Ezaras, coby pan Fiteny, se konečně mohl volně nadechnout na balkoně s výhledem do zahrady. Myslel si, že to nikdy neskončí. Každý šlechtic či politik chtěl vědět, jakou zaujme strategii při utužování vztahů a pokusu o zmaření sjednaného sňatku mezi Salianqem a GasenLou. Jak by to mohl říct, když to neví? Je zvěd, ne diplomat, o tomhle nemá nejmenší páru. Naštěstí Moirat bude mít dokumenty hotové než odjedou, takže bude mít cestu na to, aby se naučil politické žvásty, když Raven bude čmuchat kolem a on bude muset překazit ten sňatek.

Do čeho se to sakra zase dostal? Na druhou stranu neměl na výběr. Pracoval pod Moiratem, nemohl odmítnout. Už jen to, co zkusila Raven, by bylo smrtelné pro někoho jiného. Oni jako odchovanci měli trochu větší možnosti projevit svůj názor než ostatní. Když byla řeč o Raven, dnes ji téměř neviděl. Určitě ještě trucovala. Dokázala se dlouho zlobit.

„Copak tu děláte?“ ozval se za ní sladký ženský hlas.

„My se známe?“ odpověděl otázkou. On ji znal. Věděl o ni. Pokud o něm věděla ona, byla už jiná otázka.

„Myslím si, že ne. To bych si pamatovala,“ usmála se. Takže ano, znala ho. „Jsem Lady Carneval,“ Podala mu ruku.

On ji políbil a broukl: „Pan Fiteny, k Vaším službám,“

„Tak, co tu děláte?“ ptala se znovu, „Váš doprovod Vás opustil?“ Postavila se vedle něj a podívala se do zahrady.

„Nemám partnerku, dnes to je pouze pracovní příležitost a jako svobodný muž nemám žádné závazky,“ řekl popravdě. Bylo zvláštní mluvit pravdu v této hře.

„Ah, teď nevím, jestli mám vyjádřit smutek, nebo radost nad novinkou, že jste svobodný,“ Lady Carneval moc dobře věděla, jak se tato hra hraje.

„Ale, kohopak to tu svádíte, Lady Carneval?“ ozvalo se ze zahrady známý hlas.

Lady Carneval se uličnicky usmála a otočila se. Její sukně se roztočila a zašustila. „A my se známe?“

Raven se usmála. Tenhle úsměv by znejistil hodně lidí, ovšem Lady Carnrval nedala nic znát. „Obávám se, že se neznáme, ale zaslechla jsem, jak se představujete panu Fitenymu. Jsem Natali Aywana,“ Raven se neuklonila.

„Ah, slyšela jsem o Vás. Pocházíte ze severu, že?“ Napřímila se Lady.

„Z jihu,“ opravila ji Raven.

Ezaras věděl, že tu všichni lžou. Všichni tři. Ezaras věděl, že se Raven zná s Lady Carneval. Věděl, že Lady Carneval zná jeho. Věděl, že Lady Carneval ví, že on zná Raven a že Raven věděla, že on zná Lady. Všichni věděli, že ten druhý toho třetího zná, ale hráli si na cizince. Byla to jejich hra. Byl to jako skleněný sen, který se zdá pevný, ale stačí jen kousek a celé se to s rachotem zřítí. Ale tenhle skleněný sen byl bezpečnější než realita.

„Jste hostem zde na Hradě, či bydlíte ve městě?“ ptala se Lady Carneval, jako kdyby šlo o počasí.

„Bydlím v hotelu Sluneční zář, určitě ho znáte, je zde vyhlášený,“ Raven si stále držela svůj mírný úsměv.

„Omlouvám se, ale neslyšela jsem o něm,“ odpověděla zdvořile Lady, „ale jsem si jistá, že se po něm příště podívám,“

„Slečna Aywana?“ ozval se za nimi mužský hlas. Všichni tři věděli, o koho jde, „Myslel jsem, že jste odešla,“

„Chtěla jsem, Vaše Výsosti, ale narazila jsem tady na Lady Carneval,“ Ukázala na malou dívku, která se uklonila, „a pana Fitenyho jistě znáte,“ I Ezaras se uklonil. Nebylo by dobré si rozházet dědice trůnu.

„Ale, Lady Carneval,“ podivil se. Ezarase úplně ignoroval, „slyšel jsem o Vás,“ Nebylo divu. Lady Carneval byla známá jak svým vzhledem – svou černou pletí a sněhově bílými vlasy - tak i tím, že se účastnila snad všech plesů vyšších vrstev. „Jsem rád, že jste dorazila i na tento ples,“

„To bych si nenechala ujít za nic na světě,“ Plaše se usmála a Ezaras věděl, co to znamená. Lady Carneval nejspíš právě našla svůj hotel Sluneční zář, v podobě princovi postele.

„Omluvte nás, prosím,“ ozval se po dlouhé době Ezaras, „Smím prosit?“ Otočil se na Raven.

Raven pobaveně zvedla obočí, ale nabídku přijala, „Omluvte nás,“ zopakovala Ezarasovu frázi a šli na taneční parket, „Zírám, že znáš vůbec jednu z těch vět,“ prohodila Raven, když byli na parketě.

„Pár věcí jsem pochytil, když jsem tu poslouchal ostatní,“ řekl upřímně. Tyhle formální záležitosti opravdu nebyly jeho šálek čaje.

„No, že umíš tancovat jsem už viděla, ale nikdy bych si nepomyslela, že to zažiju na vlastní kůži,“

„Tak si to užívej, protože nečekej, že se příležitost znovu naskytne,“

„Suchare,“ broukla a Ezaras se zasmál.

„O čem jste se bavili s princem?“ vyzvídal Ezaras.

„Ale, tady je někdo všímavý, když se chce,“ zasmála se Raven a otočila se v rytmu hudby.

„Jsem zvěd, být zvědavý je má práce,“ Protočil Raven o jedno kolečko na víc.

„A taky tvoje přirozenost,“ Když se na ní Ezaras zamračil, Raven to donutilo se ještě jednou tiše zasmát, „No dobře, zvědavče, jen jsme spolu mluvili. Neboj se, žádný problém z toho nekouká,“

„A teď zírám já, že ty znáš tuhle frázi,“

Raven si odfrkla: „Dělat potíže není můj koníček,“

„Jenom občas,“ Raven se na něj vědoucně usmála.

„Řekla jsem mu upřímně, co si myslím a on mě nenechal vsadit do vězení, takže si myslím, že jsem uhodila hřebíček na hlavičku a třeba si něco z toho vezme k srdci,“ řekla tiše. Nechtěla, aby ji někdo slyšel. Na parketu bylo dost tanečníků.

„Takže ty jsi i vychovávatelka našeho prince?“ podivil se.

„Ne, jen jsem z něho možná udělala lepšího člověka,“

„Jak skromné,“ Raven se uculila a následně se uklonila, protože hudba přestala hrát. Ezaras se také uklonil, a vedl Raven pryč z parketu a pryč z plesu. Esha na ně už mávla, že je čas odejít.

Konečně.

×××

Druhý den odpoledne šel Eazaras s Raven do hotelu Sluneční zář. V přízemí fungovala restaurace, která byla přístupná i veřejnosti. S Lady Carneval se zde měli sejít ve tři hodiny.

„Stále nechápu, jak se můžete dohodnout na místě a na času, kde se sejít,“ Zavrtěl hlavou Ezaras, když si sedl a prohlížel si nabídku jídla a pití.

„Není to těžké, většinou používáme tři, čtyři fráze dokola. Tak třeba teď je jasné, jak jsme se dohodly na místě,“ Ezaras přikývl, „a čas se dohodl podle světových stran. Ona říkala, že pocházím ze severu – což nabízela čas poledne – já to odmítla se slovy, že pocházím z jihu – což na hodinách je šest hodin – ale my vždy bereme střed, pokud se řeknou dva směry, chápeš?“

Ezaras přikývl. „Ale i tak to je složitý,“

„To musí, aby nás nikdo neodhalil,“ ozvalo se za ním a Raven se hned rozzářila.

„Zaileo,“ Raven vstala, aby kamarádku přivítala. Lady Carneval byla Zailea a s Raven se kamarádily už dlouho. Ezaras si pamatoval ten šok, když je poprvé viděl spolu a Raven mu vyprávěla, jak se potkaly. Konal se ples, kde Zailea byla jako Lady Carneval. Zailea hledala potenciálního osobního sponzora a postel v jedné osobě, když ji zahlédla Raven. Zailea měla na sobě velmi krásný šperk, který by Raven na černým trhu vynesl dost peněz. Ale Zailea ji přichytila. Do teď Ezaras nechápe, jak se ty dvě mohly skamarádit tak, že jim to vydrželo čtyři roky a při každé příležitosti si našly čas, aby se viděla a mohly si promluvit bez jejich hry. Ani jedna nechtěla riskovat, že by tu druhou využili proti ní. Raven byla vrah a vždy se mohl najít někdo, kdo by dělal problém. A protože Zailea vysála už dost měšců, bylo také pravděpodobné, že se nějaký muž naštve a vyhledá možnost vrazit Zailee kudlu do zad.

„Tak co, spala jsi u prince?“ vyzvídala Raven.

„Mě máš za amatéra, že se ptáš?“ Dotčeně si položila dlaň na hruď, „Ale popravdě, ne, nespala. Nakonec jsem jsi našla nějakého šlechtice, který je princův vzdálený bratranec. Jako náhrada to ušlo,“

„Ty jsi nenapravitelná,“ zasmála se černovláska. Ezaras ji rád takhle pozoroval. Nevypadala jako nájemná vražedkyně. Byla jen obyčejnou dívkou, která sedí se svou kamarádkou v restauraci. Raven zachytila jeho pohled a nechápavě se na něj podívala. On na ni jen mrknul a věnoval pozornost Zailee.

„Zdá se totiž, že na prince zapůsobila jiná dívka natolik, že mi naznačil, abych ani nedoufala, že bych u něho přespala,“ zamyšleně položila bradu na hřbet dlaně, „Kdo by to tak mohl být. Hm,“ spiklenecky hodila po Raven očko a Raven se prohnaně usmála.

„Nejsi jediná, která ví, jak na muže. Ale abych tě zadržela, než načneš popisovat naši svatbu,“ řekla rychle a tím umlčila Zaileu, která se už nadechovala, že promluví, „pouze jsem mu řekla, že by se měl postavit létům, během kterých se naučil bát. To je celé,“

Celý stůl ztichl. Všichni tři věděli, co to znamená. Každý z nich si prožil roky, během kterých se naučil bát.

Raven jen pokrčila rameny: „Pochybuji, že to udělá. Je hodný, ale moc zbabělý,“

„Na tom není nic zbabělého, Raven, jen je to těžké. To spíš skončí válka, než aby se někdo z nás postavil těmto létům,“

„Podle mě jsme všichni zbabělci, když to nedovedeme,“ řekla upřímně Raven.

„Ty znáš někoho, kdo to dokázal?“ zeptal se Ezaras.

Věděl, že znala. Nelliho. Její pohled byl dost výmluvný. Všichni tu znali Nelliho. Obzvlášť Zailea. Nelly ji pomohl utéct před lety, kdy se naučila bát.

Naštěstí přišel číšník a protnul to napjaté ticho, které panovalo u stolu.

×××

Ahojda!

Dnes tu jsem včas a mám poměrně dobrou zprávu. Právě jsem dopsala další kapitolu, takže minimálně příští sobotu budete mít co číst xD Já vím, jste mi rozhodně vděční ^^

Doufám, že si užíváte návrat do škol (já vím, jsem hrozně vtipná xD), mě to čeká až v říjnu, takže mám stále čas na psaní :D

Mějte se, jak nejlíp umíte,

SimonaR