Breker byl hrozněvelmi rád, že ta prohlídka byla už u konce. Nejen, že ho to unavovalo a absolutně nebavilo, ale hlavně ho vytočila Raven. Ta její poznámka k jeho zálibám a pak to divadlo s tím starcem a stařenou… Měla být neviditelná, měla dělat, že tam vůbec není. Ale ona udělala přesný opak. Muzafer i jeho děti si jí hned všimli, a to byl průser. Čekal, že jí to hned vytkne i Ezaras, jen co vejdou do pokoje. A že se nepletl. Hned, jak Esha kývla na znamení, že chodba je prázdná a zavřela potichounku dveře, Matosa spustil: „To si sakra už ale děláš srandu!“ Raven jen zakroutila hlavou. „Jsi tu špeh, máš tu práci, nejsi tu na dovolený, holčičko!“ Breker se málem udusil, jak potlačoval smích a viděl, že Esha taky není daleko od rozbití své tiché a klidné masky.

„Co jsem měla dělat?“ Otočila se a rozhodila ruce. „Máme tu udělat dojem, abychom dohodli ten sňatek. Ani už nebudu upozorňovat na tu ironii, že největší vyvrhelové dělají diplomaty a - “

„Tak to už neříkej,“ neodpustil se Breker poznámku. Raven na něj zavrčela a chvíli si myslel, že po něm mrští tu vázu, co stála na stolku uprostřed místnosti.

„A když jsem viděla tu stařenu spadnout, napadlo mě, že když ji pomohu, tak to udělá na Muzafera dojem. Že nám pak bude věřit, nebo že tu bude aspoň větší šance na to, aby nám věřil,“

Ezaras podrážděně vydechl, „To je sice moc pěkný, ale dojem mám dělat já. Jak to vypadá, že služka má lepší charakter, než diplomat?“

„Nejsem služka, ale vrah,“ zasyčela a udělala krok k Ezarasovi. Jestli se tentokrát porve Ezaras s Raven, tak Breker bude v první řadě a bude si to zatraceně užívat.

„To je ještě větší ironie,“ zasyčel zase na chvíli on. Breker ztuhnul. A koutkem oka viděl, že i Esha strnula. Tohle bylo po hodně dlouhý době, kdy Ezaras něco řekl tímto tónem. Věděli, že jde do tuhého. Esha málem natáhla ruce k váze, aby ji nerozbili. Raven zatnula ruce v pěst a vraždila Matosu pohledem. O špehovi převlečeného za diplomata to platilo taky. Viděl, jak Ezarasovi cuká v oku. Breker se podíval nad sebe a začal odpočítávat od pěti. Protože přesně za pět vteřin dojde Ezarasovi trpělivost a začnou se rvát. A ač mu to trhalo jeho kamenné srdce, musel je od sebe odtrhnout. Protože ta váza by udělala takový randál a bordel, že to za to nestálo.

Naštěstí někdo ve čtvrté vteřině zaklepal na dveře. Ezaras dál vraždil Raven a ona vraždila jeho. Esha se nejdřív podívala na Ezarase, pak na Raven a nakonec na Brekera. Když bylo zřejmé, že rvačka nebude, trochu k Brekerově zklamání, Esha šla otevřít. Viděl, jak oba zavřeli oči, aby se aspoň trochu uklidnili. Ezaras se otočil a Raven rychle zalezla do pokoje, aby nebylo podezřelé, že jsou všichni v předpokoji.

Za dveřmi stál poslíček, který upozorňoval, že za půl hodiny bude večeře, tak aby se všichni připravili. K obecnému zděšení byli očekáváni všichni. Včetně černovlasé služebné.

×××

Ta večeře byla katastrofa. Raven musela poslouchat, jak si Muzafer a Ezaras vyměňují formality. Ezaras mu nenápadně lezl do zadku, až ho Esha musela kopnout do nohy, aby trochu ubral. Raven byla ráda, že zrovna jedla a nemohla se smát. Ale koutky ji trochu zacukaly, čehož si všimla hlavně díky Dosharovi – nejstaršímu synovi Muzafera – který se taky lehce usmál, když sledoval Raven. Seděla naproti němu a vůbec nemusela hrát, jak stydlivě sklopila zrak, když se na něho podívala a on ji pohled opětoval. Raven si uvědomila, že je dost velký problém, když ji princ věnuje pozornost, ale neměla nejmenší ponětí, jak se té pozornosti zbavit.

Ovšem tento zádrhel se vypařil v momentě, kdy se vykradla z postele a Ezaras se na druhé straně ani nezavrtěl. Vzala si černý plášť, který si s sebou vzala právě kvůli těmto situacím a příležitostem. Potichu se vykradla z ložnice a z pokoje. Ani stráže na chodbách nebyli schopni zachytit Raven, jak se plížila ven ze zámku. Avšak jeden pár očí si jí všiml.

×××

Nejstarší princ Doshar právě otevíral okno, aby si vyvětral v pokoji, když viděl tmavou postavu v černém plášti. Hned mu bylo jasné, že to je služebná Dasy Masari, která se pod rouškou tmy vydala ven. Princ neváhal. Popadl svůj tmavý plášť a vydal se služebnou sledovat. Nevěřil, když viděl, že zamířila temnými uličkami do přístavu a do tamního lokálu, kde se sházeli námořníci, obchodníci a občas se tady zastavil i nějaký ten zlodějíček. Doshar nevěděl, kdo Dasy byla, ale bylo mu jasné, že to není obyčejná služebná.

×××

Raven věděla, kam půjde a ani nebylo těžké ten lokál najít. Vstoupila dovnitř a do nosu ji praštil vydýchaný vzduch, pach rybiny a vyčpělého piva. Udělala jeden krok a málem ji sejmul korbel, který letěl vzduchem. Šla až dozadu, kde viděla Goblina s Tevi a s dalšími námořníky, které neznala.

„Raven!“ Goblin ji hned objal a ona si připadala, jako když by byla na návštěvě strýce a on ji objal tak, že měla nohy deset palců nad zemí.

Raven se smála, jak bylo vidět, že má Goblin svou hladinku, „Gobline, aby nežárlila tvoje žena,“ Věděla, že Tevi je rozumná a jak se sama smála, bylo vidno, že se dobře bavila.

„Neboj se, Raven, já mu zapřu chlast a sex a hned bude hodný, že ano, zlato,“ uculila se na svého manžela.

„Mám já to ale pech,“ povzdechl si a žuchnul na sud, na kterém seděl, než uviděl Raven.

„Tak to máš dobře pojištěný, Tevi,“ Raven se nepřestala smát a ocenila to pivo, co před ní přistálo.

„A co tu děláš?“ zajímal se Goblin. Sice měl svou hladinku, ale byl při smyslech, „To tě ze zámku pustili, nebo máš noční vycházky?“ A napil se z korbelu.

„Co nedostaneš, to si vezmeš,“ mykla rameny a napodobila kapitána a také se napila piva. Chutnalo úplně jinak než to jejich v Hasieře. „Za dnešek jsme se dvakrát stihli pohádat a já to v tom pokoji nevydržela. Počkala jsem, až pan Fiteny usne, a vyplížila se,“

„Pan Fiteny?“ zeptala se nechápavě Tevi.

„Ezaras Matosa,“ zašeptala. Poslední, co chtěla bylo, aby se jejich krytí prozradilo. Nedovedla si představit ten průser, co by spadl na její hlavu. Manželé kývli na znamení, že pochopili. „Pan velký diplomat se naštval, když jsem na sebe strhla pozornost a dovolila si promluvit na nejstaršího prince,“ Zakoulela očima.

„Kde je ta druhá hádka?“ vyzvídala Tevi.

„Ta byla hned po příjezdu, protože se mu nechtělo mě pustit na prohlídku města a zámku,“ zabručela a znovu se napila.

„To je vůl,“ zasmál se Goblin s korbelem u úst a zavrtěl hlavou, „Přičemž je pro tebe velmi důležitý znát okolí. Jako bývalý pirát to moc dobře znám a jako obchodník snad ještě víc,“ A konečně se napil.

„To mi neříkej,“ kývla, „Naštěstí se paní asistentka Sahar Korry byla rozumná a sama to moc dobře zná, jak je žádoucí znát okolí, aby se člověk neztratil, když jde něco zařídit,“ snažila se, aby to znělo jako kdyby byla opravdu služka. Jen Písař věděl, kde má Muzafer a jeho rodina zvědy.

„A ty?“ zašeptala Tevi u jejího ucha, „Jaký ty máš krytí?“

Raven pochopila, že naráží na její přezdívku, „Dasy Masari,“ zašeptala zpátky, „A ten bručoun je Uray Greey,“ Ještě tiše doplnila informaci o Brekerovi a pak se hlasitě zasmála, aby to vypadalo, že si jen šeptali nějaký tajemství. Goblin mávl na hospodského, který hned přinesl další pivo a malé nádoby, kde podle všeho měl být alkohol podobný rumu. Raven věděla, že tahle noc bude dlouhá a zítřek bude ještě delší, ale přesto věděla, že svůj účel splní. Když se Goblin bavil s Tevi o obchodě, Raven měla volné pole působnosti a mohla odposlouchávat rozhovory ostatních. Tam se vždy našli lži a k tomu kousky pravd, které se odkazovali na vládnoucí rodinu a jejich úřady. Za hodinu, co tu seděla, neslyšela jediné křivé slovo a bylo jedno, zda se jednalo o obchodníka, zlodějíčka, nebo hospodského, když se ho sama zeptala a bravurně mu zahrála totálně opilou služebnou, která je dost unavená službou i nafoukaného hasierského pána.

×××

Princ Doshar seděl v tmavém koutě hospody a sledoval Dasy Masari, jak sedí u stolu s nějakými námořníky a podle oblečení bylo jasné, že to jsou obchodníci. Nechápal, co tu dělala, ani to proč jí ten muž oslovil Raven. Nejspíš to byla přezdívka, ale z neznámého důvodu mu to nesedělo. Bylo už hodně po půlnoci, když se rozhodli, že to dnes už zabalí a opileckou chůzí se vydali k východu. Princ hodil na stůl několik drobných, kterými zaplatil to jedno pivo, co tu usrkával. Dasy šla s těmi dvěma do přístaviště a tam se s nimi rozloučila.

Když se vracela do zámku, už se nemotala, šla potichu a bez problému se vyhýbala těm několika lidem, které potkala. Ono ani nešlo potkat mnoho lidu v temných, téměř zapomenutých uličkách. Šla tiše, opatrně, a i přes to v její chůzi byla znát jistota, jako by nic nevypila. Když zahnula do levé uličky, princ si myslel, že ji ztratí, protože zahnula do míst, kde těchto uliček bylo mnoho a pokud by ji ztratil z očí, už by ji nenašel.

Ovšem jeho obavy byly zbytečné. V jedné vteřině zabočil doleva a v té druhé pocítil tvrdý náraz do zdi a nůž pod krkem. Byl to princ, samozřejmě že měl výcvik, ale tady pro útočníka hrál moment překvapení. Nebo pro útočníci.

„Princ Doshar?“ Slyšel, jak ta osoba překvapeně vydechla jeho jméno a hned odtáhla dýku.

Chvíli mu trvalo, než pochopil, že to před ním byla Dasy Masari, služebná, která pracovala pro toho diplomata z Hasiery.

„Slečna Masari,“ vydechl a znělo to spíše jako konstatování faktu než jako otázka. Poznal, že přemýšlela nad útěkem, jak rychle kmitla pohledem do uličky po jeho pravici, ze které právě oba vyšli. „Tak tohle vysvětlení bude stát za to,“ řekl sebevědomě a vítězně se usmál.

Jeho sebejistota odešla tak rychle, jak přišla, když viděl, jak si pohazuje s dýkou v ruce a vyzývavě se na něho ušklíbla. „Ano, to opravdu bude,“

×××

Ahojda!

Omlouvám se, že jdu o den později, ale nějak jsem nestíhala. Za chvíli mi končí semestr a potřebovala jsem dodělat seminárky a rozposílat je :D

Dneska tu pro vás mám pomalu 2k slov, tak doufám, že to jako omluva stačí ^^

Jsem unavená a sotva vidím na klávesnici, takže se tu moc nebudu rozvášňovat xD

Mějte se, jak nejlíp umíte,

SimonaR