Byli na cestě dva dny a Breker myslel, že zešílí. Loď byla pro něj moc malá už hodinu po odjezdu z přístavu, a to ani nepotkal Raven, pokud nepočítal tu potyčku při nalodění. Ovšem zbylý čas Raven potkával často. A jako ostatně většinou to skončilo tak, že skončili na malé loďce za lodí. Přesně jak vyhrožovala Tevi. Loďka byla příliš malá pro obě rozohněné osobnosti. Když tam skončili poprvé, skutečně se porvali. Raven měla natržený ret a Breker skončil s modřinou na tváři. Oba si uvědomovali, že se nemůžou moc zmalovat, protože do Salianqu musí přijet v pořádku. Tak každý z nich seděl na jednom konci loďky a sledovali jinou stranu Velkého jezera.

Když byl čas jídla a oni se stihli dostatečně zklidnit, vytáhli je ven a najedli se společně s ostatními. Obvykle trvalo nejdéle dvě hodiny, než znovu skončili na malém plavidle za lodí. Námořníci se dokonce začali sázet, kdo roztržku začne a kdy ji začne. Když se to dozvěděl Breker a následně i Raven, bylo jasné, že to nedopadne dobře, protože se začali také sázet.

Dnes odpoledne se to dozvěděla Tevi. Goblin byl pro každou srandu, takže ten by byl schopný si vsadit taky, ale Tevi je všechny málem pozabíjela.

„To, že se vy dvě horkokrevné palice nedokážete zchladit a já vás nemůžu vyhodit přes palubu, neznamená, že si z toho tady budete dělat podnik. Jestli vás nedokáže zklidnit loďka, tak najdeme jiný způsob a věřte, že tady na lodi je práce dost,“ Dala si ruce v bok a čekala, jak se ti dva rozmyslí. Stačilo, aby se na sebe podívali a bylo vymalováno. Breker vinil Raven, že ho provokuje a Raven ho osočila z podobné hlouposti. Tak znovu skončili na loďce. Goblin řekl Tevi, že teď nemají žádnou práci, kterou by jim mohli svěřit. Ještě by podpálili loď.

„Máš jediný štěstí, že jsem nemusel škrábat brambory, nebo vytírat podlahu, protože to bych tu podlahu vytřel s tebou,“ křikl na Raven Breker.

Ta se jen sarkasticky zasmála. „Ale prosím tě, skučíš tu jak malý dítě. Nechceš dospět? Už jen to, že tu s tebou musím být, je dost tvrdej trest, natož abych s tebou musela komunikovat,“

„Jo tak pro tebe to je tvrdej trest? Tak proč se se mnou furt hádáš?“

Raven chvíli mlčela a sledovala vodu kolem. Breker si pohrdavě odfrkl. Už nepočítal, že mu odpoví, tak se taky zadíval do dáli. „Protože mě hrozně vytáčí už jenom tvoje přítomnost,“ Breker se na ni podezřívavě podíval, „Mám pocit, že zešílím, a tak na tebe vyjedu, nebo tě vyprovokuju. Tebe je hrozně snadné vyprovokovat. Esha by se na mě ani nepodívala a Ezaras by se mi vysmál. Zato ty se necháš,“

„To ty taky,“ Raven se na něj koutkem oka podívala a Breker si nebyl jistý, co ten pohled znamenal, „Navíc tady na lodi to je ještě horší. Začínám mít chuť okusovat stožáry, ale pak kolem projdeš ty a je mi jasný, jak se toho napětí zbavit,“

„Jenom nám Tevi tak trochu hází klacky pod nohy,“ konstatovala jeho spolutrestankyně, „I když se ji nedivim. Taky bych se zachovala stejně,“

„Jo, taky se nedivim,“ Breker si promnul tvář. Nikdy se nedokázal s Raven takhle bavit. Nikdy, opravdu nikdy, spolu nemluvili takhle dlouho, aniž by ji nechtěl zabít.

„Co kdybych se zkusili po zbytek cesty chovat… klidněji? Nebo třeba jenom trénovat, abychom si vybili ten tlak?“ zeptala se po chvíli mlčení.

Breker na to chvíli nic neříkal. Přemýšlel o tom. Připadalo mu to jako dobrý nápad. „Jo, proč ne. Udržíme se v kondici a ostatní si třeba nebudou myslet, že jsme malý dětska,“

„Tak na to je asi už pozdě,“ ušklíbla se Raven. Brekerovi nezbylo nic jiného, než souhlasit.

„Ty a Ezaras spolu něco máte, nebo spolu jenom spíte?“

Když Raven zbledla a pomalu, opravdu pomalu, otočila hlavu a podívala se na něho, bylo jasné, že s tou otázkou šlápl vedle. „A to jsi vydedukoval jako jak?“ zeptala se ho klidně. Znovu tu byla Raven Saoghail, ta Nemilosrdná. Překvapivě Brekera neovládl ten rudý vztek, ale poprvé se u něho projevily známky nejistoty, nervozity, strachu. Poprvé za celou tu dobu se teď Raven bál a v životě to nikomu nepřizná.

„Všichni víme, že vy dva si rozumíte, i když to buď schováváte, nebo to nemáte tak harmonický,“ vysvětlil opatrně.

„Jestli ještě jednou takovou sračku vytáhneš ze svý nevymáchaný huby, bude tě to šeredně mrzet, Träshe, šeredně mrzet,“ Už se na něj nepodívala a jeho to z nějakého důvodu žralo.

„Promiň, neměl jsem se ptát,“ U Písaře, on se ji omluvil! Ovšem s Raven to nepohnulo.

×××

Když se Raven dostala z té zpropadené loďky, byl už soumrak a za chvíli nastala úplná tma. Tma na moři byla absolutně jiná než ta na kontinentu. Tady nebylo slyšet nic jiného než šplouchání vody, větru, který se opíral do plachet a občas nějakého námořníka, který křikl na toho druhého. Nikdo tu neslyšel houkat sýčka do tmy. Díky tomu tu nikdy nebude znít umíráček.

„Tak ses konečně vrátila?“ ozval se za ní ženský hlas. Raven se neotočila. Stála na přídi lodi a koukala do tmy. „Za jak dlouho se zase od nás odloučíš?“ zažertovala Zailea. Raven na to nic neřekla. „Děje se něco?“ Nic, všechno. Raven sama nevěděla, proč byla posledních několik hodin tak zamlklá. Vycítila, že si toho ostatní všimli. Asi ji vyvedla z míry Brekerova otázka, přičemž to nebylo tak hrozné. Jenom si myslel, že spí s Ezarasem. Byla to ta nejabsurdnější věc, kterou kdy slyšela. Ale i přesto ji to trápilo. Že tak působí. To si nemohli dovolit, ani jeden z nich.

„Uzavřela jsem s Brekerm pakt, že se pokusíme být v klidu,“ Začala z druhého konce.

„A to tě tak trápí?“

„Nevím, jestli platí,“ řekla upřímně.

„A proč si nejsi jistá?“ ptala se dál dívka.

„Protože se mě Breker zeptal, jestli něco mám s Ezarasem, nebo s ním jenom spím,“ zašeptala.

Zailea vedle ztuhla. Sice netušila, že má Raven s Ezarasem společnou minulost, ale věděla, že tohle bylo nebezpečné, pokud si to lidé mysleli. I když to byla lež. „Co jsi s tím udělala?“

„Možná poprvé a naposled se mi povedlo ho vyděsit natolik, že se mi vyhýbá a ani se na mě nepodívá,“

„To je dobře. Snad bude držet jazyk za zuby,“

„Co jsem tak pochopila, tak si to myslí i ostatní,“

„A Moirat?“ Raven pokrčila rameny. Nevěděla, co Moirat všechno ví, nebo co si myslí. U něho v tom nebyl rozdíl. Dokázal ze své myšlenky udělat pravdu a z pravdy zákon. „Budeš s tím něco dělat?“

„Pokud je všechny nepozabíjím, tak není moc, co dělat. Ezaras už to ví, takže se podle toho začneme chovat. Budeme muset toho druhého ignorovat a doufat, že to stačí,“ Nestačilo to. Ani náhodou to nestačilo, ale Raven neměla na to, aby se k Ezarasovi chovala stejně jako k Brekerovi. Neměla na to srdce. A když viděla jeho výraz, když spolu před večeří mluvili, usoudila, že to má stejné.

„Časem na to lidi zapomenou. Je válka, mají na starosti důležitější věci,“ snažila se ji ukonejšit. Sama věděla, že to není pravda. Nikdy si člověk nemůže být jistý a to obzvlášť platí ve válce. Obzvlášť ve válce lidé využijí příležitost vydírat a Raven měla plný seznam lidí, kteří by ji chtěli vydírat. A Ezaras by jim k tomu výborně posloužil. To a samé platilo v opačném směru. I Ezaras měl plno nepřátel.

„Jo, možná,“ Tím to bylo ukončeno. Raven dál stála a sledovala tmu před sebou.

Zailea ji dělala tichou společnost další půl hodinu, pak šla spát. Ale na rozdíl od Raven, Zailea měla před sebou tmu a na rtech prokletí, díky kterému ztrácí pevnou půdu pod nohama.

„Jdete taky spát, kapitáne?“ zeptala se Raven, když Zailea zmizela hluboko v lodi.

„Za chvíli,“ Opřel se o zábradlí, o které se před chvíli opírala bělovlasá dívka. „A co ty? Nejdeš spát? Slyšel jsem, že ta Nemilosrdná si na kvalitním spánku zakládá,“ Raven po něm střelila pohledem. Nebylo třeba se ptát. Goblin Cörssan moc dobře věděl, koho to má na své lodi. „Moc se nediv, slyšel jsem, jak se oslovujete a když peníze přišli z nenápadného domu, který stojí nejblíže Hradu, bylo jasné, koho vezeme do Salianqu. I když delegace jako krytí bylo slušné, my vás s Tevi známe až moc dobře,“

„Ale,“ vydechla, „teď mi řekneš, že jsem zabila někoho tvého blízkého a za trest mě tu zabiješ a mrtvolu hodíš do moře?“ Raven už dlouhou dobu držela v ruce díku a další měla na pase a v botě. Jestli ji bude chtít zabít, nebude to mít lehký.

„Nemusíš mít strach, nic takového. Byl jsem pirát, pamatuješ? Jsme na stejné straně zákona, i když mi teď podnikáme legálně,“

„A proč jste skončili?“ zeptala se nevině.

„Protože se při posledním přepadení lodi něco zvrtlo a mě to málem stálo život. Naštěstí mám jen tohle,“ Vyhrnul si levý rukáv a na předloktí se ukázala velká zubatá jizva. Málem o tu ruku přišel. „Když jsme to přežili a doktor se ujistil, že o ruku nepřijdu, tak mě Tevi málem zabila, že jsem byl tak neopatrný a zapřísáhla, že jestli budu v pirátství pokračovat, odejde ode mě. Nikdy jsem ji to nepřiznal, ale skončil bych tak jako tak. Vždy, když jsme něco podnikali, bylo vše bezpečné a pokud to nebylo bezprostředně nutné, nezabíjeli jsme. Nejsme vrazi, jenom jsme okrádali lodě. Tohle bylo poprvé, kdy byl někdo z nás vystaven smrtelnému nebezpečí,“

„Chápu,“ Raven moc nevěděla, co na to říct.

„A tebe neunavuje to neustálé zabíjení?“ Raven si promnula dlaně.

„Nemám moc na výběr. Musím poslouchat Moirata-“

„Loutkaře,“ přerušil ji Goblin.

„Jo, jeho. Pokud chci žít, nemůžu odporovat,“

„A nenapadlo tě odejít?“

Raven se unaveně zasmála, „A nevíte jak? Od Loutkaře se neodchází. Copak jste někdy slyšel, že by nějaká loutka byla chytřejší, než její pán?“

„Jen jednou jsem slyšel, že se to stalo,“ Raven věděla, že má namysli Nelliho.

„A stálo ho to všechno. Málem i život,“

„Ty ho znáš?“

„Ano, a právě proto, že ho znám a vím, co ho to stálo, to nechci zkoušet,“ Otočila se k odchodu.

„A co ho to stálo?“ zeptal se. Raven věděla, že chce vědět přesně, co ho to stálo. Ale Raven to nemohla říct. Jen když na to myslela, měla co dělat, aby se nepozvracela.

„Všechno,“ odpověděla tiše a zmizela v temné lodi.

Goblin také šel do své kajuty a při tom sledoval Ezarase, který stál na síti sedm stop nad nimi a vše poslouchal.

×××

Ahojky!

Omlouvám se, že jdu o 14dní později ale následně vysvětlím proč. Už mi začal akademický rok a tak trochu toho mám hodně. Mám devět seminárek, které musím napsat ideálně do konce listopadu (hehe) a pak je odprezentovat. Takže stále píšu nebo čtu odbornou literaturu. Takže doufájm chápete, že když celý den píšu seminárku, tak už na psaní nemám ani pomyšlení :) Ale zase se nemusíte tak bát, jenom posunu pravidelnou publikaci kapitol na každou druhou sobotu, to bych měla stíhat psát i Mrtvé :D

Dnešní kapitola ná přes 1,7k slov, tak si to užijte :D

Mějte se, jak nejlíp umíte,

SimonaR