.

„Co po nás chceš?" vytrhl jí z myšlenek Goblin.

„Abyste byli připraveni k rychlému vyplutí i během své smrti," řekla vážně, „Nevíme, kdy budeme mít možnost zdrhnout. Naštěstí máme dost peněz, takže ty nás nebrzdí,"

„V tom něco je," podotkl Goblin, „Jen tak rychle byste nechtěli prásknout do bot. Normálně byste týdny plánovali, jak to provedete a ne že budete zdrhat jakmile se paniček vzdálí,"

Raven si povzdechla, „Esha chce taky zdrhnout. Proto nás tlačí čas. Jakmile se vypaří ona-"

„Moirat si své loutky bude o to více hlídat," dodal Goblin. Raven přikývla.

„Navíc nikde není vyloučeno, že by se z toho nestal hon na čarodějnice," neodpustila si Tevi, „Moirat by mohl chtít udělat z Eshy odstrašující příklad, co se stane, když se loutky pokusí zpřetrhat nitky s Loutkářem,"

„Přesně tak," souhlasila vražedkyně.

„Ty bys ji pak nejspíš musela zabít. Nebo mučit. Nebo oboje," doplnila manželka kapitána.

„Nebo něco horšího, kdy by byla smrt požehnání," Raven si nebyla jistá, jak by se cítila, kdyby by musela Eshu zabít. Nebyly kamarádky a už vůbec ne rodina. Pracovaly spolu a nějak se snášely. Když šlo do tuhého a neohrožovalo to život jedné, tak té druhé pomohla. Raven si nebyla jistá, co to vypovídá o jejich vztahu. Co jsou. Čím jsou. Možná nebyly ničím jiným, než jen poslušnými loutkami.

„Tak co, Tevi?" Goblin se opřel o stůl a spiklenecky se díval na svou ženu. „Dáme se na dobrodružný útěk?"

Tevi se ušklíbla a podívala se nejprve na svého muže a pak na černovlásku. „To si piš, že jo,"

Ještě ten večer Raven sesmolila dopis pro Nelliho a poslala ho po poštovním holubovi. Tiše se modlila k Písaři, aby ho dostal včas a vyslechl její prosbu. Protože šlo o její a Ezarasovu budoucnost. Noc náhle získala přídech napětí, se kterým Raven usínala. Byla natolik zabraná do svých myšlenek, že ani nedala vědět Ezarasovi, že je zpátky.

×××

Ahojky,

sice dneska je neděle, ale tak jsem si řekla, že když tu kapitolu mám už týden předepsanou (ano, čtete dobře, týden) že vám ji sem hodím :D Chtěla jsem sice už včera, ale nějak se to nepovedlo a měla jsem toho trošku víc, než jsem plánovala (čtení knížky je velmi namáhavá činnost xD). Ale tak u mě není nic neobvyklého, že sem tam mám sobotu plnou a čas na závěrečnou korekturu není, tak se to posune na neděli. Aspoň máte fajn způsob, jak ukončit týden, nebo ho v pondělí ráno začít...hehe :D

No nic, užívejte druhou půlku prázdnin, léta, protože co si budem, kdo by považoval září za léto xD

Mějte se, jak nejlíp umíte,

SimonaR