Jen si představte tu krásu a velkolepost svatby. Velký svatební stan nacházející se u kraje překrásného lesa, v němž se měla odehrávat svatba Harryho a Ginny Weasleyových. Smích dětských družiček, které byly příbuzné od rodičů bývalé Nebelvírky, radostná konverzace svatebčanů a nervózní přešlapování černovlasého muže na místě, který se obával nadcházejících situací.

Stan byl zdoben bílými růžemi, které byly drženy růžovými stuhami. Avšak v duši mladého Zmijozela, jenž stál před bílým stánkem, byly tyto květy pokryté rudou a znečištěnou krví. Krev představovala přetvářku a nebohá bílá růže prezentovala nevinnost a pravou lásku.

Najednou se rozezněla líbezná hudba, která pro všechny svatebčany a pro kněze znamenala příchod nevěsty. Draco byl pozván na tuto svatbu, jelikož byl dlouholetým přítelem Harryho Pottera.

Ach, kdyby jen všichni věděli, že nebyli jenom přátelé. Jejich láska byla tak silná a nezničitelná. Naneštěstí Ginny otěhotněla, což Nebelvír zprvu nechápal. Jak jen to mohlo být možné? Ale skutečnost se ukázala za pravdivou, jakmile si všechna data dali dohromady, a tak Dracovy oči zbyly jen pro pláč. Slzy si neodpustil ani při obřadu, a tak se volně promenádovaly po zsinalé tváři. Všichni je ale pokládali za slzy štěstí.

Ginny měla na sobě překrásné bílé šaty, jejichž závoj drželi dva rozkošní chlapečci. V ruce si nesla malý puget rudých růží a na tváři se jí zrcadlil šťastný výraz. Zmijozel mírně ustoupil z uličky, po níž pomalým krůčkem šla za doprovodu vlastního otce.

„Ano," vydechl černovlasý muž po proslovu kněze.

„A vy, slečno Wesleyová? Slibujete svému muži oddanost, věrnost a lásku v dobrém i zlém?"

„Ano, slibuji," odpověděla šťastně rusovlasá žena a nasadila svému vyvolenému prstýnek. Dracova mysl křičela, ale jeho rty se pouze zformovaly do tenké rovinky.

„Copak to pro tebe nikdy nic neznamenalo?" ptal se sám sebe plavovlásek v duchu. S Harrym prožili tolik pěkných dnů, až měl pocit, jako kdyby tato svatba byla prachobyčejnou iluzí.

Nesdíleli společné jen prožité noci, o kterých se naplňovali láskou a vášní. Měli spolu i mnoho krásných chvílí v práci anebo na různých výletech, které spolu podnikali ve volném čase.

Jak učil Harry blonďatého muže bruslit na ledě. Nebo když se spolu rozhodli odjet na zimu na chatu do hor, kde strávili týden. Koukání na pohádky a opékání marshmallownů v útulném obývacím pokoji, kde se nacházel hezký krb. Na procházky do chladné přírody je neužilo, a tak se jen váleli v posteli a užívali si přítomnosti jeden druhého. 

Kolem chaty se při jejich odjezdu nacházelo spoustu sněhuláků a andělíčků, jež mizeli pod náporem padajících vloček. To jediné udělali za celou tu dobu. Jinak to pro ně byla pauza od každodenního shonu.

„Já pro tebe nic neznamenám?" šeptl zoufale Malfoy, než se otočil a vzal si ze stolu sklenku se šampaňským. Vzpomínky mu naháněly do očí slzy. Jakmile však poslední doušek zmizel v jeho ústech, poklepal mu na rameno černovlasý muž.

„Ahoj, Draco, tak ses přece jenom ukázal," usmál se Harry.  V duši však věděl, jak moc rád by ho teď objal a políbil. To donutilo jeho úsměv zmizet.

„Ahoj," hlesl Draco, zády otočen. Potřeboval si rukávem černého sáčka setřít tváře, jež byly vlhké od slz „dojetí." Až poté byl v rámci možností v pořádku.

„Jak bych si mohl nechat ujít něco takového," odpověděl se svou maskou a falešným úsměvem, jenž byl zmražen, když ho objaly teplé paže kolem pasu.

„Je mi to líto, Draco," řekl mu tiše s bolestí v hlase do ucha a stiskl ho ve své náruči. Tuto pózu si však mohl dovolit jen pár vteřin, než ho zase pustil a šel zpět ke své nevěstě. Draco do sebe hodil druhou skleničku a opět pustil pár slz po svých tváří.

„U Salazara!" šeptl zhrzeně. Proč na tuto svatbu vůbec šel? Proč se teď takto trápil? Věděl přece, že nic jiného, kromě toho, že se tady opije, neudělá a nezmůže.

Kdyby vykřikl, že ho miluje, a vrhl by se Harrymu do náruče, nejenže by z toho černovlasý mohl mít problém, ale taky by mohl pokazil jeho život... Ale... Nebude tohle přeci jenom pokažený život? On bude žít v nešťastném manželství a Draco bude sám ztracený v každodenním světě, který plyne jako voda v potoce. Namísto jednoho zkaženého života, který by vznikl, tu budou dva zarmoucení muži, jež měli všechno, až nakonec neměli nic... Ale... K čemu bude malému dítěti prostředí bez opravdové lásky?

Celou oslavu by Draco nezvládl, a tak se rozhodl po obřadu odejít domů. Na celovečerní letmé pohledy a mluvení skrze svých očí s Harrym by nezvládal. Navíc šťastnou Ginny nedokázal strpět. Na jejím místě měl být on. To on měl být obklopován svatebčany a samotným Harrym. Chtěl chutnat jeho rty do smrti. Chtěl s ním být až do smrti. Miloval ho celou duší a kdykoliv pro něj byl schopen udělat cokoliv. Ale osud tomu nejspíše takhle nechtěl. Osud si přál, aby žili v prostředí bez lásky.

------

Jakkoli se mladý muž snažil žít normálně a tak jak tomu bylo do času svatby, u níž byl svědkem, nešlo to. Vzpomínky si k němu razily cestu v těch chvílích, kdy byl nejslabší a nedokázal se proti myšlenkám obrnit. Byl slepým vojákem ve válce. Padal na kolena a prosil o milost. Ta však nepřicházela a nože reality si jej vychutnávaly skrz na skrz. Cítil tu bolest všude...

Jeho osobnost, která byla díky Harrymu lepší, se vracela zpět do svých kolejí. Jeho arogance jej objímala v náruči a působila tak jedovatě na každého, s nímž se mladý muž byl donucen bavit. Naštěstí na to byl jeho kolega v práci zvyklý.

„Ahoj, Draco," řekl Berry při svém odchodu, když přišel Draco na směnu, o níž měl v plánu dodělat smrtící lektvar. Ano, pracoval sice v nemocnici u svatého Munga, ale smrtící lektvar nebyl pro žádného pacienta, nýbrž pro něj. Pomáhal určovat a vyrábět protilátku na pomoc lidem, kteří si občas prožívali muka ve čtvrtém patře, tedy patře, jež bylo určeno pro ty, kteří byli otráveni bylinami či lektvary.

Věděl, že sebevražda nikomu nepomůže, ale plavovlásek takto dále již nemohl. Trpěl, tak moc trpěl. Jednou se zmohl a došel k Harrymu domů, ale nic jiného než vysmátá Ginny jej ve dveřích neuvítalo. Draco se v tu chvíli omluvil za vyrušení a podal bývalé Nebelvírce nějaké papíry do práce, jež měly sloužit k případu pro Harryho, který se stal po škole bystrozorem. Holt ne vždycky se kouzelníci otráví bylinami či lektvary sami.

Po dlouhé přípravě lektvaru, nadešel den D, kdy se muž hodlal odevzdat smrti. Věděl, že stačí jeden doušek. Byl to silný lektvar. Vzpomněl si, jak se o něm bavili kdysi se Snapem, budiž mu země lehká. Hltal každičké jeho slovo. Lektvary pro něj byly naprosto nejoblíbenějším předmětem.

Jen si povzdechl a lahvičku otevřel. Kolik vzpomínek mu teď probíhalo hlavou. Třeba to, jak se dali s Harrym dohromady. Tolik pomatených chvílí, jež vedly k tak nádhernému vztahu.

Konala se velká oslava na smrt Toho-jehož-jméno-nesmíme vyslovovat. Dracovi stále nedávalo smysl, proč jej zelenooký zachránil. Avšak po pár skleničkách vína se Harry přiznal, že k mladému Zmijozelovi cítil po celou tu dobu něco jiného než nenávist. Plavovlasého muže tohle nadmíru překvapilo a celkově nevěděl, jak na tuto situaci reagovat. Nechal to raději plavat, ale jakmile se potkali po pár letech, jako kdyby snad všechna ta nenávist zmizela.

Rozplynula se jako pára vycházející z hrnce. Ani jeden neodolal druhému, a ač bývalý Nebelvír věděl, že podvádět je špatné, chvíle, které si kradl pro sebe a Draca byly pro něj něco jako Vánoce pro dítě. A tak spolu trávili čas, dokud jej nepopohnali rodiče Weasleyovi do svatby. Harry si v podstatě nevybíral. Svatba mu byla podstrčena a on se tak před měsícem nacházel na obřadu se svou ženou. Avšak to byla ta méně příjemná část vzpomínky. Chystal se vztah s Ginny uzavřít, ale jakmile mu řekla, že je těhotná, Harry pochopil, že vše s Dracem musí skončit.

Pokládal Weasleyovi za svou náhradní rodinu. Již odmalička o něj měli starost a on byl tak někdy jako další člen rodiny. Nemohl nechat Ginny samotnou s dítětem.

A tak se Draco nacházel zde, v laboratoři, s malou lahvinkou v ruce a hromady vzpomínkami, které mu teď nejsou ničím jiným než velkým trápením a zklamáním.

„Nikdy bych si nemyslel, že zrovna ty, Pottere," šeptl s hořkým úšklebkem ve tváři a ruku s lahvinkou položil na laboratorní pult vedle sebe. Stále nemohl uvěřit, že si teď dělal hlavu s tím, že mu zrovna Harry Potter zlomil srdce.

Na škole byli přeci přirození nepřátelé, tak jak se to všechno mohlo tak rychle změnit? Láska, divoká královna, která si brala lidi jako své oběti, bude Dracovi navždy velikou záhadou, jíž by člověk neměl řešit a užít si jí; jelikož nikdo nemůže nikdy vědět, kdy se bude chystat pít lektvar na usmrcení.

„Možná příště, Harry," šeptl do ticha, které se v laboratoři nacházelo a vypil jeden doušek roztoku, jež donutilo jeho tělo klesnout k zemi. Říše navždy spících si jej vzala do péče a jeho trápení a smutek náhle ukončila.

------------------
Konec

Rozhodla jsem se napsat kraťounkou drarry povídku. Doufám, že se Vám líbila a zároveň bych Vám chtěla popřát veselé Vánoce a šťastný Nový rok 2019. 😊