27.8.1998

Malfoy Manor bylo během války hlavním útočištěm smrtijedů. Dlouho dobu ho obýval i samotný lord Voldemort, díky čemuž je i doteď ve vzduchu cítit černá magie a sem tam je na chodbách slyšet křik vězňů, kteří byli ve sklepení mučeni. Po výhře pána zla se z něj všichni jeho přívrženci odstěhovali, tedy až na ty, kteří nesli jméno tohoto honosného sídla.

Lucius Malfoy, hlava rodiny a smrtijed se špatnou reputací, byl konečně rád, že jeho dům konečně neobydlují cizí lidé, kteří byli schopni své přidělené ložnice naprosto zdevastovat. Nyní tu žil se svou manželkou a jediným synem. Snažil se dělat, že je všechno zase při starém, ale nedokázal to. Válka se podepsala hlavně na jeho fyzickém zdraví. Při jednom boji si ošklivě poranil nohu a vzhledem k tomu, že v tu chvíli svého soka stále neporazil, musel nechat zraněnou končetinu končetinou a pokračovat dál. A to se mu i vymstilo - chodit už dokázal jen s pomocí hole.

Schody mu vždy trvalo sejít několik minut. Byl sice rád, že se mudlovským šmejdům a jiným nepříjemným existencím dostává, co si zaslouží, ale raději by se vrátil do časů svého mládí, kde měl své železné zdraví, spoustu dívek a jeho jméno věhlas.

Hlasitě si povzdechl, když na to znovu pomyslel při večeři. Půl talíře už snědl, ale k té druhé se nějak neměl. Pohlédl na svého syna. Tak moc se mu podobal - platinové vlasy, dlouhé  k ramenům, šedomodré oči, rovný nos, ostré rysy a to hlavní, bledou kůži. Sice Draco neměl šanci žít tak bohémským životem jako Lucius v jeho letech, za to si zažil spoustu jiných věcí, které by otcovo osmnáctileté já skolilo.

,,Draco,'' oslovil ho svým hlubokým hlasem.

,,Ano, otče?'' zvedl hlavu od své večeře a s neutrálním výrazem sledoval, co mu chce.

,,Jak jistě víš, válka už skončila. Je ti osmnáct let. Jsi dospělý. Finančně zabezpečený,'' oznámil s pokrčením ramen. Koutkem oka se podíval se Narcissu, která se na něj povzbudivě usmála.

,,Co tím myslíš?'' zeptal se nechápavě Draco. Ano, sice tušil, co řekne, ale stále doufal, že se to nestane.

,,Chci tím říct, že je třeba se usadit, založit rodinu,'' odvětil klidně.

V mysli mladého Malfoye bylo nyní několik otázek. Proč? Ano, přemýšlel nad tím, že by chtěl rodinu, ale se svojí nynější přítelkyní. Jenomže jejich rodiny se zrovna nemusí, a proto je jejich sňatek naprosté tabu. ,,Tím-tím myslíš, že si mám někoho najít?'' pozvedl tázavě obočí.

Lucius nad tím zavrtěl hlavou a s naprostou lehkostí v hlase řekl: ,,Tím chci říct, že jsi byl zasnouben s Astorií Greengrassovou.''

Draco se ušklíbl. ,,A proč? Nikdo mi nic neřekl.''

,,Říkám ti to teď,'' řekl bezzájmu.

,,Ale já nechci. Nemám zájem si ji vzít, když ji ani neznám a už vůbec s ní nechci mít děti. Chci nejdřív něco zažít, než sedět doma na zadku-''

Lucius už ho nemohl dále poslouchat. ,,Je to tvoje povinnost vůči rodu!'' zahřměl, díky čemuž Draco utichl. ,,Obzvláště teď, když se pán zla konečně zbavuje všech nepohodlných je potřeba posílit naší krev, tu jedinou kouzelnickou čistou krev, kterou si teď každý z těch mudlovských šmejdů přeje mít v žilách! Je tvojí povinností zplodit s jinou čistokrevnou čarodějkou děti, protože na naší krvi se postaví nová čistá společnost, Draco!''

,,Já to chápu, otče, všechny tyhle věci, jen nechci teď,'' namítal neustále dokola, ,,je mi teprve osmnáct. Copak já bych dokázal vychovat dítě?!''

,,O jeho výchově je snad jasno, ne?!'' zvýšil na něj hlas. ,,Naše rodina se už po staletí řídí všemožnými pravidly, která ti v mnohém pomohou - včetně výchovy potomků.''

Draco od sebe nasupeně odšoupl talíř s jídlem. S úšklebkem se zvedl ze židle a zamířil pryč. Jeho otec ho však ve dveřích zastavil. ,,Prostě si ji vezmeš, i kdybych tě k tomu oltáři měl za vlasy dotáhnout a u krku ti držet hůlku - je to tvoje povinnost,'' prohlásil už s klidným hlasem.

Mladý Malfoy se zašklebil snad ještě víc a s vzteky rudým obličejem zamířil do své ložnice, která se nacházela v druhém patře Malfoy Manor. Stále tomu nemohl uvěřit. Jeho vlastní otec ho nutí, aby si vzal někoho, s kým se v Bradavicích ani nebavil. Vůbec Astorii Greengrassovou nezná a ona jeho jakbysmet.

Rozzuřeně za sebou zabouchl dveře a zamkl je kouzlem, kdyby mu jeho otec chtěl dávat další morální kázání o tom, co může a co ne. Posadil se na postel a frustrovaně si vjel rukou do svých perfektně upravených vlasů. Vůbec nevěděl, jak bude reagovat jeho přítelkyně na novinu, že byl zasnouben s Astorií.

Na okno v tu ránu zaklepal hnědý puštík. V zobáku držel dopis s pečetí. Moc dobře tu sovu znal, patřila Pansy Parkinsonové. Převzal od ptáka psaní a s pohlazením po hlavičce ho poslal zpět. Otevřel poskládaný pergamen a dal se do čtení.

Drahý Draco,
láme mi srdce, že ti tuhle novinu musím napsat. Obzvlášť teď, když je po válce a my všichni bychom se měli radovat.

Při dnešním obědě k nám přijeli Flintovi i s tím idiotem Markusem, co několikrát propadl. Merline, ten má snad v hlavě jen pyliny a famfrpál. Ani tam nejde o to, že jsem ve společnosti jeho a Flintových musela strávit celé odpoledne, ale také o to, že mi mí drazí rodiče oznámili, že jsem byla s Markusem zasnoubena.

Ano, já, Pansy, která celá svá školní léta mlela doma o tom, jak moc mi tenhle Flintík s kobylíma zubama pije krev si ho mám najednou vzít.

Ani trochu se mi do toho nechce, ale můj otec je nekompromisní. Když jsem mu řekla, že bych si mohla vzít tebe, jen si odfrkl a řekl, že s někým, kdo patří do rodu, který ze začátku války ztratil u pána zla důvěru, svou dceru neprovdá. Naštvaně jsem se zvedla a se slzami odešla, můj otec však běžel zamnou a když jsme byli daleko od jídelny jednu mi vlepil a oznámil, že mě k tomu oltáři klidně dotáhne, když bude muset.

Svatba má být v říjnu v sídle Flintových. Otec řekl, že tebe a tvou rodinu mile rád pozve, aby mohl sledovat tvůj obličej, až mě uvidíš vdávat se na Markuse.

Opravdu nevím, co dalšího ti mám říct. Útěk je naprostý nesmysl, našli by mě a ještě by mi ublížili. Takže jsem teď opravdu bezmocná. Cítím se strašně. Nedokážu si představit žít s někým jiným, než s tebou. Miluju tě, strašně moc tě miluju, Draco, ale nemůžu dělat nic. Nemůžu se vzbouřit. Nemá to smysl.

Prosím, odepiš, až vše, co jsi přečetl vstřebáš.

Tvá Pansy

Draco viděl, že na nažloutlém pergamenu jsou ke konci stopy po slzách. Viděl před očima chudáka Pansy, jak sedí celá rozklepaná u svého psacího stolu, v rukou drží brk a svými slzami máčí cár papíru před sebou.

Nedokázal uvěřit tomu, že ji zasnoubili s někým jako je Markus Flint. Byl to naprosto ohavný muž. Nejenže několikrát propadl, protože jeho inteligenční kvocient byl snad na bodu mrazu, ale také neměl žádnou úctu k ženám a blondýn  tušil, že ani manželství to nezmění.

V očích se mu zaleskly slzy. Jak jen své lásce řekne o tom, že i on byl zasnouben, i když ne s takovou obludou. Astorie byla sice půvabná, ale velmi arogantní a ctižádostivá. A hlavně to byla ke konci školních let Pansyina sokyně snad ve všem.

Vytáhl ze zásuvky nový pergamen a začal vypisovat, co se dnešní den událo. O tom, co mu řekl jeho otec. O tom, co si on sám myslí a taky o tom, co všechno pro něj ona zmijozelka znamená.

~

Ještě ten večer přiletěla rodinná sova Malfoyovi rodiny k oknu do ložnice mladičké Parkinsonové. Od konce odpoledne jen ležela ve své posteli a naprosto ignorovala všechny, kteří bušili na její dveře. Výr velký předal Pansy dopis od jejího přítele a poté odletěl pryč.

Černovlasá dívka si i se psaním lehla zpět do postele a zachumlala se do peřin. Dala se do prozkoumávání oboustranně popsaného pergamenu, po jehož přečtení měla v očích tolik skrz, že neměla šance cokoli vidět.

Hlasitě vzlykala snad půl hodiny, dokud ji z toho nerozbolela hlava. Opřela se o kožené čelo postele a pohlédla na svůj noční stolek, na kterém ji plápolala vonná svíčka. Už několik dní jí ten malý plamínek způsoboval psychickou úlevu. Vždy, když byla v úzkých, jako třeba teď, vyhrnula si rukáv a plamen namířila na svou holou kůži.

Ano, sice to bolelo jako čert, ale alespoň na chvíli zapomněla na ten obrovský žal, který každým dnem sílil.

Život byl jiný, než očekávala. Do dospělosti s ní bylo zacházeno jako v rukavičkách. Byla tatínkova malá princezna, kterou by nebyl schopen uhodit. Teď se vše změnilo. Její otec zahořkl, matka se uzavřela do sebe a ona byla zasnoubena s mužem, který by svými zuby mohl s přehledem kácet stromy.

~

Ano, musela jsem tady zmínit i Draca, protože je to snad nejoblíbenější postava každého druhého Potterheada. I moje.

Takové domluvené sňatky umí být pěkně sviňuchy, co ničí lidské životy, ale mezi čistokrevnými to bylo vcelku normální, si myslím.

S přáním dobrého dne, Madelaine.