Ezaras věděl, že riskuje, když jde za Raven. Věděl, kde je, a také věděl, že nechce být rušena. Ovšem dnes to musel porušit. Ale několik minut to ještě počká. Prozatím stál ve stínech a sledoval malou chalupu na kraji města. Za chvíli vyšla Raven se ženou a obě se smály. Hned za nimi byl muž a spokojeně je sledoval. Věděl, že ta žena se jmenuje Marion a ten muž je její manžel Skyel. Nikdo kromě něho o nich nevěděl. Původně to nevěděl ani on, ale jednou ji sledoval, protože byl zvědavý, kam se často ztrácí na půl dne. Když to zjistil, nejen že nevěřil, ale Raven ho málem zabila. Doslova. Nikdy se s ní neporval tak moc jako tehdy. Právě se od nich vracela. Když viděla, jak šel Ezaras za ní, pochopila, že viděl, jak trávila celé odpoledne na malé zahrádce s Marion a se Skyelem a spolu se smáli. Vyjela po něm nožem, který měla v rukávu schovaný. Schytal to do tváře. Pak se porvali – spíš se Eazaras bránil, když na něj Raven útočila – a když se konečně uklidnila, pochopil, že ji neměl sledovat. Viděl strach v jejích výrazu. Bála se, že je použije proti ní. Hned ji objasnil, že byl jenom zvědavý a že to nikomu neřekne. To bylo před sedmi lety. Ještě byli dětmi.

 Časem pochopila, že je nemá v úmyslu použít proti ní. I on časem pochopil, kdy Raven nechce být rušena, když zmizí z Loutkárny. Ovšem dnes jí už nemohl dopřát klid.

Když ho Raven spatřila, zbledla. Nechtěla, aby ho viděla Marion se Skyelem. Dobrá tedy. Chtěl se schovat do stínů, ale Marion ho viděla.

„Ty ho znáš, Raven?“ zeptala se podezřívavě.

Raven si jenom povzdechla: „Už budu muset jít,“

„Prosím tě, přece ho nenecháš jít takovou dálku, jen aby zase šel. Jen ať jde dál,“ Viděl, jak se Raven zatvářila. Marion to také viděla. „Nech si ten obličej pro někoho, kdo o něj stojí a pozvi ho dál. Kde je tvoje vychování?“

„Jsem nájemný vrah, to je dostačující vysvětlení, nemyslíš?“ odsekla.

„Jestli si myslíš, že ti to tady budu trpět, pleteš se,“ Ezaras měl co dělat, aby se nezačal hned smát. Raven po něm šlehla pohledem který ho varoval, ať jen zkusí ceknout. Měl všech pět pohromadě, tak mlčel. Raven na něj kývla, ať jde dál. „Lepší něco než nic,“ mlaskla nespokojeně Marion.

„Omlouvám se, nechtěl jsem rušit, jen potřebuju tady Raven,“ vysvětlil zdvořile.

„To nám je jasný, že nejdeš za námi, hochu,“ zasmála se Marion, „Jen se nestyď a posaď se,“ Zmateně se podíval na Raven.

„Jen sedej, stejně by mě nepustila, dokud bych jí neřekla, o co jde,“ Nechtělo se mu věřit, že by tato žena dokázala zadržet Raven.

„Tak pokud vám to nebude vadit,“ Posadil se na zem vedle Raven.

„Na mě takhle zdvořilý není,“ zamumlala Raven naštvaně.

„Nikdy ses nezmínila, abych na tebe byl zdvořilý, slečno Saoghail.“

„Navíc se vsadím, že ty taky nejsi zdvořilost sama,“ zasmál se Skyel.

„Cos chtěl?“ zeptala se pro jistotu.

„Máme další misi,“

„Už zas? Teď jsme přijeli a před tím jsem byla dva týdny v tahu,“ zaskuhrala.

„Obchod nedopadl, jak měl. Někdo tělo ukradl,“

„Ví se kdo?“ ptala se Raven.

„Ne. Strážci si nic nepamatují,“

„Takže oni přežili? To GasenLa nemohla být. Ta by je na místě zabila. Eliminovali by všechna nebezpečí, že by je někdo viděl. Tohle vidím na Maliyany,“

„Souhlasím,“ kývl Ezaras.

„Proč by to dělali?“ zeptala se Marion. Raven ji opravdu říkala vše.

„Maliyané chtějí, aby Hasiera prohrála. Tímhle obchodem měla země získat peníze -“

„Takže žádné tělo, žádné peníze a žádná válka,“ Doplnil ji.

„Přesně tak,“ otočila se na Ezarase, „A vsadím se, že mi budeme muset obstarat nové zdroje,“

„Jak to víš?“ podivil se falešně Ezaras. Raven jen pokrčila rameny. „Za pět dnů bude ples. Tam se mám ukázat jako nový delegát, který má za úkol zjednat sňatek mezi naší princeznou Roxiou a salianqským princem,“

„A já to mám nutně vědět protože…?“

„Protože ty mi děláš osobní služku, Breker je osobní stráž a Esha asistentka,“

„Já a služka? To si ze mě Moirat děla srandu, ne? Zbláznil se?“ vyjekla rozhořčeně.

„Ne a zapni mozek,“ utnul ji, „Pokud jsi jen služka, tak můžeš šmejdit. Nikdo se tě nevšimne,“

„V tom případě by byla lepší Esha než já. Já jsem vrah, ne zloděj ani zvěd,“

„Ale zvládáš všechno. Vrah je jen u tebe dominantní profese,“ odpověděl klidně. „Navíc nemáš na výběr. Moiratův rozkaz,“

„Takže budu muset být zticha a být nenápadná?“ Ezaras přikývl, „To je přesný popis Eshy. Navíc odmítám dělat obyčejného sluhu,“

„A asistentka se ti líbí víc?“

„Není to sluha. Vše je lepší než sluha,“ hudrovala dál.

„Tady vidíš, o čem jsme se bavily. Nikdo by ti nic nerozkazoval,“ Ezaras nevěděl, o čem Marion mluví.

„Ale nikdo by mi neplatil, protože by tu stále byl on a jeho největší organizace na této straně války,“

Když odešli, nedalo mu a musel zmínit: „Bylo zajímavé tě tam vidět,“

„Já spíše shledávám zajímavé, že tohle je už podruhé, co jsi mě s nimi viděl a stále žiješ,“

„Já bych to spíš viděl jako zázrak,“ Raven se na něj usmála s prohnanou grácií. „Jsem rád, že jsem tě s nimi mohl znovu vidět. Vypadáš klidně. Spokojeně,“

„Protože s nimi jsem klidná a spokojená. Jsou má rodina,“

„Marion by mohla být klidně tvoje matka a Skyel…třeba strýc,“ tipnul si.

Raven se pobaveně zasmála. „Zajímavý odhad,“

„Nesouhlasíš snad?“ Raven najednou rychle zmlkla. „Co jsem zase řekl?“ povzdechl si.

„Přemýšlím, zda ti to mám říct,“ řekla upřímně.

„Zradil jsem snad někdy tvou důvěru?“ Ano, zradil, ale to bylo dávno. Pochyboval, že by si na to Raven vzpomněla, ale on si to pamatoval. Bude si to pamatovat na doživotí.

„Marion je má teta,“ Ezaras se překvapením zastavil. „Je to maminčina sestra. Když matka se strýcem – s jejich bratrem – začala pracovat na Hradě jako kuchařka, rozhádaly se. Strýc začal pracovat jako velitel stráží a matka mě porodila a dostala místo kuchařky. Nevím, proč se rozhádaly, Marion mi to nikdy neřekla a pochybuji, že řekne. Jak jsem řekla. Jsou má rodina,“

„Nevěděl jsem-“

„Tak už víš. Není nutné říkat, co tě bude stát, když to někde řekneš, že ne?“ Ezaras zavrtěl hlavou, „To je dobře. Jsi jediný, kdo to ví,“

„Ale když tě Moirat našel, bydlela jsi-“

„Nevěděla jsem, že mám tetu,“ Utnula ho. Nechtěla na ně vzpomínat. „Zjistila jsem to až za několik let, když jsme se náhodou potkaly na trhu. Prý jsem jí vypadla z oka. Jako vidět ducha. První věta, kterou mi řekla,“

„Pomohu ti je chránit,“ slíbil.

„Pleteš se. Nechráním je já, ale oni chrání mě,“

×××

Ahojky!

Sice jsem dneska byla celý den fuč, ale naštěstí jsem nezapomněla a stíhám, takže tu máte další část ^^ Už mi zbývají jen dvě předepsané kapitoly, hehe, dostávám se celkem na tenký led, že? Ale teď právě jdu pokračovat v psaní, tak snad kalší kapiptoly budou brzy na světě a já budu moct pravidělně publikovat a vy budete moct pravidelně číst ^^

Mějte se, jak nejlíp umíte,

SimonaR