P.S. na konci kapitoly máte mapu pro lepší představu ^^
Užíjte si kapitolu

×××

Esha dobrou půl hodinu stála jako solný sloup v jedné z mnoha jednacích místností, kde musela poslouchat Muzafera a Ezarase – pana Fitenyho – jak si vyměňují formality, a pěkně se nudila. Stála pět stop za Ezarasem, který seděl naproti Muzaferovi, mezi nimi krásný mahagonový stůl, a ona musela hypnotizovat podlahu pod sebou, protože se tu neslušelo, aby měla hlavu zvednutou. I Breker, který stál u dveří, musel mít hlavu sklopenou. S takovou by začala závidět Raven.

Esha nevěděla, jak to Raven dělala, ale vždy se jí povedlo všechny okolo vykolejit – což by nikdy nepřiznala nahlas. Ráno po snídani, kterou v tichosti spořádali u nich v pokoji, se čekalo, až si pro ně Muzafer zavolá, aby se mohlo začít vyjednávat. Ezaras si procházel dokumenty od kancléře Kargyana, Raven se dívala ven z okna, Breker si vedle v ložnici leštil dýky a ona seděla v křesle a četla si. Takhle čekali patnáct minut, než se ozvalo zaklepání na dveře. Raven, jako poslušná služebná, šla otevřít. V nich stál sice posel, ale ne od Muzafera, ale od prince Doshara, aby se slečna Masari dostavila do Sluneční zahrady, kde na ní zmiňovaný princ čeká.

Esha by si překvapením sedla na zadek, kdyby už neseděla. Bylo vidět, že i Ezaras s Raven jsou patřičně vyvedeni z míry. Dokonce i Breker vykoukl z pokoje. Určitě to musel slyšet. Raven se podívala na Ezarase a Esha by přísahala, že v jejích očích vidí bezradnost. Ezaras to zakoulel tak, že by bylo nezdvořilé takové pozvání odmítnout. Raven celou dobu nic neřekla, jen kývla a zmizela za zavřenými dveřmi.

Zlodějka nevěděla, co se stalo, ale vše bylo příjemnější, než tady stát. Její profese nevyžadovala poslouchání formálních blábolů, ani stání v jedné pozici se skloněnou hlavou. U Písaře, byla nejlepší zlodějka v Assuntrii a ve většině případů si vybírala zakázky sama. Teď nesmírně litovala, že jí tato mise byla nařízena. Mohla být místo toho doma u Ateena, svého milého, nebo mohla aspoň mít nějakou zakázku, jako třeba ukrást dokumenty obchodníkovi. I výcvik nováčků byla mnohem lepší varianta než tato skutečnost.

„No, pane Fiteny,“ vytrhla ji Muzaferova slova z přemýšlení a opět začala vnímat, „zajímaly by mě argumenty, díky kterým bych měl zrušit dohodu s GasenLou a navázat ji s Vaší zemí,“ Esha byla celkem překvapena, že to neobalil pozlátkem, ale řekl to přímo. Věděla, že se Ezarasovi trochu ulevilo, protože nemusel přemýšlet nad kudrnatými řečmi. Ale jen nepatrně.

„Nerad chodím kolem horké kaše, Muzafere, proto to řeknu rovnou,“ začal Ezaras sebejistě a Esha se přistihla, že je zvědavá, co Ezaras řekne, „Máme informace, které jsou podložené,“ Zvedl ruku na znamení, že mu má Esha podat dokumenty, které celou dobu držela v ruce. „že GasenLa uzavřela dohodu se Severními děsy, konktrétně s klanem Skyliů,“ Muzaferovo levé obočí vystřelilo nahoru. „Skyliové se snaží sesadit Drowy a prozatím se jim to daří. GasenLa přislíbila pomoc Skyliům, pokud oni poskytnou bojovníky pro gasenláskou armádu. Podle posledních informací, které se ke mně přes Velké jezero dostaly, tito bojovníci jsou již součástí jejich armády a jsou připraveni bojovat,“ Esha měla co dělat, aby nezalapala po dechu. Možná se jí to povedlo díky rokům výcviku, možná díky zaťatým pěstím, kterými kompenzovala to napětí, ten šok. Tohle, tato informace, bylo jejich tajné eso, které se mělo vytasit, pokud by vše ostatní selhalo.

Tato informace byla cenná v tuto chvíli z jediného důvodu: vládnoucí rod v Salianqu nenávidí klan Skyliů. Co si Esha pamatovala z dokumentu, který objasňoval opodstatnění této informace, tak Skyliové během posledních sto let několikrát napadali Salianq ve víře, že dobijí severní pobřeží a dostanou se tak do vnitrozemí, kde se nacházely doly zlata a stříbra, kvůli kterým Salianq velmi bohatl. Nikdy se jim ovšem nepovedlo prolomit salianqské obranné linie. Kvůli obraně země zemřelo nespočet vojáků a na tato čísla byl Salianq velmi citlivý. Každý rok zemřelým vzdávají poctu. Salianqu se před dvaceti lety povedlo podpořit klan Drowů, aby sesadili klan Skyliů, a díky tomu mohl mít Salianq klid.

„Proto nás zaráží,“ pokračoval Ezaras a nikomu nedal prostor, aby se oklepal ze šoku, „že jste s nimi uzavřel dohodu o sňatku. My jsme předpokládali, že Vaše nenávist Vám nedovolí s nimi nejen spolupracovat v naší válce, ale také Vám nedovolí pomoci jim zpět k vládnutí, když jste se před dvaceti lety namáhali je sesadit, a to ani nehovořím, že si přivedete spojence klanu Skyliů do domu,“ Bylo jasné, že tohle GasenLa před Salianqem držela pod pokličkou. Kdyby tohle Salianq věděl, za žádných okolností by s nimi nesjednal ten sňatek. GasenLa se očividně snažila zajistit si co nejlepší pozici jak v době války, tak i v době po ní. GasenLa takhle získala skvělé bojovníky a cenného spojence v podobě Skyliů, tak by si do rodiny přiženila nástupce trůnu Salianqu. Esha musela uznat, že byli chytří. Ale takové informace mají cenu ne zlata, ani diamantů, ale životů. Nic by nedala za to, že by Hrad za tuto informaci vyměnil celé město lidí.

Muzafer si prohlížel dokumenty, které mu podal Ezaras a v jednací místnosti nastalo ticho. Jen z dály byla slyšet tekoucí voda. „Zajímavé, pane Fiteny,“ řekl klidně vládce Salianqu a na jeho tónu nebylo stopy po překvapení, „S dovolením si tyto dokumenty ponechám a důkladně si je prostuduji,“ odložil je na stůl a vstal. Hned na to se zvedl i Ezaras, „Přijměte ale mé pozvání na večeři,“ Jinak řečeno do večeře je nechtěl vidět.

„Vaše pozvání přijímám,“ Sklonil hlavu, otočil se a dal se na odchod. Do večeře měli volno. To byla až nepřiměřeně dlouhá doba na lámání si hlavy, jak si teď vlastně stojí.

×××

Raven měla strach a v životě by to nepřiznala ani svému stínu. Procházela chodbami zámku, následujíc posla do Sluneční zahrady. Kdyby neměla chuť vzít nohy na ramena, tak by přemýšlela, jak někdo mohl dát zahradě tak pitomý název, ale teď se její myšlenky točily jen kolem prince Doshara. Určitě si s ní bude chtít promluvit o večeru. A jestli přišel na to, že to není jen služebná…

Ne, teď byla už paranoidní. Nebyl způsob, jak by to zjistil. Musela se uklidnit. Jen s klidnou a čistou hlavou mohla situaci zachránit a zahrát další ze svých mnoha divadýlek. Nyní bude hrát stydící se služebnou, která má strach z trestu, protože napadla korunního prince Salianqu.

Nebo to aspoň měla v plánu, když nad tím přemýšlela uvnitř zámku.

Teď vešla do Sluneční zahrady a všechny její myšlenky se rozplynuly. Zahrada byla zalitá sluncem, podél cestiček kvetly květiny, stromy poskytovaly stín a trochu chladu před horkem, lavičky vyzívaly ke sednutí si a ta krásná, zelená tráva k tomu byla přímo stvořena. Viděla se, jak leží pod jedním stromem, poslouchá tekoucí vodu, zpěv ptáků a tou omamnou vůní květin se nechá ukolébat ke spánku.

„Slečno Masari?“ vytrhl jí z obdivu hlas korunního prince. Prudce se k němu otočila, aby spatřila, jak stojí kousek od ní a na tváři mu hraje lehký úsměv.

„O-omlouvám se,“ zakoktala a jen co se vzpamatovala, sklopila hlavu. Co to s ní bylo? Ta role ji musela stoupnout do hlavy. Přece se nejlepší vrah v Assuntrii nenechá vyvést z míry zahradou a korunním prince země, kde má být špeh.

„To je v pořádku,“ řekl klidně princ Doshar, „Chápu, že Vás tato zahrada učarovala. Prosím,“ pokynul jí, aby šla za ním. Postavili se do stínu stromu, ve kterém zpíval malý opeřenec. Ze zahrady byl krásný výhled na město.

Raven se opřela o zděnou zídku a podívala se na řeku, která se vlnila pod nimi. Když se narovnala, spatřila prince, jak jí opět sleduje a raději sklopila zrak. Už se dostávala z očarování zahrady a začínala zase naplno uvažovat. Na jednu stranu to bylo zlé, protože jí začínala její role služebné opět vytáčet do běla, na druhou stranu bylo jasné, že je schopná myslet, takže se z této situace dostane. A to zas tak zlé nebylo.

„Prosím, vím, že se umíte chovat více uvolněně,“ řekl až téměř unaveně její společník – posel někam dávno zmizel – a prohlížel si jí, „Nemusíte se teď chovat jako služebná, ale chovejte se jako můj host, který mě napadl v temné uličce,“ Raven se zvedly koutky do pokřiveného úsměvu a princ si toho samozřejmě všiml, „To je lepší,“ pochválil ji.

„Copak potřebujete, princi,“ ozvala se konečně a zněla vyrovnaněji, než chtěla, a více jako když konstatuje fakt, než jako kdyby se ptala.

„Chtěl jsem s Vámi mluvit,“ Raven málem protočila očima. Byla jasné, že s ní chtěl mluvit, jen chtěla vědět o čem. Neměla v úmyslu začít s obhajobou. Nejlepší vždy bylo nejprve zjistit škody a pak je začínat hasit. „Přemýšlel jsem, co jste mi řekla v noci v té uličce,“ Dobrý, to tak zlé nebylo, „a chtěl bych o Hasieře slyšet víc,“ když viděl její překvapený výraz, který se nesnažila skrýt, pokračoval: „Pokud opravdu zrušíme dohodu s GasenLou a místo jejich princezny si vezmu princeznu Roxiu, tak chci znát i zemi, ze které pochází,“

Raven se musela uchechtnout: „Jste stejný jako ona, jako princezna Roxia,“ upřesnila, když pro změnu ona viděla jeho nechápavý výraz, „Jsem služebná a leccos slyším, i když o tom ostatní nevědí,“ zahleděla se ven, zahleděla se na město a na svět kolem, „Jakmile se doslechla, že je toto v plánu, že Hrad chce spojit naši zemi s Vaší a ona bude prostředek, tak naběhla do královské knihovny a začala studovat místní zvyky, zvyklosti, svátky, domorodý jazyk, historii – prostě zdejší kulturu. Princezna je velmi sečtělá a chytrá, což se v naší kultuře mužům nelíbí. Jak to máte zde, netuším, místní postoje neznám, ale doufám, že Vám to na škodu nebude. Princezna schytává kritiku každý den, a i když by to nikdy nepřiznala, vadí jí to a bolí jí to. Proto se straní večírkům a plesům. Odmítá poslouchat, jak je drzá, že si dovolila studovat obory, které jsou výlučně mužskou doménou a dovoluje si v nich být dokonce lepší, než jsou oni,“ odmlčela se a vyčkávala princovu reakci. Za tento herecký výkon by si zasloužila měšec plný zlata a měsíc volno. Znala povídačky o princezně, že je inteligentní, věčně zahrabaná v knížkách. Trochu to nafoukla, dokrášlila, aby to znělo jako krásná pohádka pro prince, který, jak vidno, dá na slova pouhé služebné.

„Opravdu?“ Bylo jasné, že tím prince zaskočila.

„Ano,“ potvrdila svá slova, „Všichni ji máme rádi, už jen pro to, že se snaží válku zastavit,“ Lež jako věž. Byla sice pravda, že se proslýchalo o její snaze přesvědčit důležité muže o negativním vlivu války na zem, ale ona byla žena. Nikdo jí neposlouchal. A Raven musela operovat s tím, že si většina lidí myslí, že válka je něco zlého, černého. Neuvědomovali si, že celý svět, včetně války, je šedá zóna. „I když mě to bolí říkat,“ začala opatrně, „tak válka je jen obchod s lidskými životy, proto si Hrad neuvědomuje, že to je špatné. Je to obchod a tím to pro Jeho Veličenstvo končí. Získává cenná území ať už pro obchod, pro pěstování vzácných plodin, těžení zlata, stříbra. Nevidí ty hory mrtvých na obou stranách. Samozřejmě si přeji, abychom vyhráli, ale i naši nepřátelé jsou jenom lidé. Ti vojáci nebojují dobrovolně, ale nuceně. A troufám si říct, že gasenláské donucovací prostředky jsou horší než ty naše,“ Promnula si zpocené dlaně – ne nervozitou, ale vzrušením. „Nikdo na světě není černý, nebo bílý. Všichni jsme šedí, někdo má světlou šedou, jiný tmavou šedou,“ Ona by přísahala, že její šedá je téměř černá. „A problém je ten, že na tohle většina nepomyslí. Že i ten voják, co je na druhé straně války, má rodinu, má matku, otce, sourozence, manželku, milenku, děti, kamarády. Že má sny, že chce jen přežít, vrátit se domů a žít si svůj život,“ Jen díky pečlivě vystavěné zdi netečnost, tyto myšlenky nedopluly k ní, aby se cítila provinile za ty mrtvé životy, za které byla zodpovědná.

Byla pravda, že trochu riskovala, když vyprávěla, jak jsou i muži na druhé straně vojenské linie jen obyčejní lidé, ale díky tomu vypadala lidštěji. A na to princ Doshar slyšel. Byl hodný, milý a chytrý, ale ne dost pozorný, aby nepoznal, že ona je jen vražedkyně s úmyslem udržet válku při životě, jak nejdéle to půjde. Jen aby udržela svůj krk naživu.

Raven viděla že prince její slova zasáhla. Zadíval se na město a jeho výraz byl nepřítomný. Přemýšlel a ona ho nechala. Ona si jen představovala, jak tohle bude vypravovat Ezarasovi, Eshe a Brekerovi, jak jim to vmete do obličeje. A pořádně si to užije.

×××

Šťastné a veselé!

Jak jsem upozornila, tak jsem učinila :D Dnes jsme se účastnili politického vyjednávání, kvůli kterému jsme zajeli do Saliaqnu, takže lehce změna oproti předchozím kapitolám, ale změna je život.

Nyní vám všem přeji veselé a šťastné Vánoce, doufám, že si je užijete s lidmi, které máte rádi - Vánoce nejsou jenom o dárcích a večeři. Doufám, že jste všichni zdraví, spokojení a pokud se tu neukážu na Nový rok s novou kapitolou, tak přeji šťastný Nový rok, hodně štěstí, zdraví, spokojenosti, mnoho úspěchů a splněných snů.

Mějte se, jak nejlíp umíte,

SimonaR