Od noci, kdy se Esha vypravila na průzkum místních zbohatlíků, uběhly čtyři dny. Dnes se měl konat ples, což byl snad první ples, na který se zlodějka těšila. Třeba se štěstěna objeví na její straně a už na plese někoho obere. Ale bude to muset proběhnout se vší opatrností. I když chtěla od Moirata pryč, bylo i v jejím zájmu, aby tato mise dopadla dobře. Už jí ta válka unavovala a děsil ji fakt, že si příliš dobře nepamatuje, jaké to bylo před ní. No, bude na to mít zbytek života s Ateenem, aby si na to vzpomněla, nebo aby si vytvořila vzpomínky nové.

Včera Ezaras byl u Muzafera na dalším vyjednávacím kolečku, což znamenalo dvě věci: Muzafer je nakloněn nápadu spojit se s Hasierou a ne s GasenLou a Raven mohla dál šmejdit. Na vyjednávání byla jen ona, Breker dostal volno, takže se šel projít do města. Esha by se nebála vsadit, že jde zase do vykřičeného domu. V podstatě se Muzafer ptal na podrobnosti života v Hasieře, jak válku odnášejí jednotlivé společenské vrstvy. Ezaras odpovídal tak, jak bylo u Moiratových odchovanců zvykem. Trocha pravdy a trocha lži. Což se extrémně nevylučovalo i s diplomatickým jazykem. Vyjednávací kolečko končilo hodinu před obědem, na který byli všichni očekáváni. Od toho vyumělkovaného incidentu, kdy Raven nepřišla na oběd kvůli kulturním rozdílům, Muzafer a i zbytek jeho rodiny dávali jasně najevo, že i Raven je očekávaná na všech společných jídlech.

„Zjistila jsi něco?“ zeptal se Ezaras, když přišli do pokoje a Raven tam na ně už čekala. Esha se zarazila. Vedle vražedkyně stál i bouchač a v životě ho neviděla takto bledého. „Co se děje?“ dožadoval se odpovědi špeh.

„Jen to řekni,“ povzbudil ji Breker. To Eshu znervóznilo. Dokázala by na prsech jedné ruky spočítat, kolikrát na sebe ti dva promluvili bez jakéhokoliv handrkování, posměchu a výčitek.

Raven se zhluboka nadechla: „Gasenlaské vojsko postupuje rychle k Peragonu. Podle zpráv v Dosharově kanceláři jsou den o hradeb. Zdá se, že GasenLe někdo pomáhá. Nějaká skupina, která chodí na výzvědy a vždy přesně dovede říct, kde naše hlídky jsou nejslabší. Ta zpráva je tři dny stará,“

„Maliyané?“ zeptal se Ezaras.

„Vypadá to na ně,“ přikývla, „Zdá se, že se ti parchanti v Khāle nudí a Moirat je už nedokáže dál chlácholit,“ Maliyané byly na začátku války vyhnáni pro svůj odlišný vzhled a pověry, že dovedou probudit přírodní živly k životu. Král se těmi pověrami podle všeho nechal vyděsit a tak je vyhnal za Kanporatské pohoří. A protože Khāli je nehostinná pustina, rod Maliy musel žít v jižní části hor, kde přežili jen ti nejsilnější, Maliyané se chtěli vrátit zpět do Hasiery. A u toho svrhnout a zabít krále jako pomstu, že je vyhnal. K tomuto využívali Loutkaře a jeho lidi, ale evidentně věděli, že z nich Moirat tahá jen peníze, které těží na druhé straně hor.

„Ale pokud jsou takto dobří, tak museli být nějak vycvičeni,“ dumal nad tím Breker.

„Život v horách tě naučí dost,“ konstatovala Esha.

„To ano, ale člověk musí umět slídit. Jediné, co mi z toho vychází je, že je GasenLa sama vycvičila,“ vyslovil svou myšlenku Ezaras.

„A nevíš, jak by se do GasenLy, nebo aspoň do sezanského protektorátu, dostali?“ zeptala se ho Raven, „Museli by buď projít severní částí Hasiery, anebo Zmrzlými pouštěmi a nevím, co je horší varianta,“

„Ale přece Maliyané mají své špehy na Hradě, proč by pro ně bylo tak těžké nepozorovaně projít? Navíc všichni obyvatelé na ně zapomněli a opravdu nepředpokládají, že by je potkali v lese, nebo v hospodě,“ Na to Raven jen pomalu kývla.

„No, až přijedeme, tak to bude zajímavý,“ zabručel Breker a sedl si do křesla. Všichni se na něho podívali. „Co? Myslíte, že tu něco vyřešíme? Jsme na druhé straně světa za Velkým jezerem a s Moiratem nejsme v kontaktu, abychom se neprozradili. Takže by mě zajímalo, co tu chcete vyřešit, když nám to bude stejně k hovnu,“

Raven se opřela o stůl, kde stála nová váza. Hned se všichni vsadili, kdo ji tentokrát rozbije. „Zrzek má pravdu. Měli bychom se připravit na oběd a pak i na ples,“ A zmizela v pokoji.

Na Eshu to bylo moc šoků na jedno dopoledne. Raven souhlasila s Brekrem. Nejraději by se něčeho napila.

×××

Ezaras hned šel za Raven. Věděl, že jim neřekla vše. Když se na ni přísně podíval za zavřenými dveřmi, povzdechla si. „Mají tam i zprávy o tom záhadném člověku, který má být lepší než my dohromady,“

„To není dobrý,“ usoudil špeh.

„Prý je tady,“

„Co?“ Měl co dělat, aby nevyjekl.

„Podle včerejší zprávy poslové a strážní si všimli někoho, kdo tu stále chodí kolem zámku a ve městě skáče po střechách. Je hlavně aktivní v noci a každou noc posílá zprávu po opeřenci. Nevědí kam,“ řekla bezradně.

„Očividně bychom místní zaměstnance neměli podceňovat,“ zamyslel se Ezaras a sedl si vedle Raven na postel, „Ale to není to nejhorší, co?“

Černovláska si znovu povzdechla: „Vypadá to, že sleduje hlavně nás. Má stejné trasy, když jdu do doků za Goblinem a Tevi. Slídí kolem vykřičeného domu a taky často chodí do čtvrtě, kde bydlí zbohatlíci,“

„Ale ti tu moc nejsou,“ oponoval Ezaras.

„Všude jsou, jen tady není jasně vidět ta hranice mít a nemít,“ vyjasnila mu, „Ale mě spíš zaujalo, pokud sleduje nás, tak kdo chodí do té čtvrtě. Ty jsi většinou nalepený na paty mně, ne?“

„Co by tam ale dělala Esha?“ divil se.

„Je zlodějka,“ Prostá odpověď. „Jen nevím, proč by tam kradla. Tahle mise nám dá dost,“

Ezaras vstal, že se převleče na oběd. „Všichni máme tajemství, Raven, to ty bys mohla vědět nejlíp,“

„No promiň,“ Otočila se na něj a ignorovala, že si svléká košili. „Kdybych to dělala já, tak všichni tři na mě napochodujete, abych nedělala tyhle voloviny, že jenom ohrožuju misi. Ale jakmile to dělá ta Hbitá, tak je najednou vše v pořádku?“

„Přesně tak,“ Když byla dlouho potichu, Ezaras se otočil, aby se podíval, jak se Raven tváří. Seděla v okně a svou pravou nohu nechala volně vyset ven. „Slečna Masari býti uražená?“ zeptal se s výsměchem na rtech, ale ten mu rychle odpadl.

Raven se na něj přísně podívala. Tento výraz vytahovala, když se jí něco dotklo, ale byla moc hrdá na to, aby to řekla a také dotyčného nemohla řádně praštit. „Nemluvte na mě, pane Fiteny. Nesluší se to Vašemu postavení,“ nemluvila jako služka, ale jako nejlepší vražedkyně v Assuntrii. Seskočila z okna do pokoje, vzala si ze skříně své věci a šla se převléknout do koupelny.

„Raven,“ vydechl omluvně, ale ta ho ignorovala. Ezarasovi vyvstala vzpomínka, kdy poslala ty mlaďáky na průzkum před tím, než odjeli sem, „Když nevěříte vy, tak někdo musí začít.". Nejspíš si myslela, že jí nevěří. Breker s Eshou by nejspíš souhlasili, ale on na ni vždy nevyletěl jen proto, že byla horká hlava a bál se o misi. On se bál o ni. A to Raven odmítala vidět.

×××

Raven nebyla uražena. Ona přímo běsnila. Tuhle odpověď očekávala od Eshy a Brekera, ale ne od něho. Také ho celou dobu oběda ignorovala, aby pochopil, jak moc šlápl vedle. Věděla, že si zbylí dva odchovanci všimli, že je odtažitější než obvykle, ale výjimečně to nechali bez poznámky.

„Než odejdete, pane Fiteny, rád bych Vás i Váš doprovod pozval na procházku městem,“ oznámil jim Muzafer na konci oběda. Ezarase to překvapilo, ale pozvání samozřejmě přijal.

Muzafera na procházce doprovázeli všechny tři děti a navíc i královská garda. Tohle nebyla obyčejná procházka a Raven to bylo hned jasné. Vládce Salianqu je vedl do přístaviště, kde na ně čekala loď. Zmateně se podívala na Ezarase a snažila se z něho vyčíst jeho myšlenky. Nepodařilo se. Měl dokonale nečitelnou masku.

„Domníval jsem se, že to pro vás bude příjemné překvapení,“ řekl jim Muzafer a stále je nechal tápat, co to má znamenat. Z lodi zaslechla blížící se kroky a ihned zpozorněla. Když viděla, kdo připlul, měla co dělat, aby překvapeně nezalapala po dechu. Před nimi stála princezna Roxia.

„Vaše Výsosti,“ vydechl Ezaras a hned se uklonil. Raven s Eshou s Brekerem ho napodobili.

„Pane Fiteny, to není třeba, držme se místních zvyklostí,“ odpověděla mírně. Nijak vyčítavě.

„Jistěže princezno. Překvapila jste nás,“ narovnal se, ale hlavu nechal skloněnou.

„To také byl Muzaferův záměr,“ Postavila se před něj a sklonila hlavu. Raven si až teď všimla, že nemá na sobě typické hasireské šaty, ale ty salianqské.

„Vítejte princezno Roxio, a jsem rád, že se zvěsti nemýlily. Je příjemné vidět, že znáte naše zvyklosti,“ Raven bylo jasné, že ty zvěsti jsou její informace, které poskytla princovi Dosharovi. Když se na něho při té myšlence podívala, zachytila jeho pohled. Nenápadně se na ni usmál.

„Avšak se obávám, že jsem si je nestihla osvojit všechny. Doufám, že mi mé chyby odpustíte. Budu se je snažit dělat co nejméně,“ zvedla hlavu a stydlivě se usmála.

„Není důvod k obavám, princezno,“ uklidnil ji Muzafer, „Všichni děláme chyby, ale domnívám se, že pokud se zvěsti nemýlily, tak jste velmi inteligentní a schopná žena. Určitě si je brzy osvojíte,“ Raven zavřela oči. Bylo více než jasné, co její příjezd znamená. Muzafer souhlasil se sňatkem mezi princem Dosharem a princeznou Roxiou. Válka brzy skončí. Nejspíš by se snažila domyslet, co by to pro ni znamenalo, ale zachytila princeznin starostlivý výraz.

„Co se stalo, princezno?“ zeptal se Ezaras.

„Bohužel mám špatné zprávy,“ odpověděla smutně, „Když mě sem Muzafer pozval, abych se s ním, s jeho rodinou a se zemí seznámila, pozvání jsem přijala. Plula jsem na jejich lodi, která dovede zvládnout cestu za pět dní, pokud je k tomu Písař přikloněn. Abych mohla být v kontaktu se svým bratrem princem Nalediim, mohla jsem používat jejich vycvičené opeřence k dopisování,“

„Co se stalo,“ dožadoval se odpovědi. Raven se strachem stáhl žaludek.

„Tuto zprávu jsem dostala před třemi hodinami,“ Podala mu svitek a její ruka se lehce třásla. Raven problesklo hlavou, že takto Muzafer měl informace z první ruky. Stačilo, aby jeden z námořníků prohledával princezninu korespondenci.

„U Písaře,“ vydechl Ezaras.

„Co?“ zeptala se Esha coby jeho asistentka.

„GasenLa se dostala do města,“ vydechl nevěřícně.

„Cože?“ Raven už nehodlala mlčet. „Jak? Kde?“

„V noci probourali hradby a zničili většinu jižního města,“

„Jakou část města?“ Ne to nemohla být pravda. Nesměla. Na jižní straně města žila Marion se svým mužem. Viděla chalupu s malou zahrádkou. Viděla, jak se o ni Marion stará a Skyel stojí v kuchyni a pomáhá ji s přípravou bylinek. Viděla jejich smích, jejich starost, jejich zlost, když se k nim kolikrát v noci vloupala do kuchyně a beze slova se svalila na kamna, která hřála i několik hodin po vyhasnutí ohně, a usnula. Byla to už její jediná rodina, její poslední živoucí vzpomínka na matku. Vždy k nim chodila, když měla Moirata a ostatních dost, vždy když potřebovala slyšet povzbudivá slůvka. Vždy, když potřebovala domov.

Když se Ezaras k odpovědi neměl, podívala se na princeznu. „Prosím,“ žadonila, „Jakou část zničili?“

„Obytnou,“ vydechl Ezaras s lítostivým výrazem.

„To ne,“ Raven se zapotácela, až ji Esha musela chytnou, aby nespadla.

„Zaútočili uprostřed noci. Tamní obyvatelé neměli velkou šanci. Většinu bez milosti pobili, než se našim vojákům povedlo je vyhnat,“ pověděla tiše princezna.

„Nechtěli město dobýt. Chtěli nás oslabit a vyděsit,“ řekl Ezaras, ale Raven je nevnímala. Pevně se postavila na své nohy, otočila se k nim zády a posadila se na blízký sud. Nemohla tomu uvěřit. Přístavištěm se rozezvonil zvon. Pro Raven to byl zvon, který kosí život.

Marion se Skylem jsou určitě po smrti.

×××

Ahojky!

Jak jste si mohli všimnout (ať už na mém ig nebo zde na wp) dnes jsem započala výzvu, kdy každý den po dobu týdně musím napsat a publikovat jednu kapitolu. Na mém instagramu můžete sledovat progress :D Takže se dá očekávat, že teď chvíli budete mít posvícení xD

Dnes jsem toho napsala více než dost, takže jen popřeji,

mějte se, jak nejlíp umíte,

SimonaR