30.9.1998

Malým bytem na okraji Londýna se rozléhal křik. Pár, který se uvnitř hádal doslova budil ostatní obyvatele domu pozdě v noci. Mudlové však nevěděli, že výměna názorů je nezbytně důležitá pro život jejich sousedky, takže s chutí opět nadávali dál a dál.

,,Margaret, prosím, snaž se to pochopit,'' zašeptal snědý Dean se slzami v očích. Tenhle rozhovor ho ubíjel. ,,Snažím se tě ochránit.''

,,Snažíš se mě ochránit tak, že mě vymažeš ze svého života?'' zašklebila se. Poté její výraz znovu nabral na jemnosti a chytila ho povzbudivě za ruku. ,,Miluju tě, Deane, jestli si myslíš, že přestanu kvůli tomu, že tvůj svět se mění, tak se mýlíš!''

,,Kdyby se jen měnil, Marge,'' vjel si rukama do černých vlasů, díky čemuž ji od sebe odstrčil. ,,Vydali nové zákony. Pokud Ty-víš-čí poskoci zjistí, že chodím s mudlou, tebe a tvojí rodinu zabijí a mě zavřou po zbytek života do Azkabanu - a já bych nemohl žít s takovou tíhou. Snaž se to pochopit.''

,,A ty se zase snaž pochopit mě,'' opáčila s křikem a přistoupila k oknu. ,,Jestli mě mají zabít, tak ať,'' pokrčila nad tím rameny, ,,život je moc krátký na to, abych nechala svojí lásku odejít a začala hledat další, Deane. A já tě nenechám mě opustit,'' pronesla šeptem. Její oči se začaly lesknout. Čarodějovi naproti ní už tekly slzy hodnou chvíli. Už ani nevěděl, co by ji měl říct. ,,Nenechám nějakýho Voldemorta diktovat mi ži-''

,,Neříkej jeho jméno!'' okřikl ji a přikryl ji ústa dlaní. ,,Jeho jméno nosí smůlu, strašlivou smů-''

,,Ty seš opravdu paranoidí, Deane,'' odfrkla si.

,,Lidi, kteří jeho jméno říkali beze strachu zemřeli nebo trpí,'' řekl tiše, ,,a ti lidi byli mí nejlepší přátelé.''

,,Nic se mi nestane a tobě taky ne,'' pohladila ho po tváři. ,,Jak by to mohli zjistit? Možná mají kouzelné schopnosti, ale to z nich génie nedělá.''

~

Dean celou noc oka nezamhouřil. Křečovitě v rukou držel svou hůlku a zapojoval všechny své smysly, aby byl ve střehu. S každým zvláštním zvukem či stínem se bál čím dál tím více. Nakonec vstal a začal pochodovat po místnosti.

Zoufalí lidé dělají zoufalé činy.

To se mu neustále honilo hlavou, když hleděl na andělskou tvář dívky, kterou miloval. Lamálo mu to srdce, ale nemohl konat jinak. Namířil na ni hůlkou a odhodlával se k vyřčení kletby zapomnění. Sice to bylo jedno slovo, ale jemu v tu chvíli připadalo jako souvětí o šedesáti větách.

,,Oblivi-''

Kouzelnou formuli však přerušilo rozrazení dveří, ve kterých stály dvě temné a statné postavy.

,,Thomasi, Thomasi,'' zavrtěl nad jeho činy jeden ze smrtijedů opatřený maskou a pobaveně sledoval obličej vystrašené Margaret. ,,Tebe si užiju, děvče,'' oblízl si slizce rty.

,,Expelliarmus!'' pokusil se ho Dean odzbrojit. Bohužel pro něj, byl vyčerpaný a jeho magie nebyla natolik silná, aby dokázal přemoci jednoho, natož dva.

Smrtijedi se rozhodli pro neverbální zaklínadla černé magie, které obyčejné Protego, nemělo šanci odrazit, a proto ležel snědý Dean po pár minutách na zemi se slzami v očích. Všude okolo něj byla krev temnější, než kdy jindy. Pohlédl na nebohou Margaret, která doufala, že se jí to všechno jen zdá.

Mladý Thomas rozpoznal tvář jednoho z přívrženců pána zla. Moc dobře ho znal. Tenhle člověk navždy ukončil život spousty jeho kamarádů. Kvůli kápi a masce ho však hned nepoznal.

Rodolphus chytil vystrašenou hnědovlasou dívku za paži a pokynul druhému smrtijedovi, aby mladého Nebelvíra hlídal. Odtáhl Marge za vlasy do obývacího pokoje. Nezabouchl za sebou dveře a tak k Deanovi dolehl její bezmocný křik, jak ji Lestrange způsoboval nesnesitelné bolesti.

Ano, už dlouho smrtijedi při svých taženích jen nezabíjeli. Stejně jako vojáci za druhé světové války při svých taženích nepřátelským územím zabíjeli, mučili a znásilňovali ženy, smrtijedi se jimi jakoby inspirovali.

Dean Thomas se otočil na bolavé břicho a snažil se z posledních sil došoupat ke dveřím. Vlastně ani nevěděl, jestli to chtěl vidět, ale nemohl tam jen tak ležet.

,,Kampak, kampak, chlapče,'' uchechtl se muž za ním a rozmáchl se po jeho krku. Chytil ho vší silou a vyzvedl do vzduchu. ,,Jen hezky poslouchej, jak tvoje přítelkyně trpí, protože to bude to poslední, co od ní pravděpodobně uslyšíš - teda leda, že by nechtěla druhý kolo,'' zašklebil se.

,,Ste-stejně se-se obje-jeví ně-někdo, kdo vás-vás po-porazí,'' zasípal. Stisk na jeho krku ještě zesílil.

,,To se nikdy nestane, ty špíno,'' zavrčel a odhodil ho na zem. Naneštěstí dopadl na noční stolek, díky čemuž upadl do mdlob.

Nářek ve vedlejší místnosti rázem utichl. Rodolphus Margaret zavraždil smrtící kletbou, čímž ji zbavil veškeré bolesti způsobené znásilněním. Nevědomky tak učinil i to, čeho se Dean nejvíce bál - zůstal naživu s pocitem, že za ukončení jejího života může on. Když se bývalý manžel Bellatrix Lestrangeové vracel zpět do ložnice, ještě si oblékal hábit.

,,Vem ho a jdeme,'' rozkázal mu, ,,nemáme času zbyt.''

~

,,Probuďte ho,'' rozkázala Dolores Umbridgeová dvěma bystrozorům (ve skutečnosti věrným poskokům Vy-víte-koho) a začetla se do složky muže před ní.

,,Enervate,'' pronesl kouzelnou formuli hnědovlasý muž s pivním pupkem. Černovlasý mladík spoutaný v křesle se rázem probudil a začal sebou škubat. Zcela zmateně se snažil zorientovat, marně.

,,Deane Thomasi,'' oslovila ho žena v růžovém kostýmku, jež seděla za vysokou katedrou a svým patronem vytvářela silnou bariéru před mozkomory, ,,byl jste předvolán před kouzelnický tribunál kvůli porušení Zákonů o zachování původu s čísly tři, osm a devět. Slovy řečeno, byl jste obviněn ze styku s mudlou, Margaret Gardenovou, zesnulou 30.září 1998, dále z projevu ve prospěch osob uvedených na seznamu hledaných osob a nepřátel, Rona Weasleyho a Hermiony Grangerové a také z projevu nesouhlasu ze zvolení nového ministra kouzel, Corbana Yaxleyho. Jste si vědom svého provinění?'' pozvedla s falešným úsměvem obočí. Tehdy, když v Bradavicích učila, přísahala, že všechny studenty podepsané na listu o účasti v Brumbálově armádě odsoudí k pobytu v Azkabanu. A začínalo se ji to pomalu, ale jistě plnit.

,,Co-copak je trestné někoho milovat?'' zeptal se tiše. Z jeho hlasu byla slyšet nehorázná bolest. A také selhání.

,,S mudlou ano,'' přitakala Dolores. ,,Byl jste si vědom provinění a i přesto s někým takovým udržoval kontakt. Má otázka zní proč?''

,,Já-já snažil jsem se to ukončit, ale-ale ona mě nechtěla o-opustit. Chtěl jsem ji vy-vymazat paměť, aby kvů-kvůli tomu, co se tu děje ne-nemusela trpět,'' snažil se Dean bránit. ,,Dělal jsem to, co by udělal každý kouzel-''

,,Každý kouzelník by si s mudlovskou špínou nikdy nezačal!'' skočila mu do řeči. ,,Správný kouzelník by s mudlou ani slovo neprohodil, takže jak se zdá, vy nejste dobrý kouzelník.'' Dean nechápal, kam tahle bezvýznamná debata spěje. ,,A víte, co se děje se špatnými kouzelníky na okraji společnosti?'' naklonila se a podívala směrem dolů, kde se mladý Thomas nacházel. ,,Jsou uvězněni do Azkabanu, aby nekazili ostatní čaroděje a čarodějky.''

,,Ne! To nemůžete! Nic jsem neudělal! Láska není trestný čin!'' křičel jako pomatený.

,,Petrifikus totalus,'' seslal na něj zaklínadlo jeden ze smrtijedů. Mladík ztuhl a jen zběsile tikal svýma čokoládovýma očima všude po síni.

,,Deane Thomasi, kvůli porušení Zákonů o zachování původu s čísly tři, osm a devět jste odsouzen k odnětí svobody ve výši osmdesáti šesti let. Trest si odbudete v kouzelnickém vězení Azkaban v oddělení se zvýšenou ostrahou. Rozsudek nabývá platnosti dnes, 30.září 1998,'' pronesla s klidem Dolores. Jakoby vůbec nemyslela na to, že právě odsoudila dalšího nevinného člověka k mizernému životu za mřížemi.

I přesto, že Dean nemohl vyjádřit svůj nesouhlas navenek, křičel jako zběsilý uvnitř. Teprve teď si uvědomil, co se vlastně stalo.

Tuhle válku dobro definitivně prohrálo.

~

Omluvám se všem, kteří si mysleli, že kapitoly budou vycházet každý den. Kdybych teď měla popsat svůj studijní život jednou větou, zněla by: ,,Půl skvělý, půl pěkně nahovno.''

A taky se dostavila prokrastinace. 😄 Ale budu se snažit něco napsat.

S přáním dobrého dne, Madelaine.