Věnováno Marvel_corn

*O rok později*

„Pane, máme je. Opuštěný rybí trh Fulton na South Street Seaport na Manhattanu!" vyhlásil jeden z policistů, co akorát kontroloval GPS a nalezl daný cíl. Následující minuty probíhal rychlý výjezd a městem se ozývalo houkání policejních sirén.

Hromada aut se shromáždila před budovou bývalého rybího trhu a vystoupili z nich členové zásahovky. Měli na sobě ochranné přilby, neprůstřelné vesty s logem Police a v rukou zbraně.

Už nějakou dobu šli po známém a obávaném gangu dealerů drog. Konečně dnes se jim povedlo rozluštit, kde měl probíhat další prodej a to na jednom z opuštěných míst v New Yorku. Mezi muži ze zásahovky byl i Steve Rogers. Po posledních měsících byl povýšen k takovýmto misím a byl za to velice rád. Konečně zažíval to, co si od mala tolik přál. Byl někde, kde zmůže daleko víc.

Jakmile s ostatními muži vystoupil z auta, chtěl s nimi vtrhnout do budovy, ale před něj a dalších pár mužů se postavil šéf. Ostatní muže nechal vejít dovnitř.

„Stát. Vy tu zůstanete a budete sloužit jako posila," uvědomil zbytek s chtěl se věnovat dalším, ale to se Rogersovi nelíbilo. Cítil, že musí tam dovnitř. Nechtěl čekat na nejhorší, když tomu mohl zabránit.

„Pane, ale-!"

„Mlčte, Rogersi. Víte, že jsem v mnoha chvílích nad Vámi přihmouřil oči, tak se laskavě teď stáhněte a nedělejte potíže!" zavrčel Stevův šéf a upřel na něj přísný pohled. Blonďák nervózně polkl a aniž by přerušil s jeho nadřízeným oční kontakt, krátce sklopil hlavu.

„Ano, plukovníku..." šeptl a starší rázem odešel, tak jako zbytek členů zásahovky. Rozhodl se raději nadále neodporovat a šouravým krokem došel k otevřené policejní dodávce zezadu a se sundáním helmy se posadil na kraj. Cítil se naprosto bezbranný. Chtěl pomoct, ale jeho šéf mu moc nevěřil, že by to zvládl. Chápal, že párkrát už udělal nějaký průsery, ale nebyly nikdy natolik velké, aby neměl dovoleno jít do akce.

Seděl tam nějakou dobu sám a zkroušený. Pozoroval ostatní kolegy, jak zajišťovali okolí a občas se zasmáli na jeho účet. Jakmile uniklo do světa, že chodí se slavným playboyem Tonym Starkem, vysloužil si přezdívku Buzík Rogers. Přitom šlo jen o nešťastnou náhodu, kdy oba načapali novináři před Starkovou vilou, jak si dávali malou pusu. Nějak se s tou přezdívkou už zvládl smířit i přesto, že plukovníkovi ležela v žaludku jeho láska ke stejnému pohlaví. Proto jej neměl tolik rád. Někdy přemýšlel i o změně povolání, jenže být policistou byl jeho sen a byl pevně rozhodnutý se toho jen tak nevzdát.

Jeho myšlenky přerušilo až vyzvánění mobilu, který měl v kapse. Okamžitě jej vytáhl a po přečtení jména na displeji se kapánek pousmál. Očividně si Tony našel volnou chvíli aby zavolal svému modrookému příteli. Steve hovor přijal.

„Ahoj, zlato," ozvalo se okamžitě na druhé straně. Byl to Starkův přívětivý hlas, který Rogers tak moc rád vždy slyšel. I v tuto chvíli. Až teď si uvědomil, že promluvit si s Tonym by mu mohlo zlepšit náladu i den.

„Ahoj, Tony," pozdravil ho Steve též a na rtech mu pohrával úsměv. Bylo mu naprosto jedno, zda ho teď jeho kolegové pozorují. Byl zamilovaný a to mu nikdo nemohl vzít. Tam, kde žije, homosexualita zakázaná není. I když se občas nějací homofobové najdou, neodradilo ho to.

„Co děláš?" zeptal se Tony po chvíli a v pozadí bylo slyšet mnoho hlasů. Steve odhadoval, že nejspíš bude v jídelně na obědě. Už bylo pár minut po dvanácté, takže to nebylo žádné překvapení.

„Flákám se. Co bys řekl," odpověděl mu blonďák úsečně, což Tonyho na druhé straně zarazilo. Nikdy mu Steve takovýmto tónem neodpověděl. Začal si o něj dělat starosti.

„Ale notak. Děje se něco? Mohu nějak pomoct?" staral se.

„Ne to ne. Já jen...vyjeli jsme zatknout pár dealerů a nechtějí mě k tomu pustit..." povzdechl si zklamaně Steve.

„Cože? Taková nehoráznost! Okamžitě za tebou jedu."

„Ne! Nejezdi. Vyřeším si to sám. Nechci, abys za mě žehlil moje problémy. Vypadalo by to, že jsem neschopný a nesamostatný," okamžitě mu Rogers vymluvil jeho rozhodnutí a zároveň se rozhlédl kolem sebe, zda ho někdo neposlouchá. Na druhé straně pouze zaslechl brunetovo povzdechnutí.

„A můžu tě aspoň vidět?" zeptal se Tony po chvíli s hlasem, ve kterém zazněla trocha naděje. Steve se pousmál.

„Až večer," ujistil svého přítele, který se pomalu zdál být víc a víc nedočkavý. Tím alespoň na chvíli zkrotil jeho touhy, které ve Starkově hlavě probíhaly.

„Až večer?" zakňučel zklamaně Tony. „Vždycky, když večer dorazíš, odmítneš mě se slovy: ‚Jsem po dnešku unavený. Třeba zítra.' A usneš. Takhle je to každý den a nikdy z toho nic není," postěžoval si brunet, což Steva rozesmálo.

„Copak. Trpíš sexuální frustrací?" rýpl si do svého přítele a na rtech mu pohrával škodolibý úsměv.

„Stevieee."

„Neboj, dočkáš se," ujistil Tonyho a po té jeho pozornost upoutalo něco jiného. Byl to křik jeho kolegů, protože se něco začalo dít. Tušil, že bude muset jít zase pracovat a ukončit s Tonym hovor. „Promiň, Tony. Musím jít. Povinnost volá," omluvil se Starkovi a bez čekání na odpověď ukončil hovor. Uklidil mobil a bez své helmy se rozeběhl za ostatními.

„Jak je to možné?! Okamžitě svolejte posily a dostaňte se dovnitř!" začal plukovník křičet na všechny okolo, aby nad situací získal kontrolu. Steve akorát doběhl a zmateně pozoroval své kolegy, jak pobíhali kolem a snažili se dodržet rozkazy.

„Plukovníku, co se děje?" zeptal se Rogers okamžitě a vysloužil si od svého velitele vražedný pohled. Nenechal se tím nijak odradit. Věděl, že jde o životy. Teď se už zastrašit rozhodně nenechal.

„Člénové gangu zatarasili východ a uvěznili uvnitř pět našich ozbrojených mužů," i přesto mu nakonec plukovník odpověděl a Steve krátce přikývl. Musel jednat. Nehodlal čekat na to, až se seskupí tým. Mohlo by být už dávno pozdě. Nenápadně se proto vytratil z houfu a prohlížel si budovu, co byla na spadnutí. Okna byla zatarasená prkny a nikde další dveře neviděl. Rozhodl se budovu nepozorovaně obejít a najít jiný vchod. Což se mu nakonec i povedlo. U jednoho z oken vypozoroval, že jedno z prken bylo uvolněné. Zkusil s ním tedy hnout a nakonec jej dokázal vypáčil. Oddechl si, když zjistil že otvor v okně je dostatečně veliký, aby se jím protáhl dovnitř. Raději si ještě zkontroloval komunikátor v uchu, zda je vypnutý a vydal se střetnout s jeho osudem tam uvnitř. Buď přežije a zachrání jeho nevděčné kolegy, nebo ho zabíjí a všichni si ho budou pamatovat jako teplého poldu z Brooklynu.

Prolezl rozbitým oknem dovnitř a vzal do ruky malou baterku, kterou měl v malé brašně u opasku. Rozsvítil ji a začal se rozhlížet kolem. V budově byla celkem velká tma na to, že okna byla zatarasená třeba jen dvěma prkny. Do druhé ruky si vzal pistoli a rozhodl se budovu postupně projít. Když vyšel na chodbu a zaslechl hlasy, vypl baterku a schoval ji. Nehodlal se jen tak rychle prozradit. Hlasy si byly jasnější a jasnější, jelikož se jejich nositelé blížili. Rychle se schoval do místnosti, ze které před chvílí vyšel a počkal, až dva nepřátelští muži odejdou. Po té  rychle z místnosti vylezl a vydal se tam, odkud muži přišli.

Nalezl jinou místnost. Byla osvětlená pouze svíčkami, jelikož elektřina tu už nějakou dobu nefungovala, nebo tu nebyla ani zavedená. Steve se schoval za roh, jakmile zaslechl další hlasy. Byl to jiný muž. Byl ozbrojený, tak jako další tři jeho společníci a drželi tam na zemi svázané Rogersovi kolegy.

Akorát jednomu z mužů zazvonil mobil a ten jej zvedl. Steve odhadoval, že to nejspíš bude velitel, jelikož začal mluvit o penězích a vyjednával. Peníze za životy členů jednotky. Rogers začal rychle přemýšlet o plánu. Krátce se podíval po místnosti a první do oka mu padlo několik starých sudů, ve kterých nejspíš tehdy přechovávali ryby. Plus bylo, že byly poblíž zajatých policistů a tudíž se mohl schovat a zároveň s ostatními projednat nějaký plán útěku. Počkal chvíli, než se ozbrojený muži otočili stranou a proběhl v tichosti k barelům, za které se vzápětí schoval.

Šéf gangu stále vyjednával a to nahrálo blonďákovi do karet, že si ho ostatní z gangu nebudou všímat. Ti se mezitím pohotově usmívali a přemýšleli nad tím, co budou s hromadou peněz později provádět. Steve se přesunul blíž k jeho kolegům.

„Kluci, tady," zašeptal a snažil se na sebe upoutat jejich pozornost. To se mu podařilo jen částečně. Podíval se jeho směrem jen jeden, co byl zrovna nejblíž a slyšel ho.

„Co to- Steve?"

„Ššš," naznačil Steve policistovi prstem před jeho rty, aby byl tišší. Muž to řekl trochu hlasitěji, ale naštěstí ho chlapi z gangu ignorovali. „Bucky?" uvědomil si Rogers po pár vteřinách, když se snažil zařadit povědomý hlas jeho kolegy. Bucky byl naštěstí jeden z těch, co Steva respektovali v tom, co dělal. Byl to vlastně i jeho kamarád. Pomáhal mu od začátku, co ho převeleli do New Yorku. „Co tady děláš?"

„Byl jsem jeden z posledních, které sem plukovník nechal vejít. A takhle jsme dopadli," vydechl Barnes zklamaně, jelikož nedokázal s ostatními zatknout dlouho hledané dealery.

„Nemůžeš za to. Dostanu vás odtud, ale potřebuji pomoct," podíval se blonďák na muže prosebně. Bucky se koutkem oka ohlédl po ostatních a nakonec se podíval zase na kamaráda za dřevěnými barely.

„Tak dobře. Poslouchám."

**

„Jak jako, že nezaplatíte! Držíme vám tu vaše nejlepší lidi a necháte je raději zabít?!" rozčiloval se šéf gangu, když se zrovna telefonicky dozvěděl, že mu nikdo za členy ze zásahovky zaplatit nechce.

Steve stále schovaný i po půl hodině za dřevěnými barely čekal, až bude vhodná chvíle a ostatní ze zásahovky mu pomohou. Jakmile uslyšel, co řekl šéf gangu, zamračil se. Nedokázal uvěřit tomu, že by je v tom plukovník nechal. Takhle mrhat lidské životy. To bylo něco, s čím Steve razantně nesouhlasil a byl pevně rozhodnutý tomu zabránit.

„Fajn. Nedáváte nám na výběr," domluvil šéf gangu a ukončil hovor. Kamsi zahodil mobil a otočil se na své kumpány, kteří netrpělivě čekali na další rozkazy. „Začněte s prvním."

„Walkere, teď," zašeptal Bucky směrem ke svému kolegovi, aby spustili plán. A to odvést pozornost únosců.

„Hej, chlapi. Nemůžeme si o tom nějak rozumně promluvit?" začal Walker na členy gangu a nahodil milý úsměv, čímž všechny tři zarazil. Včetně jejich šéfa. Jakmile pokračoval v jeho ukecávacím monologu, Bucky se posadil co nejblíže zády mezi sudy a Steve mu začal rozvazovat ruce, což se mu nakonec i povedlo.

„Díky, kámo," šeptl brunet na kamaráda a ten pouze přikývl. Rogers se podél zdi proplížil za zády nepřátel a zjišťoval si, kdo všechno byl ozbrojený. Jeden z nich měl kapesní nůž, druhý klasickou pistoly, třetí nic a šéf též pistoly. Rozhodl se jednat a sundat prvního muže. Schoval se za roh a vyčkával. Musel se zbavit těch, co měli pistole. Toho s nožem se zbaví snáz a proto si ho chtěl nechat až na později. Odjistil si zbraň a opatrně vykoukl spoza rohu, když zrovna popadli jednoho z jeho kolegů, který měl jít na popravu jako první. Steve na nic nečekal a zamířil na rameno šéfa, co si vytáhl svou zbraň, aby ukončil mužovo trápení. Rogers vystřelil a zasáhl ho do ramene ruky, ve které šéf zrovna držel zbraň. Vykřikl bolestí a zbraň vzápětí upustil na zem za pochodu sprostých nadávek.

„Šéfe!" vykřikl jeden z členů gangu a běželi mu na pomoc. Ten mezitím spadl na kolena a držel si krvácející rameno. Vraždivým pohledem skenoval místo, odkud výstřel pocházel. Těsně předtím, než se Steve schoval, nepřítel ho zahlédl.

„Tam! Zabijte ho do hajzlu!" zařval muž a ukázal zdravou rukou na místo, kde se blonďák nacházel. Mezitím Bucky pomohl ostatním ze zásahovky a rozvázal je. Rychle ze země posbírali své zbraně. Muži z gangu se vydali za Stevem a jeden z nich na místo zamířil. Poté zaslechl výstřel a v následující vteřině palčivou ukrutnou bolest v noze. Dotyčný zařval bolestí a upadl na zem. Poslední dva už couvali opatrně z místa, kde byl Steve, jelikož na ně mířil a pomalu šel za nimi. Oba z něj měli strach, protože mohl kdykoliv vystřelit.

„Ty. Polož to," podíval se na toho s rozevřeným nožem. Ten ho raději poslechl s položil nůž na zem. „Lehněte si na zem a ruce za záda."

V následujících minutách vše vypadalo slibně. Všechny čtyři muže zatkli a členové zásahovky je odváděli ven. Bucky se mezitím dozvěděl, že další dva muže z gangu chytli ostatní tam venku, když se jim povedlo dostat dovnitř. Všichni vyšli bez jakéhokoliv zranění ven z budovy a dočkali se oslavného potlesku. Už tam byla i televize, která vše do detailu dokumentovala. Steve šel jako poslední, aby se ujistil, zda opustili budovu všichni.

„Dva ze zadržených potřebují ošetřit. Jeden má postřelené rameno a druhý nohu. Ostatní zranění jinak nejsou," oznamoval Steve záchranářům, kteří si převzali šéfa gangu a jednoho z jeho kumpánů. Doktor přikývl a odešel pryč s ostatními. Muži ze zásahovky mezitím poděkovali Rogersovi, že se pro ně rozhodl i přes to všechno vrátit. I přesto, že ho nazývají tak, jak ho nazývají a nemají ho v lásce. Bucky mezitím Steva objal s úsměvem kolem ramen a přitáhl si ho blíž do objetí.

„Zdá se, že jsi konečně dospěl," usmál se Barnes a Steva konečně pustil.

„Nemohl jsem vás v tom nechat," zakroutil nad ním Rogers hlavou a následně zaslechl křoupání štěrku pod něčíma nohama. Když se podíval tentýž směrem, uviděl plukovníka, který vypadal opravdu naštvaně. Toho si všiml i Bucky.

„Počkám u auta," řekl Stevovi narychlo a odešel. To Rogerse zamrzelo, protože doufal, že ho Bucky před plukovníkem podrží. Holt si občas musí pomoct se vším sám. Postavil se tedy do pozoru a plukovník se před ním zastavil.

„Co to mělo znamenat, Rogersi!"

„Zachránil jsem naše lidi," odpověděl mu Steve pohotově i přesto, že na něj jeho šéf křičel. Nenechal se tím nijak vyvést z míry. Byl unavený a těšil se, až se konečně vrátí domů a odpočine si po boku jeho přítele. Plukovník ho nadále propaloval pohledem.

„Měli jsme to pod kontrolou!" nenechal se plukovník jen tak odradit. Kapánek postavení obou dvou mužů vypadalo komicky. Steve byl o hlavu vyšší než jeho šéf a přesto si na něj plukovník dovoloval.

„Pod kontrolou?" podivil se Steve. „Rozhodl jste se je tam nechat zemřít, aniž byste podnikl nějaké kroky k jejich záchraně!"

„To už je riziko našeho povolání," řekl mu na to všechno plukovník a Steve vytřeštil nevěřícně oči. Nedokázal uvěřit tomu, co právě jeho šéf řekl. Naštvalo ho to.

„Poslyšte. Nechci být drzý, ale riziko našeho povolání je se dobrovolně obětovat a zachraňovat životy i přesto, že to my sami nepřežijeme. V žádném případě se tu nejedná o obětování životů dalších, kteří se k tomu sami nerozhodli. Kdybych tam nešel, zemřeli by. Můžete mi aspoň poděkovat!"

„Rogersi, co si to dovolu-!" zaječel plukovník, ale Steve jej přerušil těsně předtím, než to stihl doříct. Už toho všeho měl plný zuby. Tohle nebylo místo pro něj. Nehodlal se nechat komandovat od někoho, co je nižší než on a nemá vůbec pravdu.

„Končím tady. Dávám výpověď," rozhodl se Rogers a do ruky plukovníka vrazil jeho služební zbraň i odznak. Už nějakou dobu měl chuť to udělat. Teď se k tomu konečně odhodlal a pocítil takovou úlevu, jako nikdy. Bez řečí plukovníka obešel a vydal se pryč. U toho ho během cesty otravovali novináři a další, kteří s ním chtěli rozhovor. Neměl na ně však náladu a u silnice si zastavil taxík.