Ráno bylo krušné. Raven spala čtyři hodiny. Dalo by se říct, že všichni spali čtyři hodiny. Ale u Raven to byl největší problém. Noci před tím také spánku moc nedala. U někoho jiného by to neznamenalo nic moc velkého, ale u Raven to znamenalo, že bude extrémně protivná, nevraživá a bylo takřka nemožné, aby ji ten den někdo nevytočil. Ezaras byl první, komu se to povedlo. Ráno, když vstávali, ze sebe skopl peřinu takovým způsobem, že převážná část skončila na ni – a to byl kámen úrazu. V noci bylo teplo, a proto spala odkrytá, a i tak byla zpocená. A poslední, co chtěla, byla peřina na jejím těle. Ezaras hned poznal, že má Raven nenabité baterky. Vražedkyně na něj zavrčela, hodila mu peřinu zpátky a u toho ho poslala do oněch pekelných končin.

V podpoření její nevrlé nálady hned pokračoval Breker, který upozornil, že má zajít za princeznou a oznámit ji, že zakázku, ohledně smrti dívky čtyři v jednom, již splnili. Raven na chvilku uvažovala, že to bude ona, kdo rozbije novou vázu, která stála na stole. Vázu zachránila Esha. Oznámila, že je snídaně. Což by Raven nadchlo, kdyby se vzápětí nedozvěděla, že je společná s dvorem a že je opět v zahradách. Celou dobu brblala a nadávala na účet toho koumáka, který tohle vymyslel a zrealizoval. Poslední, co chtěla, bylo být na společném jídle a dělat, že by je všechny nejradši nepozabíjela. Naštěstí se od ní nečekala konverzační nálada, tedy, snad ne.

Snídaně probíhala dobře. Nikdo po Raven nic moc nechtěl, jen se jí zeptali, jak se vyspala a když prince Mukatu málem zabila pohledem, což byl čtvrtý člověk, který Raven vytočil a to snídaně ani neskončila, všichni pochopili, že ne moc dobře a už jí nechali na pokoji. Ezaras po ní šlehl pohledem, který by vytvořil diplomat, který očekává a požaduje vřelé a profesionální chování z její strany, ale princ Mukata ho ujistil, že to chápe, že teď má těžké období. Odkazoval na smrt Marion a Skyela, na které si Raven, díky Zailey, poslední noc ani nevzpomněla. Princezna Roxia se po celou dobu usmívala a tvářila se jako světice, což byl pátý člověk, který Raven nakrknul, ale naštěstí to nedala nijak znát. Tedy do konce snídaně. Po snídani vražedkyně šla za princeznou, že jí posílá pan Fiteny. Princezna pochopila, že se jedná o včerejší záležitost. Což Raven a ostatní přivedlo k myšlence, že se princezna o včerejším útoku a technicky o pokusu velezrady nikomu nezmínila. Jedině dobře. Dneska by Raven byla opravdu schopná princeznu zabít už jen za to její včerejší chování.

„Jdete se mi omluvit?“ zeptala se princezna, když Raven zavřela dveře princezniny ložnice. Ordainova dcera se usadila na lenošku u okna a pozorovala vražedkyni před sebou.

„Ne,“ zavrčela upřímně a propalovala princeznu pohledem.

Zrzka pokývala hlavou. „Aspoň jste upřímná. Co tedy chcete?“

„Řekla jste, že chcete vědět, až ten úklid nepohodlného materiálu skončí, tak Vám to teď říkám,“ ztišila svůj hlas. Sice byla nabručená, jak už dlouho ne, ale stále ji to myslelo a jen Písař ví, kdo zrovna může jít kolem dveří a slyšet jejich rozhovor.

Princezna překvapeně zamrkala a lehce pootevřela ústa. „Tak rychle?“

Raven mykla rameny. „Jsme profesionálové,“

„Získali jste i informace?“ vyzvídala.

„To ale přeci nebyl úkol,“ vrátila ji včerejší poznámku.

Roxia protočila očima. „Sama jste říkala, že to není poprvé, co porušíte příkaz a -“

„Ano, získali,“ přerušila ji zabručením. Chtěla to mít co nejdřív za sebou a chtěla jít zpátky do postele. Do oběda neměla na co hrábnout.

Její přerušení princezna přešla bez poznámky, „Dobře,“ Když se zdálo, že rozhovor je u konce a Raven tak může odejít, Roxia ji zarazila, „Na obědě se dozvíte, že jsme s Muzaferem podepsali smlouvu o spojenectvím a tedy i o svatbě, jakožto podmínku tohoto spojenectví,“

„Neměl by u toho být také diplomat?“ divila se Raven.

„Když jsem tu já, tak mám vyšší právo, pravomoc a také status. Můj podpis je tedy důvěryhodnější a jaksi lepší. A také náš diplomat je pouze obyčejný špeh,“ vysvětlila s posměchem v očích.

„S tím pouze obyčejným bych si dala pozor,“ zavrčela Raven a otočila se k ní na půl těla.

„Znovu po mně vystartujete?“ provokovala ji.

Raven přimhouřila oči, „Věřte mi, že kdybych to udělala, tak mě Váš otec odsoudí za vraždu a velezradu – ovšem pokud by mě chytil,“ zazubila se a měla se k odchodu.

Avšak princezna ji opět vyrušila, „Také by vás mohlo zajímat, že tímto vaše práce zde končí a budete posláni zpět do Peragonu,“

„Jaká škoda, doufala jsem, že vám půjdu za družičku,“ pronesla sarkasticky.

„Dnes jste se vyspala přímo znamenitě,“ utrousila poznámku Roxia.

Raven pokrčila rameny. „Riziko mé práce. Když není spánek, není ani příjemná nálada,“

„Očekávala bych, že těch rizik bude víc,“

„Věřte, tohle je to nejvíc nebezpečné pro mé okolí,“ zazubila se, „Jaké to je vdát se na druhý konec světa?“ zeptala se a ani nevěděla proč.

Princezna Roxia si dala s odpovědí načas. „Je to děsivé a osvobozující zároveň,“

„Osvobozující?“ podivila se Raven.

Princezna přikývla: „Peragon dusí každou dívku, a mě jako princeznu dvojnásob. Nemusím chodit po špičkách do knihovny, abych četla něco jiného, než ty Písařem zapomenuté dívčí romány. Já prahnu po vědění, informacích, znalostech. Tady mi je poskytují na stříbrném podnose,“

„A krásný, milý princ je jako bonus,“ ušklíbla se Raven a Roxia se rozesmála.

„To máte pravdu, Masari,“

„Princezno,“ Raven sklonila hlavu a teď už jen doufala, že minimálně zbytek dopoledne stráví v posteli.

 ×××

Breker odhadoval, že audience u princezny proběhla dobře, protože Raven přišla relativně nenabručená. Prospala celé dopoledne. Ezaras ji budil deset minut před obědem a naštěstí to vypadalo, že její nesnesitelná nálada je pryč. I když ono to stejně moc nepomohlo, protože to stále byla nesnesitelná Raven. Avšak Breker si uvědomil jednu věc a kdyby mohl, tak by zlostí do něčeho praštil. Prohrál sázku. Když se v pokoji objevila nová váza s květinami, vsadil si, že ji rozbije Raven, až bude mít svou nesnesitelnou náladu. Přišel o dvanáct stříbrňáků. Jaká škoda.

Dnes to vypadalo na obyčejný oběd, ale po dezertu se slova ujal Muzafer: „Pane Fiteny, rád bych Vám a Vašemu doprovodu něco oznámil,“ Ezaras k němu hned otočil pohled a plně ho vnímal. Brerek se musel přemáhat, aby neprotočil očima. „Já, má rodina a má pravá ruka jsme se shodli na tom, že je v našem zájmu, abychom uzavřeli smlouvu s Hasierou a ne s GasenLou,“ Kdo by taky chtěl uzavírat smlouvu se zemí, která je spojencem úhlavního nepřítele, že. „Včera jsme tedy s princeznou Roxiou podepsali smlouvu. Vaše princezna si vezme mého syna prince Doshara za měsíc. Princezna mi sdělila, že máte v Peragonu důležitou záležitost, kterou budete muset vyřešit,“ No super, pomyslel si Breker. Další mise. Člověk si prostě nemůže chvíli užít volno. „Proto se svatby nezúčastníte. Chtěl bych Vám tímto poděkovat za Vaše služby a hlavně za Vaše informace, díky kterým jsme neudělali osudovou chybu,“ Brekera polil pocit zvědavosti, jak by se Muzafer tvářil, když by se spojil s GasenLou a zjistil by, že GasenLa spolupracuje s klanem Skyliů. To by byl pohled k nezaplacení.

Ezaras sklonil hlavu, „Jsem rád, Muzafere, že jsem posloužil a jsem potěšen, že jste uzavřel spojenectví s námi,“

„Tím jsem si jist,“ usoudil Muzafer, „Dovedu si představit, že Vás Váš král dobře odmění,“

Všem bylo jasné, že nedostanou ani poplácání po rameni od krále. Ale komu by to vadilo. Peníze vládnou světu a Breker ty malé žluťásky a stříbrňáky zbožňoval.

„Muzafere, pro mě je odměna ta, že vím, že s Vaší pomocí GasenLu porazíme a válka tak konečně skončí,“ Všem urozeným se ta odpověď líbila. Odchovanci z této skutečnosti tak nadšeni nebyli, ale bohužel museli držet hubu a krok. Nemohli si jen tak usmyslet, že Moirata poslouchat nebudou a co hůř, že by od něj odešli. To by rovnou mohli skočit z útesu s kamenem přivázaným k nohám.

Když přišli do pokoje, začalo se balit. Odjezd měli už zítra. Breker si nemohl pomoc, ale těšil se zpět do Hasiery, do Peragonu. Sice mu místní dívky budou chybět, ale v Peragonu si nemusel na nic hrát. Už se těšil, až zajde do nějaké nalévárny a pořádně se ožere. A možná si u toho pohraje s nějakou Dívkou noci. Jen doufal, že přežije dva týdny na moři s Raven, aniž by se ze sebe každý den snažili vymlátit duši. Nechtělo se mu drhnout podlahy nebo škrabat brambory.

×××

Esha byla nadšená, ale zároveň naštvaná. Těšila se, že konečně pojede zpět do Peragonu, uvidí Ateena a třeba bude mít chvíli volno, i když ji trochu neseděla zpráva, že je čeká další práce – otázka byla, zda to byla výmluva, či holý fakt – ale v Peragonu bylo prostě líp než tady. A naštvaná byla, protože se tu pořádně nedostala ke kradení, ehm tedy k přesouvání jmění od neznámého dárce k ní. Něco málo se ji povedlo na plese, po tom co se tam vrátila z toho lokálu v docích, kde chvíli dělala dobrovolně chůvu Raven. Ale nebylo to nic slavného. Čekala, že toho tady udělá víc. Ale tak měla ještě jednu noc. Smysly ji tedy nabádaly, aby se tolik neomezovala, ale kdyby náhodou, nějakým záhadným způsobem se zjistilo, že za ty přesuny měšců z bodu A do bodu B – tedy do její truhlice – dělá ona, mohlo by to významně ovlivnit salianqský postoj k Hasiéře. Princezna stále nebyla provdaná a Esha by nedala nic za to, že v té smlouvě byly určitě body, případy, ve kterých je povoleno od smlouvy odstoupit. Konec konců se nikde nepsalo, že Salianq musí vůbec někomu pomoc. Eshu by stejně zajímalo, co Salianq dostane z tohoto kontraktu tak významného, že pomůže Hasieře. Princezna jistě byla výhra, ale že by se kvůli ní vrhali do války – sice předem vyhrané s jejich účastní – ale i tak. Nebyla si ani vědoma, že by tu nejstarší princ musel být ženat, aby se mohl stát Muzaferem. Takové pravidlo nebylo ani u nich v Hasieře, a to že tam několik stupidních zákonů měli.

No nic se nedalo dělat. Esha se holt přizpůsobí. Nic jiného ji ani moc nezbývalo. Po tom, co si zabalila a ujistila se, že má dost místa pro nově získané jmění pod falešným dnem – ohraná skrýš, ale bohužel to nebylo kam jinam dát – si připravila oblečení navrch truhly. Ještě si ověřila, že víko od truhly nevrže – nepotřebovala, aby jí vrzání prozradilo – a už jen vyčkávala, až budou po večeři a všichni se odeberou ke spánku.

Což byl a nebyl problém. Breker hned otevřeně řekl, že zajde do Lupanaru se rozloučit. Už teď ty dívky litovala. Raven na to navázala, že opět zajde do doků a Ezaras tak nějak mezi řádky dal na vědomost, že jí bude dělat garde. Takže pole vyklizené, což problém nebyl, ale problém nastával tehdy, kdy se oni vrátí dřív a ona tam nebude. Respektive kdy se Breker vrátí dřív než ona. Ona neměla kam, nebo za kým jít. Už tak se jí nelíbilo, že vědí, že ve čtvrti zbohatlíků byla. Nemuseli vědět o každém jejím kroku. Rozhodně by se začali pídit, proč tam chodí, a že si mysleli, že má peněz dost, a že zbytečně riskuje a podobně. Peněz neměla málo, to byla pravda, ale pokud chtěla odejít od Moirata, tak toho měla žalostně málo. Jen Písař věděl, kde všude bude muset hodit minci na stůl, aby okolí mlčelo. To, že riskuje, věděla moc dobře, ovšem pro ni to nebylo zbytečné, pokud na druhou misku vah dá svobodný život s Ateenem.

Všichni se docela brzy rozprchli. Avšak bylo ještě světlo. To jí moc nehrálo do karet. Ale tak připravit se na pozici mohla. Nikdo ji nezná a nápadné blond vlasy měla schované pod čepicí a ještě se pak zahalí kápí. Jako první měla v merku dům na konci hlavní ulice ve čtvrti zbohatlíků. Tam zjistila, že nezůstane jen u přijímání darů v podobě mincí.

×××

Ahojky!

Vím, vím, jdu pozdě a ani neříkám o kolik (i když to sama moc dobře vím), ale na rovinu, moc nebyla nálada psát, končí mi právě semestr, takže zmatky v zápočtech a ve zkouškách - na které se mi moc nechce učil xD - a taky přemýšlím nad pokračováním, protože touto kapitolou jsme se dostali do bodu, do kterého jsem to měla zhruba promyšlené, ale teď jaksi už moc ne xD (to je ta týdenní výzva, díky ní jsme se posunulu o 14týdnů :D)

Dneska žádná akce, spíš takové povídání o nečem a ničem, ale i tak doufám, že se to líbilo. No raději nebudu slibovat, že se za 14dní ukážu s novou kapitolou, ale budu dělat vše proto, aby to tak bylo.

Mějte se, jak nejlíp umíte,

SimonaR