Severus Snape na svou studentku koukal dlouhou chvíli, aniž by cokoliv řekl. Nedokázal vstřebat tu informaci, kterou právě slyšel. ,,Prosím?" vydal jen ze sebe.
Pansy zavřela oči. ,,Nenuťte mě to opakovat," požádala. Přála si zmizet. Vypařit se. Tohle byla katastrofa.
,,Vy žertujete..."
Pansy otevřela oči a zoufale se zasmála. ,,Kéž bych mohla! Jenže s tímhle blbým lektvarem je snad jasný, že říkám pravdu. Do hajzlu, musím pryč, musím okamžitě pryč, tohle není vůbec dobrá situace." Zvedla se ze židle a rychlým krokem se vydala ke dveřím.
,,Stůjte," pravil Snape, Pansy ho však neposlouchala. Otevřela dveře, ale Snape jen máchl hůlkou, klika se jí vysmekla a dveře se s hlasitým bouchnutím zavřely. ,,Měli bychom si promluvit," řekl trochu smírněji.
,,Ne, ne, já nechci mluvit. Nechci se na vás dívat, nechci být ve stejný místnosti jako vy," chrlila ze sebe Pansy a přitom nervózně přešlapovala z nohy na nohu. Snape k ní přišel a zvedl ruku v gestu, aby se uklidnila.
,,Jen chci, aby mezi námi bylo jasno," začal Snape. ,,Jste má studentka, nic víc."
,,Ale vždyť já to vím. Copak jsem chtěla, abyste to věděl? Sama nechápu, proč by mě přitahoval někdo jako vy. Copak jsem se snažila vás svést?"
Snape pozvedl obočí. ,,A snažila?"
,,Nesnažila," odsekla Pansy nabroušeně, ,,kdybych se o to snažila, tak byste to zaprvé zjistil a zadruhé by se mi to povedlo!"
Snapeovy rty se lehce zvlnily pobavením. ,,Ale, ale, slečno Parkinsonová. Vaše sebejistota by se mohla nebes dotýkat."
Pansy zkřížila ruce na prsou. ,,Odůvodněně."
Severus Snape nevěřícně zavrtěl hlavou. ,,Neuvěřitelné. Jste pošetilé děvče, a to neříkám s obdivem."
,,Vy mi nevěříte," oznámila Pansy. ,,Vy si myslíte, že bych vás nedokázala svést."
,,Jsem si tím jist," odvětil Snape. Pansy si olízla rty.
,,Vsadíme se?"
Snape se snad poprvé v životě zasmál. Byl to tak neuvěřitelný zvuk, že to Pansy polekalo. Nevěděla, že je toho vůbec schopný. Možná to nevěděl ani on sám. ,,Ne. Nesázím se, slečno. A obzvláště se nesázím se studentkami, zda se jim podaří mne svést."
Pansy se zamračila. ,,Chci odejít," řekla prostě.
,,Neměla byste odcházet. Ten lektvar bude ještě nějakou dobu působit," varoval ji Snape.
,,Jak dlouho?"
,,Půl hodiny."
,,Dobře," pravila Pansy a vydala se zpátky k židli. Sedla si, ruce znova zkřížila na prsou, jednu nohu hodila přes druhou a pak řekla: ,,Nebudu s vámi vůbec mluvit. Nechci s vámi mluvit a navíc na sebe nechci vykecat nějaký další tajemství."
Snape přikývl, že to zní fér. Usedl naproti ní a pročítal si smlouvy svých zaměstnanců. Pansy to pozorovala a snažila se nějak zabavit, aby ji ani nenapadlo promluvit nahlas. Dařilo se jí to víc než deset minut.
,,Kdybych to věděl, nedal bych vám ten lektvar," řekl Snape, ale nevzhlédl k ní. Pansy mlčela, částečně se strachovala svých slov a částečně netušila, co by na to mohla říct. ,,Nikomu to neřeknu. Fyzickou přitažlivost člověk nemůže plně kontrolovat. Nejspíš je to jen nějaké období, které vás brzy opustí."
,,To doufám," opáčila Pansy a za trest se kousla do jazyku. Tohle nebylo od ní hezké. Snape se na ni podíval. Byla si jistá, že jí vynadá.
,,Jsem si tím jist," ujistil ji místo toho. Severus Snape si uvědomoval, že není podle společenských měřítek pohledný. Nikdy by nečekal, že by o něj vůbec nějaká žena zavadila pohledem. Vlastně ho udivovalo, že zrovna Parkinsonová měla takový nápad. Netušil, co by se jí na něm mohlo líbit. Byl zvědavý, ale bohužel se nemohl zeptat na důvody jejího poblouznění.
,,Myslela jsem to tak, jak jsem to řekla, ale cítím se za to špatně," přiznala Pansy bez rozmyšlení. Snape se ušklíbl.
,,Nebojte, nijak jste mě neranila. Rozhodně nestojím o to, abych se líbil studentkám," odvětil a jeho lhostejný tón byl skoro přesvědčivý. Pansy byla mladá a lehkovážná, nevyznala se v lidech, věřila mu. A štvalo ji to. Každý by si měl přát, aby se Pansy líbil!
,,Jdu pryč, pěkně mě štvete," řekla Pansy a zamířila ke dveřím.
,,Odebírám Zmijozelu třicet bodů," pronesl chladně Snape.
,,Víte, kam si můžete ty body strčit?!" křikla Pansy.
,,Nápodobně," odvětil klidným tónem Snape.

Mířila do astronomické věže a přitom si potichu šeptala: ,,Blbec pitomej."
,,Jestlipak to není jedna ze zmijozelskejch nanynek," zahlaholil Protiva. ,,Kam míříš, princezničko?"
Pansy se otočila a se zamračeným obličejem odpověděla: ,,Sklapni, debile. Jdu na cígo."
Protivu tato reakce natolik zaskočila, že už nic neřekl a raději odletěl pryč.