13.11.1998

Ron už několik minut propaloval pohledem svůj malý batoh, ve kterém byl nyní uložen celý jeho život. Hlasitě si povzdechl a tiše oslovil svou milovanou přítelkyni po pravém boku: ,,Hermiono, měl bych jít já sám. Nechci, aby se ti něco stalo. Tady budeš v bezpe-"

,,Nechci tu zůstat. Nevěděla bych, jestli jsi v pořádku," namítala a položila mu ruku na rameno. ,,A navíc, chci Kingsleyho znovu vidět," doplnila.

Mladý Weasley tedy nakonec usoudil, že nemá cenu se o tom hádat a dal si brašnu na záda. Hermiona mezitím házela do dvou malých kádinek, které byly po okraj plné mnoholičným lektvarem, vlasy mladého páru žijícího blízko Lochnesského jezera. S těmi se totiž několikrát dali do řeči, aby získali alespoň krátké pramínky jejich kadeří.

,,Ve které je Rainer?" pozvedl tázavě obočí. Hnědovláska zvedla pravou ruku a podala mu ho. ,,Děkuju," usmál se na ni lehce.

,,Tak asi na zdraví," ťukla si s ním a všechen obsah vyklopila do svého hrdla. Její chuťové buňky ihned zaznamenaly nechutnou pachuť a žaludek se chvíli rozmýšlel, jestli nově příchozího ze svého jádra nepošle zpět na světlo světa. Nakonec ne.

,,Fuj, to je hnus," pronesl Ron během své proměny. Trochu povyrostl. Místo své zrzavé bujné kštice měl nakrátko střižené černé vlasy. Z hnědých očí se staly ještě tmavší a jeho pohublé tělo nahradil kupa svalů. Hermiona se naopak zmenšila. Husté vlasy nahradilo splihlé cosi připomínající slámu. Oči zmodraly a její drobné tělo nabralo pár kil.

Mladému páru ze sousedství se jednoduše dařilo o něco lépe, než jim. Ve všech ohledech.

,,Můžeme vyrazit?'' zeptala se ho. Ron přikývl. Oba dva tedy vyšli ven z chaty a zabouchli za sebou dveře. Naposledy se podívali na krásnou hladinu jezera s rohatým hadem žijícím uvnitř a přemístili se pryč.

~

V Londýně panovala velmi ponurá atmosféra. Nové ideály kouzelnického světa do značné míry ovlivnily i ten mudlovský. Voldemort například přerušil kontakt z Britskou mudlovskou vládou. Všechny mudly, kteří o existenci čarodějů věděli, nemilosrdně zabil. To znamenalo, že hlavní představitelé vlády, dle nečarů, za neobjasněných okolností zemřeli. Někteří u sebe doma. Jiní na ulici. Smrtijedi je díky kouzlům byli schopni zabít kdekoli.

Od té doby se lidé na ulicích necítili bezpečně. Každý chodil do práce a z práce, jak nejrychleji jen dokázal. A to se netýkalo jen mudlů, ale i kouzelníků. Bylo normální, že rodiny mizely od stolů prostřených k večeři.

Hermiona s Ronem, nyní v přestrojení za Rainera a Pepper, kráčeli po Holland Parku. Letošní listopad byl obzvláště chladný a sychravý. Hnědé listy stromů létaly vzduchem a spolu s kapkami vody tvořily scénu, která by z fleku mohla být součástí nějakého filmu.

,,Hodně se to tu změnilo, že?'' prohodila jen tak Hermiona, aby přerušila to nesnesitelné ticho. Ron jen tiše pokýval hlavou a chytil ji za ruku, aby sám sebe uklidnil.

,,Víš-víš, že tě miluju, že jo?'' zeptal se ji s rostřeseným hlasem.

,,Vždyť já tebe taky, Rone,'' pohladila ho po tváři.

,,Je mi stra-strašně líto, že mi dva nebu-nebudeme moct žít jako normální pár,'' oznámil se slzami v očích. ,,A i kdyby se to najednou změnilo, už to nebude jako dřív.''

,,Ještě je šance,'' snažila se ho povzbudit. ,,Naděje umírá poslední.''

Ona už tomu ale stěží sama věřila.

~

Kingsley Pastorek seděl u stolu ve svém novém bytě. V práci dal výpověď, a proto se musel přestěhovat do menšího, aby vše finančně zvládal platit jen ze svých úspor. Povzdechl si a napil se ze svého šálku z čajem. Lhal by, kdyby řekl, že tohle všechno čekal. Tak moc věřil, že dobro zvítězí. A ono nakonec lehlo v popel stejně jako Harry Potter.

Z přemýšlení ho vytrhlo tiché klepání. Pomalu vstal a se svou hůlkou v rukávu zamířil ke dveřím. Kukátkem pohlédl ven a když v něm spatřil mladý pár, nejistě otevřel dveře. S napřaženou hůlkou jim pohlédl do očí a pronesl: ,,Když jsme se viděli naposledy, co nám Harry Potter řekl?''

Pepper (Hermiona) po chvilce odpověděla: ,,Že musí jít do Zapovězeného lesa, sám, aby to ukončil.''

Pastorek sklopil hůlku a pokusil se o strohý úsměv. ,,Je skvělé vás znovu vidět živé a zdravé. Pojďte dál,'' pokynul hlavou, aby vešli do jeho bytu.

,,Je to tu moc hezké,'' snažila se Hermiona nahodit téma. Pomalu se začínali oba dva přeměňovat zpět do svých podob.

,,Ale malé,'' doplnil ji Ron. ,,Opravdu ti nebude vadit, že tu budeme? Navíc tím riskuješ život.''

,,O to se nestarejte,'' mávl nad tím rukou. ,,Posaďte se, myslím, že si toho máme hodně, co říct.''

Oba dva si tedy už jako oni samotní sedli a rozhlédli se po obývacím pokoji jen o něco větším, než chodba. Vlastně se tam vešlo jen jedno a křeslo a malý gauč, konferenční stoleček poličky s knihami a malá komoda.

,,Z jakého důvodu ses přestěhoval?'' optal se ho Ron.

Pastorek se posadil naproti nim a nalil si čaj. ,,Podal jsem výpověď v práci a na svůj starý být už jsem neměl nájem, a proto jsem se musel přestěhovat do menšího.''

,,A jak to teď zvládáš?''

,,Celý život jsem šetřil a ještě něco málo zbylo v rodinném trezoru,'' pokrčil nad tím rameny a usrkl si ze šálku. ,,A kde jste vůbec vy celou tu dobu přežívali?''

,,No...,'' ujala se slova Hermiona, ,,nejdříve jsme byli v opuštěném domě mých rodičů. Poté jsme tak různě nocovali ve sklepech Ronových příbuzných a potom jsme zakotvili u jezera Lochness a pomocí kouzel opravili starou chatrč,'' oznámila. ,,Nebylo to sice moc, ale stačilo nám to.''

,,A zákony o zachování původu vám oběma asi neunikly, že?'' pozvedl tázavě obočí. Oba dva zavrtěli hlavami a sklopili svůj pohled k zemi. ,,Já dal výpověď hned jak jsem se dozvěděl, že zatkli Mollly s Arthurem.''

Všichni po téhle větě na chvíli utichli. Snad jakoby chtěli dát hold těm dvěma nejlaskavějších lidem, které kdy v životě potkali. ,,Kouzelníci se strašně moc změnili, že?'' šeptla Hermiona.

,,My ne,'' odvětil Pastorek, ,,a dokud i poslední člen odboje bude žít, naděje bude žít.''

~

Škola byla vyčerpávající a můj milostný život jakbysmet. Ne, kecám, škola byla v pohodě. 😅

Poslední čtyři kapitoly do konce. A upozorňuji, že příští kapitola bude asi nejdrsnější z celé knihy, ale zároveň moje nejoblíbenější.

S přáním dobrého dne, Madelaine.