Loki byl nervózní, když vstupoval do své vlastní komnaty. Částečně si za to nadával, ale ani se tomu moc nedivil. Koneckonců opustil potenciálního milence uprostřed prvního polibku. Dřív, než měl vůbec jistotu, že se jeho milencem stane. Vůbec netušil, jak se k němu bude smrtelník chovat. Obával se, že se jejich vztah vrátí na samý začátek. Možná ještě dál, protože pokud pominul tu jednu chvíli v cele, kdy ho spoutal ledem, tak spolu vycházeli velmi dobře, zvlášť když vzal v potaz rozdílný věk, původ i kulturní rozdíly.

Ale teď? Po tom, co ho bez vysvětlení nechal vzrušeného uprostřed místnosti?  Pochyboval, že se na něj bude usmívat.

On se však úsměvu neubránil, když mu služební otevřeli dveře do komnaty. Zůstal stát těsně za dveřmi a kochal se.

Anthony cvičil. Oblečen jen do volných kalhot, které mu obryně ušily, dělal kliky uprostřed komnaty.

Loki na něm mohl oči nechat. Tonyho tělo se lesklo potem, jako by byl namazaný olejem. Při každém pohybu se mu napínaly svaly na rukou i na zádech. Viděl, že má zpevněný zadek, který v kalhotách, jež se na něj nalepily, vypadal jak vytesaný z kamene. Hlasitý dech Lokiho brněl v podbřišku. Tak zatraceně moc to připomínalo sténání!

Trvalo jen chvíli, než si Tony Lokiho všiml. Udělal ještě několik kliků, jako by ho ani nebral v potaz, než se pomalu postavil. Sáhl pro ručník, otřel si zpocené čelo a pokračoval na další části těla. To už se na Jötuna podíval. „Tak se vrátil," zkonstatoval suše.

„Nudil ses moc?" zeptal se Loki neutrálně. Hledal v jeho obličeji náznak čehokoliv, čeho by se mohl chytit. Něco, co by mu napovědělo, jak moc je Tony naštvaný.

„Měl jsem společnost," prozradil s pokrčením ramen.

Lokimu se rozbušilo srdce. Nikdo neměl za ním chodit bez povolení. „Kdo?"

Tony se mu zadíval do očí. „Býleist a Helblindi," řekl, odložil ručník a začal se oblékat. Přestože v krbu plápolal oheň, na jeho zpocené pokožce se začala tvořit husí kůže.

„Co mí bratři chtěli?" ptal se Loki překvapeně. Seznámil je s Tonym už dříve během toho, kdy mu ukazoval palác a blízké okolí, ale oni nijak neprojevili zájem se se smrtelníkem bavit víc. Nedokázal si představit, co od něj mohli chtít. Neměli takový zájem se učit jako on. Raději trénovali boj, aby – dle jejich slov – byli připraveni, až se rozzáří Bifröst a přijdou sem Ásové.

„Vlastně ani nevím. Asi hledali tebe. Když jsem jim řekl, že tvoje žena rodí, zůstali tu se mnou. Helblindi mi slíbil, že mě naučí střílet z luku," ušklíbl se. „Docela bych to bral. Aspoň bych mohl Legolasovi natrhnout prdel."

„Pokud budeš chtít..." souhlasil, přestože se v něm vzdouvala žárlivost jen z představy, že by snad trávil čas s někým jiným než s ním a umíral touhou zjistit, kdo je Legolas. „Helblindi je nejlepší lučištník z paláce. Jötuni sice preferují jiné zbraně, ale i střelbou se umíme bránit. Jestli tě to někdo dokáže naučit, tak on je ten pravý," řekl upřímně a s povzdechem se odlepil ode dveří. Došel ke stolku u lenošky a vzal si z něj kousek sušené ryby. Viděl, že se na něj Tony dívá jinak než předchozí ráno. V pohledu zahlédl ublíženost, ale i jakýsi vzdor. Jednoduché to nebude. „Cítíš se na delší projížďku?" tázal se s povytaženým obočím. Dostal nápad. Nápad, který by mohl pomoci prolomit ledy.

Pokrčil rameny. „A není to jedno? Beztak jsem jen palácovej pejsek. Jestli chceš, abych s tebou někam jel, tak musím."

„Nemusíš," oponoval zaraženě. „Nejsi můj mazlíček. Jsme přátelé. Doufám."

„Jo, jasně," odfrkl sarkasticky. „Jenom sám nemůžu ani na dvorek. Ale je hezký, že mě občas vezmeš vyvenčit." Během mluvení se oblékal do několika vrstev, aby venku neumrzl. Nakonec si vzal rukavice do rukou a vysekl mu posměšnou poklonu. „Váš pejsek je připraven, Výsosti."

Loki se zklamaně odvrátil a zavrtěl hlavou. „To je poprvé, co moje oslovení znamená nadávku," podotkl tiše a bez dalšího ohlédnutí zaklepal na dveře. Počkal, až se otevřou, a vyrazil. Počítal, že Tony půjde s ním. Ani ho nenapadlo, že by ho nenásledoval. Podle kroků poznal, že ano, ale neohlížel se. Kráčel s výrazem bez emocí a schválně volil postranní schodiště, aby potkali co nejméně obrů.

Předpokládal, že to nepůjde úplně dobře, ale přesto ho Tonyho slova bolela víc, než čekal. A to mu vlastně nic tak strašného neřekl. Vlastně mu neřekl vůbec nic zlého. Ale tón stačil. Tolik pohrdání a odmítání. Kdyby neměl zkušenosti se skrýváním emocí, dávno by všichni mohli vidět jeho oči plné slz.

On si však nesměl dovolit ukázat světu jakoukoliv slabost. Už to, že byl ze všech nejmenší, bylo jeho největší slabinou. Sice si nikdo nedovolil mu to vytknout nahlas, protože byl nejstarší syn vládce a tím pádem následník trůnu, ale v pohledech často viděl skrytý posměch nebo lítost.

Co na tom, že nedostatečnou výšku kompenzoval inteligencí, mrštností a magickými dovednostmi. Pro některé to stále nebylo dost. A každou slabost by využili proti němu. Proto se stáhl za masku klidu, která ani v očích neukazovala nic z dotčení a ublížení, které hořely uvnitř něj.

Za všechny roky, kdy musel bojovat, aby ukázal, že si místo následníka zaslouží, se naučil mistrně lhát a manipulovat. Povýšil své vlastnosti na umění. Těžil z toho, jakmile mohl. A tím pádem musel zůstávat neustále ve střehu.

Tony byl čerstvý vítr v jeho životě. Neznal ho. Netušil nic o jeho minulosti. Proto si dovolil s ním být sám sebou, co nejvíce to šlo. Nemohl se mu odkrýt zcela. I před ním musel udržovat určitou pózu. Ale mohl k němu být velkoryse upřímný. A milý.

Netušil však, zda to nebyla chyba. Snažil se k němu chovat jako k sobě rovnému. Chtěl se s ním přátelit a doufal, že časem otec dovolí, aby se mohl pohybovat po Jötunheimu bez doprovodu. Ale možná se na to měl vykašlat a udělat z něj svého mazlíčka. Možná mu měl dát najevo, že to on je jeho pánem a bez jeho svolení se nesmí ani nadechnout.

Jenže to nechtěl. Skutečně toužil po příteli. Po milenci. Po někom, komu bude moct věřit.

Netoužil po bezduché loutce.

Zastavil až u stájí. Vybral dva losy. Nemohl si vzít toho, kterého měl s sebou u Angrbody, ten si potřeboval odpočinout. Vybral si tedy jiného, o něco klidnějšího. Tonymu vybral starší samici, u které si byl jistý, že nebude cestou dělat skopičiny a smrtelníka neshodí.

„Výsosti," oslovil ho Tony tiše.

Lokimu projel tělem pocit chladu. Se stále kamenným výrazem se k němu otočil. I když věděl, že ho takhle Tony oslovit musí, protože nebyli sami, přesto znovu pocítil citovou facku. Nejraději by mu ji vrátil fyzicky. A pak navázal na polibek, od kterého ho odvedli. V duchu nad sebou protočil oči. „Co?" zeptal se stroze.

„Můžeme si promluvit?" požádal a nesměle se pousmál.

Jötunovi z toho málem vybuchlo srdce. Nechápal, jak může někdo v jeho věku vypadat tak... roztomile. A zároveň nechápal, jak ho mohl jeden obyčejný úsměv tak neskutečně rozložit, že ho ublížení a vztek pomalu opouští. „Později," slíbil a rychle se k němu otočil zády. Nemohl do těch očí hledět tak dlouho.

Co to mělo být? Přece se nezamiloval. Nebo snad ano? Dělala snad láska z obrů hlupáky? Byl na něj naštvaný. Zlobil se. Cítil se ublížený. A jeden úsměv ho měl toho všeho zbavit a zajistit tak smrtelníkovi odpuštění?

Uvažoval nad tím celou cestu, která jim zabrala skoro celé dopoledne. První polovinu jeli pomalu, aby měl Loki jistotu, že Tony z losa nespadne. Pak zkusil zrychlit do cvalu, a když viděl, že to zvládá, tak na volných planinách zkusili trysk. Mezi vesnicemi a v lese pak šli krokem a Loki se držel vedle Tonyho v co nejtěsnější blízkosti.

Většina obyvatel se přišla podívat. Korunního prince znala. Věděla i o tom, že má nového společníka, protože drby se šířily rychle. Ale téměř nikdo nikdy žádného smrtelníka neviděl. I před odebráním Skříňky cestovalo na Midgard jen velmi málo mrazivých obrů. Mezi lidmi se neschovali a ve městech jim bylo vedro. Pokud se ukázali, tak jen v horách, a pak z toho vznikaly pověsti o tom, že někdo spatřil Yettiho.

Tony byl teď Yetti pro obry. Loki ho po očku pozoroval a v duchu se usmíval nad tím, jak jede s hlavou vztyčenou, přestože mu musel být pohled tolika rudých očí nepříjemný. Navenek se tvářil dostatečně majestátně, aby neměl nikdo pochyb o tom, kdo jejich vesnici navštívil.

Uvolnil se až na místě. Předal otěže mladému obrovi, který na něj hleděl jako na svatý obrázek. Počkal, až mu předá uzdu i Tony, a usmál se na něj. „Postarej se mi o ně dobře," požádal a na okamžik mu položil ruku na rameno.

Modrá tvář ztmavla ruměncem. „Spolehni se, Výsosti," zašeptal a hluboce se uklonil, než losy odvedl s několika ohlédnutími do stáje.

„Je do tebe blázen," zkonstatoval Tony opatrně, jakmile se postavil vedle Lokiho.

„Ano. Proto vím, že se o má zvířata postará nejlépe ze všech," odpověděl s přikývnutím. „A proto pracuje tady."

„A tady znamená kde? Vidím vchod do jeskyně," nechápal Tony. „Kam to vede?"

„Uvidíš," slíbil a pokynul mu, aby šel jako první.

Tony ho poslechl. Vstoupil do úzkého tunelu bez zaváhání. Nízká chodba se za několik chvil rozšířila. Skála byla jen hrubě otesaná, tmavá, plná třpytících se zlatých žilek a pochodní v držácích zasazených ve stěnách. „To je pyrit?" zajímal se a u jednoho většího ložiska, a podíval se zblízka.

„Zlato," pokrčil rameny. „Je ho tu tak málo, že se ani nevyplatí ho těžit." Vyhovovalo mu, že mohou mluvit o něčem neutrálním. Nechtěl mlčet. Ale zatím nenastal čas řešit cokoliv vážného.

„Hezky se to třpytí," zamumlal, na okamžik mu pohlédl do očí a s povzdechem šel dál. „Je tu teplo," zafuněl o chvíli později a za chůze si rozvazoval tkaničky na kožešinovém plášti.

„Teprve ti bude teplo," ujistil ho.

„Jdeme k sopce, nebo co?" zasmál se Tony nervózně.

„Ne tak docela," ušklíbl se Loki na konci chodby, kde byly zasazeny vysoké dvoukřídlé dveře, u nichž stály dvě obryně v dlouhých bílých splývavých šatech. Aniž by dostaly příkaz, uklonily se a otevřely. „Vítej v mém malém ráji," řekl a opsal rukou kruh.

„Páni. Tak to je pecka," vydechl Tony.

Vstoupili do dutiny plné páry. Většinu plochy zabíralo jezírko, z nějž stoupala pára. Okolo vedla cesta dlážděná z hladkých kamenů a spirálovitě se zvedala až ke stropu. Z cesty vedly odbočky hlouběji do skály a také do několika místností. Samotná dutina měla tvar oválu a mohla být velká zhruba jako tři Lokiho komnaty.

Z dalšího konce přibíhaly služebné a sloužící. Všichni měli bílé oblečení. Ženy splývavé šaty, muži bílé volné kalhoty. Nenosili boty. Jejich práce probíhala v horku a cokoliv, co nebyla světlá prodyšná, a poměrně průsvitná látka, bylo nesnesitelné.

„Výsosti," uklonil se jeden ze dvou mužů. Vysoký, štíhlý a od pohledu velmi mladý. Světlé vlasy měl zapletené do několika silných copů podél hlavy, aby mu nezasahovaly na krk. „Nevěděli jsme, že přijdeš a budeš mít hosta. Okamžitě všechno nachystáme. Máš nějaké speciální přání?"

„Přineste nám něco k jídlu a pití," požádal a roztáhl ruce, aby ho mohl on a druhý muž odstrojit. Ženy zatím zbavovaly oblečení Tonyho, který vypadal, že neví, jestli si to má užívat, nebo utéct. „Pak nás nechte o samotě. A přichystejte mou komnatu. Zůstaneme tu přes noc. Vyšlete posla otci," přikazoval tiše s pohledem do očí mladíka. Nakonec natáhl ruku a jemně pohladil jeho čelist. „My dva si promluvíme později. Dlouho jsem tu nebyl. Toužím po novinkách."

„Jak si přeješ, Výsosti," pronesl s úklonou, stáhl z něj poslední kousek oblečení a nabídl mu paži.

Loki si nechal pomoci sestoupit do vody. Nemusel; pokaždé to však dělal. Líbilo se mu, jak se bílá látka namočí, nalepí se na tělo a ukáže úplně všechno. A jeho služební věděli, že se mu to líbí, proto se neváhali namočit, když to situace vyžadovala. „Chyběl jsem ti, Sindri?" zeptal se tiše už po pás v horké vodě. Druhý obr byl vyšší. Jeho znatelná erekce se ještě nenamočila. Proto to udělal sám. Stál k Tonymu zády a bránil jeho výhledu. Nabral vodu do dlaní a polil Sidrimu klín. Skousl si ret. Průhledná látka se okamžitě přitiskla na žalud a prakticky ho svlékla do naha.

„Velmi, Výsosti," přiznal obr s rozšířenýma očima. „Všem nám chybíš."

Loki se potěšeně usmál. Za sebou uslyšel další šplouchnutí. Tony se blížil. „To mě těší," zavrněl upřímně a ještě okamžik se kochal pohledem, než se obrátil ke smrtelníkovi, který se poněkud rozpačitě nechal vést ženami do jezírka. Poslední muž se odebral pro občerstvení. „Umíš plavat?"

„Jo," souhlasil a netušil, kam se má dřív dívat. Proto těkal pohledem všude. „Můžu jít sám."

„Ještě nikdy smrtelníka neviděly. Natož, aby si mohly sáhnout," zasmál se Loki potměšile a posunul se blíž k okraji. Podél téměř celého břehu byl v jezeře vytesaný schod, na němž se dalo sedět. Usadil se na něj a v očích mu zablýskalo. „Neber jim tu radost," zapředl s povytaženým obočím a ucítil, jak se mu zhoupl podbřišek.

Ženy nezahálely. Jejich ruce byly všude. Zkoumaly Tonymu svaly a hladily jeho kůži. Počáteční chichotání se změnilo ve zrychlené dýchání. Tonyho původní protesty se ztratily v stenu.

„Nemusíš se bát na ně sáhnout," pobídl ho Loki a naznačil Sindrimu, aby si sedl za něj a nechal si masírovat ramena. Jeho vlastní klín se žádostivě probudil. Netušil, zda ho vzrušuje víc tlak erekce do zad, nebo to, že se Tonyho dotýkají ženy, on jich a očividně mu to dělá dobře. Pozoroval, jak opatrně bere jejich ňadra do rukou a přes látku jemně mne jejich bradavky. Jako by se bál na ně sáhnout pořádně. A to se Lokimu líbilo. Ta zdráhavost. Touhou zastřené oči. Pootevřené rty. Vzdechy, které se v dutině rozléhaly, jako by pocházely od několika mužů.

Loki byl tvrdý jako skála, na které seděl. Sindri hnětl jeho ramena, klouzal prsty na hrudník a štípal ho do bradavek přesně tak, jak to měl rád. Sám měl ruce položené vedle sebe a těžko odolával, aby se sám nezačal uspokojovat. Stačilo říct, aby mu s tím obr nebo některá z žen pomohli. Ale chtěl to od Tonyho.

Nechal ženy, aby smrtelníka dráždily do nepříčetnosti.Viděl na něm, že za chvíli buď jednu z nich požádá, aby ho buď udělala, nebo jednu z nich osouloží. To Loki neměl v plánu dovolit. Tony byl jeho. Jen jeho.

Luskl prsty. „Nechte nás samotné," přikázal chraptivě a postavil se. Tonyho oči se okamžitě stočily k Lokiho erekci, která v mělké vodě trčela nad hladinou.

Jötun se nestaral o to, jak rychle splní jeho příkazy. Bylo mu to jedno. Co se jeho týkalo, mohli by klidně zůstat. Ale předpokládal, že to by už na Tonyho bylo moc. Původně si s ním chtěl napřed promluvit. Zvědavé ženy ho však přiměly k jiné akci. Mluvit mohou později.

„Tohle je za co?" hlesl Tony udýchaně. „Jakej to má význam?"

„Jednodušeji se vrátíme tam, kde jsme včera skončili," vysvětlil Loki pohotově, zatímco se k němu přibližoval. „Vím, že mě chceš. Já tebe taky. Nemusíme se zdržovat tím, že se budeme o tom dvě hodiny bavit, než se dostaneme k polibku." Přišel až těsně k němu. Svou erekci opřel o jeho břicho. „Nebo snad máš nějaké námitky?" zeptal se a políbil ho.

Líbal ho vášnivě. Byl tak nadržený a roztoužený, že se nedokázal krotit. Jeho ruce hladily, škrábaly, hnětly i plácaly. A smrtelník se netvářil, že by mu to nevyhovovalo. Oplácel mu stejně. Líbal ho se stejnou vervou, pečlivě objevoval Lokiho zjizvenou kůži jako on tu jeho hladkou.

„Pak ale mluvit budeme," zasténal Tony, když se s doširoka roztaženýma nohama opřel na schodu o břeh a vystrčil na něj zadek.

„Ano, také budeme mluvit," slíbil Loki netrpělivě. Teď ho mluvení obtěžovalo. Potřeboval se dostat do něj. Zrak mu padl na tác s občerstvením, který někdo přinesl v době, kdy se věnoval Tonymu. Sáhl po oleji. Byl rád, že jim to nemusel vysvětlovat a jednali podle jeho nevyslovených přání. Předpokládal, že se někde ve stínu dívají. Sex Jötuna se smrtelníkem nikdy nikdo z nich neviděl. Také by se díval, kdyby ho zrovna nehodlal sám provozovat.

S olejem šla Tonyho příprava snadno. Jakmile mu začal na tři prsty vycházet vstříc, usoudil, že to musí stačit. Použil ještě trochu vazké tekutiny. Sklonil se a silně kousl Tonyho do růžového zadku. Vzápětí ho na to samé místo plácl.

„Kurva," zasténal Tony hlasitě.

„Chceš ještě?" zapředl Loki, sáhl mu mezi nohy a silně mu stiskl penis u kořene.

„Bože, jo," zakňučel a pokusil se mu přirazit do dlaně. Loki ho však držel tak pevně, že se zmohl jen na další kníknutí.

„Jak si přeješ," zašeptal Loki, kousl ho do druhé půlky a dal mu ještě silnější ránu. Zároveň ho sevřel pevněji.

Tony zaúpěl. „Udělej to ještě jednou a budu," dostal ze sebe a opřel si obličej o dlaně.

„Ne, dokud nebudu v tobě," zavrčel Loki. Narovnal se. Chytil si penis do ruky a několikrát přejel v rýze mezi jeho půlkami. Vzápětí se sunul skrz pletenec svalů dovnitř. Nedal mu čas na odpočinek. Začal ho šukat hned, jakmile v něm napůl byl.

Silně ho drapl za boky. Několikrát přirazil, dokud neměl jistotu, že se uvnitř něj bude pohybovat bez odporu. Pak se sklonil, jednou rukou ho chytil pod hrudníkem a vytáhl ho nahoru. Natiskl si jeho záda na hrudník. Kousal ho do krku a do ramene. Tvrdě do něj přirážel.

Konečně dal průchod touze, která v něm bublala od první chvíle, co ho uviděl. Konečně ho měl. Konečně se s ním spojil. Konečně drtil jeho tělo ve svém objetí. Cítil jeho ruce na svých bocích, jak se zoufale snažil udržet rovnováhu. Viděl, jak se jeho penis ztraceně houpe a intenzitou přírazu ho plácá do stehna. A Tony sténal jako děvka.

Cítil, že se co nevidět udělá.

Znovu ho plácl do zadku. Druhou rukou si ho stále za hrudník přitahoval k sobě. Zrychlil přírazy. „Udělej se," přikázal mu rázně.

Tony v odpověď něco zabručel. Vzápětí si začal pomáhat rukou.

Stačilo pár tahů, aby vydal divoký zvuk a prudce vystříkl semeno před sebe.

Loki ho následoval vzápětí. Zakousl se mu do ramene. Nehty mu zaryl do hrudi. Vyvrcholil tak intenzivně, že se mu rozklepaly nohy námahou ještě dřív, než ze sebe dostal poslední kapky.

„No ty vole," vydechl Tony, když se z něj Loki opatrně vytáhl. Prakticky spadl na schod. „Au," zabručel. Jednou rukou si masíroval zadek, druhou otlačená kolena. „Asis mě kousnul fakt silně," řekl překvapeně.

Loki se zmoženě posadil vedle něj a opřel si hlavu o břeh. „Zítra pojedeme domů pomaleji. Budeš mít těch modřin víc. Pojede se ti asi špatně."

„Víc?" zopakoval Tony s povytaženým obočím. „Proč myslíš, že víc?"

Loki se usmál a natáhl se pro něco k pití. „Protože tě rozhodně ošukám ještě několikrát, než se vrátíme zpátky. Ale abys neřekl, že k tobě nejsem fér, tak si před dalším kolem promluvíme. A možná ti dovolím ošukat mě." Naklonil se k jeho uchu, které něžně políbil a jemně pod hladinou pohladil unavené mužství. „Když budeš chtít, můžeme i rozšířit skupinu," zašeptal, obemkl ho a pomalu ho začal honit.

„Uf, dej mi chvilku," zaprosil Tony. „Říkal jsi, že si promluvíme."

„Tak mluv," vyzval ho. Posadil se k němu blíž. Jednu nohu zastrčil za jeho záda. Druhou pod kolena. Objal ho a jazykem laskal jeho lalůček. Mezi prsty kroutil bradavku a nehtem dráždil její vrchol. A nepřestával pomalu hladit povadlé mužství. „Napjatě tě poslouchám," zavrněl mu do ucha a zavzdychal, když mu Tony vytvořil rudé cestičky od nehtů na stehně.

„To není fér," zafuněl. „A vůbec. Máš ženu. A dítě. Jak do toho zapadám já? A tohle místo? Co jsou zač?"

„Takových otázek," zasmál se Loki. „Pojď nahoru," vyzval ho a pomohl mu vylézt z vody na připravené dřevěné široké lehátko. Lehl si na bok a poklepal vedle sebe. Okamžitě se mu přitiskl k boku. Nohu přehodil přes stehna a vrátil se k pomalému honění. „Na co chceš odpovědět jako první?"

„Třeba proč mě nenecháš chvíli odpočinout," zabručel Tony a zavřel oči. Pokusil se mu to oplatit, ale Loki nenechal prostor mezi pánví a bokem téměř žádný, takže se nedostal, kam chtěl. Frustrovaně zavrčel, ale nijak nenaznačil, že by chtěl, aby Loki přestal. Opřel si o něj hlavu. Ruku mu poněkud nepohodlně položil za krk. A nechal ho, aby si s ním dělal, co bude chtít.

„Nechci marnit další čas," přiznal Loki tiše. „Kdybys tušil, jak dlouho tě chci..." dodal upřímně, natočil hlavu a políbil ho do vlasů.

„Od toho večera, co jsi mi ohřál vodu a šel sis ho vyhonit?" tipl si Tony a skousl si ret.

„Ve skutečnosti už od toho rána, kdy jsi přede mnou klečel," zapředl a pohlédl Tonymu mezi nohy. Sledoval, jak se mu mezi prsty objevuje a schovává lesklý žalud. Tvrdl stejně rychle jako smrtelník. Jeho bok ho začínal tlačit. „Nebylo by nic snadnějšího, než z tebe stáhnout oblečení a vzít si tě tam hned. Ale to bych ti neudělal. Věděl jsem, že přijde den, kdy to budeš chtít taky."

Nadzdvihl se na lokti a políbil ho. Prozkoumal mu jazyk tím svým. Svedl s ním tichou bitvu a nepustil ho ke slovu. Nepřestával mu laskat klín. Zrychlil své tahy a chytal do úst zoufalé kňučení. Tonyho vzdechy zněly lépe než cokoliv, co kdy slyšel. Toužil je poslouchat několikrát denně až do konce života.

Jen s velkou neochotou ho přestal líbat a honit. Zvedl se, přelezl mu mezi nohy a doširoka je roztáhl. Klekl si mezi ně. „Nebesa, jsi tak nádherný. A pořád připravený," vydechl a pohladil jeho povolený otvor, ze kterého ještě pomalu vytékalo Lokiho sperma. „Dělej si to," přikázal a jeho penis se chtivě zakomíhal, když Tony bez reptání poslechl. „Pomalu," doplnil a sklonil se.

Položil dlaň vedle jeho boku, vytočil mu jedno koleno a nohu zvedl. Zasunul do něj dva prsty. Beze spěchu je roztáhl, vytáhl ven a vrátil hluboko do něj. A pokaždé, když Tonyho dlaň sjela ke kořenu, olízl špičku žaludu.

Tony ho odměňoval nehty v rameni a takovými steny, že měl dojem, jako by do podbřišku dostával kopance.

To byl jen začátek. K mluvení se nedostali většinu dne. Loki ho nedokázal nechat pořádně vydechnout. Pokud na něj nedorážel, tak se koupali nebo jedli, ale otázky neotevírali. Padla mezi nimi nevyřčená dohoda, že na to bude čas později. Loki byl za to vděčný, protože měl obavu, že by některé odpovědi mohly zkazit jejich formu sbližování.

Později pak ležel v posteli s rukou pod hlavou a Tony vyčerpaně spal přitulený k jeho boku. Volnou paží ho ochranitelsky objímal a roztékal se blahem. Jakkoliv ráno začalo mizerně, tak se s Tonym prosouložil do dechberoucí euforie. Věděl, že určitě neusne. Na to byl příliš nabuzený a plný zážitků. Byl však také zároveň dostatečně při smyslech, aby si uvědomoval, že smrtelník nemůže mít tolik výdrže jako mrazivý obr, a to nejen té sexuální.

Samotná tělesná schránka byla mnohem křehčí než ta jeho. Přestože Loki byl jeden z nejmenších obrů, Tonyho převyšoval téměř o hlavu. Musel to brát v potaz.

A v duchu si řekl, že se bude muset trochu brzdit. Ani nepočítal, kolik orgasmů prožil a kolik jich dopřál Tonymu, ale věděl, že jich bylo na jednoho smrtelníka moc. A to byl vcelku něžný. V hlavě mu zněla slova Angrbody, že mu nemůže stačit. Ale i za předpokladu, že by poprvé spal jen s jedním partnerem, si byl poměrně jistý, že by se dokázal Tonymu přizpůsobit. Vždyť se jednalo třeba jen o pár týdnů a pak to jednoho z nich přestane bavit. Nejdéle pár let, než Tony zemře. To by dokázal zvládnout.

S úsměvem ho políbil do vlasů a zálibně si prohlížel jeho nahé tělo. Byl rád, že je zde dostatečné teplo, aby Antony nemusel spát u krbu, nebo navlečený do kožichu. Až se vrátí do paláce, bude to komplikovanější. Loki sice měl rád teplo, ale u ohně spát nedokázal. A v jeho ložnici bylo příliš chladno. Uvažoval, zda by stačilo k posteli umístit koše s horkými uhlíky, případně na Tonyho stranu postele dát nahřáté kameny. Vydrželi by to? Budou to muset vyzkoušet.

Tony se zavrtěl a přehodil mu paži přes pas. Přetočil se více na břicho a odhalil pevný kulatý zadek, který se zbarvoval do fialova. Na obou půlkách pak vynikly kousance.

Loki neodolal a natáhl se, aby jeden pohladil.

Tony se se syknutím probudil. Pomalu otevřel oči, něco zamumlal a unaveným zrakem zamžoural na Jötuna. „Jsem vyřízenej. Teď šukat nechci. Jestli ještě chceš, tak budeš muset za svejma obrama, protože jestli mi ještě jednou vlezeš do zadku nebo na něj sáhneš, tak se rozbrečím."

Loki polkl a v rudých duhovkách se objevila nejistota. „Ublížil jsem ti?" hlesl provinile. „To jsem nechtěl. Asi jsem neodhadl míru a –"

„Ne, to je v pohodě," uklidňoval ho. Zavrtěl hlavou a vlasy pošimral Lokiho na žebrech. „Ale když budu pokračovat, tak to už bude bolet. Ale klidně bych se kouknul, jak si to rozdáváš s tím mlaďasem. Ten z tebe byl úplně hotovej, jenom jsi vešel do dveří."

„Někdy to možná využiji," zauvažoval Lokii. „Ale určitě ne teď. Taky si potřebuju dát chvíli přestávku," zalhal a pro jistotu položil dlaň na jeho bedra a ne na zadek, na který mířil původně. Tato noc měla patřit jen jim, i když měl možná jiné plány, když sem přijeli. „Krásně se ale vybarvuješ. Musím přiznat, že takhle barevné modřiny jsem nikdy neviděl."

„Protože jsi modrej už na začátku. Vám to rovnou zčerná, ne?"

„Víceméně," přitakal Loki a jemně ho pohladil po zádech. „Stejně jsem to přehnal. Myslím, že mě budeš zítra opravdu proklínat."

„Asi nejenom zejtra," povzdechl si a usmál se. „Ale stálo to za to." Odtáhl se od něj, povylezl na posteli výš a lehl si na bok. Přikryl se látkou, která se podobala té, kterou nosili služební. „Nějak se do mě dala zima. Asi ztráta adrenalinu a únava."

„Beze všeho spi a odpočívej," pobídl ho Loki. „Zasloužíš si to."

Tony zavrtěl hlavou. „Napřed mi řekni, jak to máš s tou ženou a dítětem. Myslím, že už je čas na mluvení."

Jötun mu pohlédl do očí a pomalu přikývl. Asi na to už opravdu došla řada. Koneckonců mu to slíbil už ráno. Déle to odkládat nemohl. „Mám s Angrbodou tři děti," řekl vážně, „ale ona není moje žena. Nemůže být. Není vhodného původu. Ani moje děti nemohou být nikdy následníky trůnu."

„Není tvoje žena?" divil se Tony. „Tak pak už chápu, že jsi teda mohl bejt tak často se mnou. Kdyby to byla tvoje manželka, sotva bys –"

„Zapomínáš, že jsem budoucí král, Anthony," skočil mu do řeči. „Mně žádná žena ani muž nemůže diktovat, kde a s kým mám být. Jedinou výjimkou je otec, kterého poslouchat musím. Ale ten mi do toho nemluví."

„Dobře, trochu to upravím," řekl zamyšleně. „Kdybys ji miloval, tak s ní trávíš víc času." Loki přikývl. „No ale kde teda vezmeš někoho s dobrým původem? Jestli jsem to pochopil dobře, když jsi mi vysvětloval vaši historii, tak kromě tvojí rodiny tu jsou jen roztroušené vesnice, který ale nemají svý malý vládce, jenom starosty."

„Ano, poslouchal jsi dobře," pochválil ho a posadil se. Natáhl se na stolek pro dvě sklenice světle hnědé tekutiny, která chutí připomínala whisky, ale byla mnohem slabší. „Na, tohle ti trochu uleví a zahřeje."

„Nechce se mi sedat," zabrblal Tony, ale poděkoval a nakonec si s dalším zasyknutím udělal jakési pohodlí s nohama křížem. „Jak pak ale seženeš dědice? Když tu není nikdo na úrovni, kterou bys k tomu potřeboval?"

Pokrčil rameny. „To je jednodušší, než se zdá. Stačí, když si dědice porodím sám."

Tony se zakuckal. „Cože?" vyhrkl s očima navrch hlavy. „Jak jako porodíš? Copak Jötuni můžou rodit?"

„Obvykle ne. A obvykle to ani není třeba. Ale chápej, Ódin všechno změnil," řekl Loki a povzdechl si. „Před tisíci lety nám vzal náš zdroj moci. Vzal nám možnost cestovat do jiných světů a v určitých směrech se vyvíjet. Přišli jsme o víc, než dokážu vůbec vysvětlit. Nikdy nás nebylo mnoho, ale od té doby porodnost ještě klesla. Celá naše budoucnost je odsouzená k postupnému úpadku, pokud se nepodaří Skříňku prastarých zim dostat zpátky. A když si k tomu připočteš, že žijeme pět tisíc let..." Napil se, otřel si ústa do předloktí a zapíchl pohled do Tonyho. „Je to velmi pomalý proces vymírání."

„To teda jo," zamumlal Tony a sklopil zahanbený pohled do klína. Vzápětí hlavu zdvihl. „Ale ty máš tři děti."

„Moje děti nejsou mraziví obři. Jsou jiní," vysvětlil s hrdým leskem v očích. „I proto nemohou být následníci. Ale já si mohu vybrat, vzhledem k situaci, která tu tisíc let panuje, komu porodím dítě. To bude můj dědic. Na původu pak nebude záležet. Otec bude... otec, ale pokud nebudu chtít, jiná práva mít nebude. Je jen na mně, zda budu chtít, aby byl mým druhem v životě i vládnutí."

„Ale... jak?" nechápal Tony s vrtěním hlavy. „Jak můžeš rodit?"

„Dokážu se přeměnit v kohokoliv. Mohu být muž, žena, zvíře..." prozradil mu se samolibým úsměvem. Aby svá slova potvrdil, provedl přeměnu. V následující chvíli seděl proti Tonymu další Tony. Stejný do poslední pihy.

„No ty vole," vydechl fascinovaně a lehce se naklonil, aby si mohl sám sebe prohlédnout. „Vážně mám tolik vrásek?" zahučel zklamaně a konečky prstů osahal druhý obličej. „Uf, to je divný takhle na sebe sahat."

„Saháš na sebe mnohem intenzivněji," zasmál se Loki-Tony a demonstrativně se pohladil od krku až do klína. „Chceš se koukat?"

„Ne, prosím tě, ne," vyhrkl Tony zděšeně. „Můžeš mě zase zrušit?"

„Jistě," souhlasil Loki a proměnil se v nahou ženu. Se svou mužskou podobou měla společné rysy a jizvy a připomínala tak jeho sestru. Nebylo však rozhodně pochyb o tom, že před Tonym sedí nefalšovaná žena.

„Ty jo, jsi kočka," hvízdl Tony a uznale pokýval hlavou. „Uhm, tak mě napadá – není to divný, když... ty jsi ty a já jsem já a... líbíš se mi, jako chlap možná ještě o něco víc, ale, uf, radši držím hubu," zakoktal se pokusil se rozpaky schovat ve sklenici, jejíž obsah dopil na jeden nádech.

Zasmál se s proměnil se do obvyklé podoby. „Je normální toužit po něčem neobvyklém," zapředl a zvedl ruku, aby vzal Tonyho za bradu. Naklonil se a políbil ho. „Já tě chtěl hned od začátku," zopakoval to, co mu sdělil během dne.

„Stejně je to... divný," zašeptal Tony, chytil ho okolo krku a polibek prohloubil. Něžně pohladil jeho tvář, odtáhl se a usmál. „Ale líbí se mi to. I když je to divný."

„Výborně," uculil se Loki potěšeně, napil se a naklonil hlavu na stranu. „Jestli už je tvá zvědavost ukojena –"

„No, vlastně mám ještě jednu otázku," přerušil ho Tony. „Jak do toho zapadám já? Totiž... co od toho čekáš?"

„Nevím," přiznal Loki popravdě. „Zábavu. Sex. Možná city. Možná za pár dní zjistíme, že to nefunguje. Známe se krátce na to, abych chtěl dělat nějaké ukvapené závěry. Pořád ale chci, abychom byli přátelé, i kdyby nic víc nevyšlo." Pohlédl mu do očí a povytáhl jedno obočí. „Je to pro tebe dostatečná odpověď?"

Smrtelník se zazubil. „Dobře. Ale začneš mi říkat Tony."

„To určitě zvládnu," slíbil Loki vážně a ucítil, jak se mu hruď zaplavuje spokojeným teplem. Hned na začátku mu Anthony řekl, že Tony je jen pro přátele. Možná, že kdyby se s ním vyspal dříve, mohli být i dříve přáteli. „Obávám se však, že ty mi budeš muset Výsosti ještě nějakou dobu před ostatními říkat. Ale určitě z toho půjde vynechat mé bratry."

„To není problém," souhlasil a povytáhl si přikrývku blíže k tělu. „Co zajímá tebe?"

„Chtěl bych vědět," odpověděl Loki a pečlivě sledoval Tonyho mimiku, aby mu neunikl jediný záchvěv jakékoliv emoce, „co jsi dělal na Ásgardu. A pokud už dozrál čas, tak z čeho máš noční můry."

Tony zbledl a nepatrně se mu zachvěl spodní ret. Sklopil pohled do klína. „Na to nikdy nedozraje čas," řekl tiše a povzdechl si. „Tak proč to neříct rovnou. Obě věci spolu souvisej." Zvedl hlavu. Oči se mu leskly. Hrudník se mu zvedal rychleji. Na Lokiho se nedíval; hleděl kamsi mimo něj do hrubě otesané skály, která tvořila zeď. „Na Zemi máme skupinu. Chráníme Zemi před padouchama. Jmenujeme se Avengers. Thor z Ásgardu k nám patří."

„Jak se k vám přidal?" zajímal se Loki.

„Už ani nevím. Někoho jsme honili, najednou přišla bouřka a on tam byl. Už je to pár let. Přidal se k nám. No a poslední hon na padoucha nevyšel zrovna dobře. Někoho jsme ztratili, protože jsem nebyl včas na místě. Proklouzla mi mezi rukama a já ji nestihl chytit," vyprávěl chraptivě.

„To je mi líto," řekl Loki upřímně a chytil ho za ruku.

Tony ho vděčně stiskl. „Na Ásgardu byla pohřební hostina. Měl jsem se vrátit domů stejně jako ostatní... A zbytek znáš," doplnil a rychlým pohybem setřel uniknuvší slzu. „Každou noc ji ztrácím. Každou noc kvůli mně umírá znovu a znovu."

Lokimu se zkroutil žaludek z bolesti, kterou cítil z druhého muže. Přestože se snažil hovořit stroze, hlas se mu zřetelně chvěl a v očích se třpytily neprolité slzy. „Někdy nelze zachránit všechny, Tony," vyslovil poprvé jeho jméno ve zkrácené podobě. Líbilo se mu to.

„Měl jsem ji chytit," nesouhlasil dutě. „Měl jsem bejt rychlejší. Zasloužím si to."

„Ne, nezasloužíš," namítl Loki účastně. „Už sis vytrpěl dost. Tím, že si to budeš pořád připomínat, se budeš postupně akorát ničit. Musíš žít. Dovol si žít. Dovol mi ti pomoct a zbavit tě nočních děsů," žádal ho Loki naléhavě. Položil mu ruku na tvář a jemně se na něj usmál. „Slibuju, že to nebude bolet."

Tony se zlehka usmál. „Nechám si to projít hlavou," přislíbil.

„Dobře," hlesl Loki už do měkkých rtů, kterých se nemohl nabažit. Tohle už byl slušný začátek. Věřil, že dříve nebo později mu to dovolí. A jejich vztah zesílí.