Ezaras doběhl do pokoje, kde na něho už čekala Esha s Brekerem, „Můžeš mi říct, kde jsi ksakru byl?" vyjela na něj blondýnka, „Měl jsi tu být před půl hodinou. Před patnácti minutami tu byl posel, kde jsme, že jsme očekáváni. Řekli jsme mu, že ses asi ztratil ve městě,"

Ezaras ji vnímal jen na půl ucha. Hrabal se ve skříni, aby se mohl převléknout do něčeho vhodnějšího. „Raven už vyrazila?" zeptal se, když si přetahoval přes hlavu košili.

„Ta je pryč půl hodiny," odpověděl mu Breker a každou chvíli se pohledem vracel k hlavním dveří. I on byl nervózní.

Ezaras si uvědomoval, že za případné škody může on. Bude muset z toho nějak vybruslit. Dnes, kdy Muzaferovi předložil nejpádnější důvod, proč by ve válce měli pomoc jim a ne GasenLe, přijde pozdě. Jestli kvůli této chybě tato mise selže... Nechtěl si představovat, co se stane.

„Jdem, jdem, jdem," popoháněla je Esha, když byl Ezaras hotový.

„Nějak to sehrajeme," uklidil ji Ezaras.

„Musíme," zabručel Breker.

Jeden z poslů si jich všiml a ohlásil jejich příchod. Ezaras se zhluboka nadechl. Bylo to horší, než jít do bitvy.

„Pane Fiteny," oslovil ho znuděně Muzafer, „Jsem rád, že jste našel cestu zpět," I když to znělo jako jen prázdná fráze, Ezaras nabyl dojmu, že to myslí vážně.

„Velice se omlouvám za zdržení," sklonil hlavu a posadil se. Breker stál u dveří a Esha si sedla po jeho pravici. Židle po jeho levici zůstala prázdná. „Chtěl jsem okusit jídlo nejlepšího podniku ve městě. I když jsem ho našel, po tom co mě tam zavedl jeden muž, který měl stejnou cestu, na zpáteční cestě můj orientační smysl úplně selhal," vymluvil se. Pravda byla taková, že díky svému orientačnímu smyslu vždy našel cestu tam i zpět při jakékoli situaci.

„Sama to velice dobře znám," usmála se vlídně princezna Ranya.

„Jste laskavá, princezno," opětoval jí úsměv a pustil se do jídla.

„Kde je slečna Masari?" zeptal se se zájmem princ Doshar.

Ezaras se lehce zarazil v pohybu, aby to vypadalo, že si právě uvědomil, že se dopustil chyby. Nesmělo být poznat, že tato situace byla v plánu.

„To bude nejspíše má chyba," ozvala se Esha a nejistě se podívala na Ezarase, coby svého nadřízeného, „U nás není zvykem, že by služebnictvo jedlo s urozenými. Proto jsem slečně Masari řekla, že si na večeři má zajít do města. Nepředpokládali jsme, že je také zvaná. Včerejší pozvání jsme považovali pouze jako uvítací gesto,"

„Ach, ty kulturní rozdíly," povzdechl si princ Mukata, „Je škoda, že už šla do města, mohli jsme pro ni poslat,"

„To stále můžeme udělat," ozval se Muzafer a Ezaras skutečně znejistil, „Mám dojem, že ji jeden z poslů sleduje," Podíval se ke dveřím, kde stál Breker, jakožto ochranka, a posel, který je uvedl. Ten kývl na souhlas. „Můžeme mu dát vědět, aby ji přivedl zpět?"

„To skutečně můžete?" podivil se Ezaras a snažil se, aby to neznělo až moc překvapeně.

„Ano," potvrdil svá slova, „Ke každému poslovi patří určitý opeřenec a díky tomu s ním můžeme komunikovat. Posel má u sebe speciální zvoneček, který vydává, pro nás, neslyšitelný zvuk. Ovšem ptáci ho slyší. Díky tomu pták najde svého posla a je mu tak předána zpráva,"

„To je úžasné," vydechl ohromeně Ezaras a měl co dělat, aby frustrací nepřevrhl celý stůl.

„Ano, to je," pronesl hrdě, „Tento systém vymyslet a uvedl do provozu můj syn Mukata,"

„Všechna pocta," Ezaras sklonil hlavu a snažil se vymyslet, jak z toho ven. Raven tu nebyla záměrně. Všichni věděli, že je také zvaná, už jen pro tu interakci s princem Dosharem, ale rozhodli se využít kulturních rozdílů. Večeře poskytovala kýžené rozptýlení a absenci důležitých lidí. Raven tak mohla snáze prohledat kanceláře Muzafera, jeho pravé ruky, princů a všech dalších důležitých úředníků. Nebo při nejmenším s tím mohla začít. Ale pokud ji někdo opravdu sledoval a Raven o tom nevěděla... Neměla, jak to zjistit. Celý den byla v pokoji, zatím co oni byli ve městě. Pokud je také ale sledovali...

K Muzaferovi přiběhl posel a něco mu zašeptal do ucha „Pane Greeye," ozval se Muzafer, když posel odstoupil a zmizel ve dveřích, „pojďte si k nám přisednout. Nebojte se, u nás žádné nebezpečí nehrozí a Váš zaměstnavatel jistě nebude proti," podíval se na Ezarase a ten kývl na souhlas, „Slečna Masari se bohužel ztratila v davu lidí, takže nejsme schopni ji informovat, že je u našeho stolu vždy vítána," Breker nejprve ztuhl, ale pak si přisedl původně na Ravenino místo, „A pokud jde o Vaše záliby, tak kýžený podnik najdete pod názvem Lupanar nedaleko doků," řekl jakoby nic. A Ezaras tak dostal odpověď na svou otázku, zda je také sledovali. Avšak objevila se další: jak Raven setřásla posla a co u Písaře dělá ve městě.

„Děkuji za informaci," poděkoval kostrbatě. Bylo jasné, že všechny je překvapila tato informace.

„Snad jsem vás neznejistil," vydechl překvapeně vládce této země, „Prosím, chápejte, jste velvyslanci země, která započala válku trvající téměř dvanáct let. Jen chráním svou zemi,"

„Samozřejmě to chápeme, Muzafere," odvětil už klidněji Ezaras, „Jen nás to překvapilo, to je vše. My nejsme vojáci, nevíme, jak bojovat, jen ovládáme několik chvatů, abychom se ubránili. U nás kvete obchod s podsvětím a člověk neví, komu se mohl znelíbit a kdo si objednal jeho vraždu. To je také hlavní důvod, proč s sebou mám pana Greeye," podíval se na Brekera, který okusoval kost kuřete, „Dokonce i naše služebná musí umět obranné chvaty, aby se udržela naživu," podpořil historku, kterou Raven řekla princi Dosharovi.

„Tomu rád věřím," přikývl nejstarší princ a hrál s ním tuto hru.

„Jaké to je sloužit vládci, který rozpoutal válku a je zodpovědný za bezpočet životů?" zeptal se princ Mukata.

„Bylo mi necelých sedmnáct, když došlo k převratu, takže si pamatuji, jaké to bylo před ním," zalhal, „Král Alucard byl hodný král, ale neschopný. Země strádala a obchod vázl. Obchodovali jsme pouze na území Assuntrie. Výjimečně se k nám dostalo zboží z Polárních děsů. O zdejším zboží jsme si mohli nechat jen zdát. Stěží jsme věděli, že Salianq existuje. Král Ordain byl jeho pravá ruka. Viděl, co se zemí dělá špatná vláda, a protože se král Alucard odmítal řídit jeho radami, přikročil k radikálnějšímu kroku. I když vyvraždil celou královskou rodinu a je zodpovědný za válku, tak i za té války se nám daří lépe než za vlády krále Alucarda," odpověděl pevným tónem. Bylo jasné, že svým slovům věří, tedy alespoň tak působil. Po dnešním rozhovoru se starcem a po čase strávený v této zemi, tomu už tolik nevěřil.

„Zajímavé," přiznal princ. Vypadal, že dostal odpověď, kterou očekával. Zda s ní byl spokojený, byla věc druhá.

Večeře pomalu dospěla do konce a na jejím konci bylo oznámeno, že se bude za pět dní konat ples a že na něj jsou všichni zváni. Ezaras uctivě poděkoval a se Eshou a s Brekerm v patách přišel do pokoje. Ovšem Raven nikde.

×××

Raven věděla, že se něco šíleně pokazí. Už jen pro to, že Ezaras nepřišel včas. A její přesvědčení se potvrdilo, když zjistila, že ji sleduje jeden z mnoha poslů Muzafera. Ten zmetek, pomyslela si. Muzafer evidentně nebyl hloupý a ani naivní.

Toho špeha odhalila, když omylem zašla do chodby, která byla slepá a byly zde pouze úklidová skladiště. Když si uvědomila svůj omyl, otočila se a vrazila do svého pronásledovatele. Jakmile spatřila jeho překvapený a zmatený výraz, věděla, co dělá. Stejný pohled měl Ezaras, když odhalila, jak ji prvně sledoval k Marion.

„Omlouvám se," vydechla a snažila se znít zmateně.

„Potřebujete pomoc?" zeptal se posel převlečený za špeha. Musela mu dát plusové body za to, že se vzpamatoval brzy.

„A-ano," zakoktala a u toho si ho prohlédla, „Pan Fiteny mi dal na večer volno a já se chtěla jít projít do města. Ale ztratila jsem se," Začala si hrát s košilí, kterou měla na sobě, aby působila nervózně.

„Chápu," řekl, aniž by jeho tón byl nějak zabarven, „To jste ale na druhé straně zámku. Východ je touto chodbou," ukázal na chodbu vedle, „Já Vás doprovodim,"

„To budete hodný, ale nechci Vás zdržovat," nejistě se usmála.

„Nebojte, nezdržujete,"

Troubo, pomyslela si. Bylo vidět, že je tady na profesionální špehování necvičí. Očividně tuto činnost tento muž nedělal moc často a dlouho. Jestli vůbec to někdy před tím dělal. Kdyby nebylo v sázce to, co bylo, tak by se cítila dotčeně, že na ni nasadili takového ňoumu. Ale byla jen služebná. Nejspíš tu o nejlepší vražedkyni v Assuntrii vůbec neslyšeli. Byla v pokušení to změnit. Jen kdyby nebylo tolik v sázce.

Posel ji doprovodil ven. Raven se otočila, jako by se chtěla pokochat velkolepostí zámku a ohromeně sledovala vodu, která padala po stranách budovy, přičemž sledovala posla. Jen stál u hlavního vchodu a sledoval zahradu vedle. Bylo by tak snadné ho setřást a ještě získat dostatek času na prohledání minimálně dvou kanceláří. Ale musela ho ztrestat, že byl tak bláhový, že si myslel, že by ji mohl sledovat.

Nejdříve ho vedla po hlavní třídě, kde bylo opravdu rušno. Zašla do několika krámů, aby nebudila podezření. Pak se, podle doporučení vojáka, vydala po hlavních pamětihodnostech a zařídila, aby posel slyšel, jak se ptá. Většinu staveb viděla při prohlídce první den. A když jí to bylo už dlouhé, zašla do přístavu, kde právě připluly tři nákladní lodě, takže v přístavišti byla hlava na hlavě. Zde se mu ztratila. Rychle a nenápadně se vrátila zpět do zámku.

Když procházela kolem hodovní síně, poznala, že večeře je už v plném proudu. Byl nejvyšší čas začít něco dělat.

Raven začala snad být i vděčná, že jí ten necvičený špeh sledoval. Chodby byly liduprázdné. Stráže nikde nestáli, služebnictvo nikde nepobíhalo, příslušníci dvora a úředníci taky nikde. Všichni byli na večeři. A to bylo dobře.

Kanceláře důležitých lidí se nacházely o tři patra výš, než hlavní hodovní síň, a o dvě výš, než měla Raven pokoj se zbytek členů této mise. Což znamenalo, že nemá čas ztrácet čas. Už tak se dost zdržela s tím poslem, co si hrál na špeha.

Černovláska se s tím nijak nehodlala párat a hned vklouzla do kanceláře Muzafera. Na stole měl několik pergamenů a lejster. Našla dokonce i zprávy o vývoji války za Velkým jezerem. Takže se Salianq zajímal o dění v Assuntrii. Jestli to bylo dobře, nebo ne, Raven nezajímalo. Ať si s tím poradí vyšší hlavy. Rychle pročetla tu nejnovější, aby se dozvěděla, zda bylo něco nového. V rámci stoprocentního utajení nebyli ve spojení, ani s Moiratem, ani s Hradem. Podle všeho GasenLa a její vojska obcházela Džungli vyvrhelů a probojovávala si cestu skrz lulandský protektorát k Peragonu. Od svého cíle byla vojska daleko týden a půl pochodu. A tato zpráva byla stará pět dní. Jak se sem dostala tak rychle, když cesta lodí přes Velké jezero trvala dva týdny? Nehodlala ztrácet čas přemýšlením a dál prohrabávala dokumenty.

Na dně jednoho komínku dokumentů našla zprávu vrchního generála celého vojska. Pobledla, když viděla konkrétní cifry vojáků. Jednalo se o počet vojáků jednoho armádního sboru. Jízdy měli něco málo přes čtyři tisíce a pěchoty přes sedm tisíc. A to byl jeden armádní sbor. Jeden. Salianq jich měl pět. A to ještě měli námořní flotilu, která sčítala několik desítek, možná několik stovek, lodí. O té bohužel v Muzaferově kanceláři nic nenašla. Raven si představovala, jak směšně vypadala hasierská armáda v porovnání s touhle. I když by se dalo mluvit o tom, že hasierská armáda je spojena z hasierské a lulanské armády, tedy ze dvou armád, tak byla sotva poloviční s tou salianqskou. Gasenláská armáda byla do počtu podobná té hasierské - celé - armádě. Jeden z důvodů, proč válka trvala téměř dvanáct let. Na těchto číslech bylo jasné, proč obě strany války se snaží získat salianqskou pomoc. Jejich vliv bude rozhodující a smrtelný pro druhou stranu.

Raven by si možná začala uvědomovat, že brzy skončí komfort, který doteď měla v Peragonu, kde po ní nešel žádný oficiální úřad, ale na tiché chodbě se začaly ozývat kroky. Když se zastavily u dveří a vražedkyně slyšela řinčení klíčů, bylo jasné, že musela zmizet. Papíry nechala tak, jak je nechala - naštěstí žádný nepořádek po sobě nenechala - a rozhlížela se, kam se schová. Jediná možnost bylo okno. Raven se modlila k Písaři, aby římsa, na kterou se postavila, byla dost pevná.

×××

Ahojky!

Je sobota a já mám zatím ještě trochu času psát (ne, vůbec jsem neměla tři čtvrtiny předepsaný ze svátků, vůbec ne) tak tu máme další díl :D I když je pravda, že toto je třetí verze, protože jsem se trošku dostala do bodu, kde jsem začala uvažovat, o čem to kruci píšu a kam se vlastně s příběhem chci dostat xd hehe :)

Ale příští týden začítá už opravdová salva z arzenálu, kterou zkouškové období může nabídnout, takže nevím, jestli za dva týdny bude další kapitola. Nic neslibuji, ani tak, ani tak, ale pouze upozorňuji :D

Doufám, že jste vykročili správnou nohou do nového roku a že se vše vydaří, jak budete chtít.

Mějte se, jak nejlíp umíte,

SimonaR