Kapitola 2.-Neznámý kluk
Sakra já jsem tak nervózní já to nezvládnu.. Nejhorší je že se mi tam chce ale nechce, no snad to bude dobrý.
,,Mami? Mami? Jsi doma? Halooo?"
Sakra co to kde je mamka? No táta ten jel na nějaký pohovor nebo co ale mamka to je divný nic neřekla že někam pojede hmm..
Počkat tam je nějaký papírek na stole to je určitě od mamky tak se podíváme co na tom stojí:
ahoj broučku, jak jsis všimla tak nejsem doma a to protože jsem musela jed na veterinu s Milly začala v noci zvracet a taky i ráno nevím kdy se vrátím ale musíš jít do školy sama omlouvám se ale držím palce! Ty to zvládneš tak pa miluju tě!
Cože?! Chudák Milly vždyť je ještě koťátko, snad bude v pořádku..
No nic musím jít na autobus abych stihla školu.
"Šla na zastávku"
Když jsem přišla na zastávku koukala jsem z nervozity na svoje nohy a šla k té zastávce protože už jsem skoro u ní byla ale najednou jsem vrazila do někoho, když jsem se podívala tak jsem viděla snad tu nejhezčí tvář, koukala jsem na něj a myslela že vybouchnu ale on se na mě jen podíval a řekl ,,ježiš dávej si pozor malá holčičko"
koukla jsem na něj nechápavě až mi došlo že mi řekl malá holčičko tak jsem se zvedla a řekla ,, ehm takže za prvé nejsem malá holčička a za další chodím na střední školu a za další co kdybys místo než mi říct jen ježiš dávej pozor malá holčičko tak mi třeba říct jejda jsi v pohodě a podat mi ruku zdvořile? Očividně nemáš vychování co?"
Kouknul se na mě a trochu se pousmál ale pak se otočil a kouknul na mě a řekl ,,stejnak si malá holčička která nedává pozor pche" vykulila jsem na něj oči a myslela že po něm hodím svoji botu ale jediný co jsem udělala bylo to že jsem na něj zařvala ,,děláš si ze me srandu?!" On ale nereagoval a někam šel, byla jsem tak naštvaná! Po chvilce jsem na to nějak zapomněla a začala se spíš soustředit na tu školu ale furt jsem měla v hlavě toho neznámého kluka který mě naštval ale furt je prostě tak krásný! Snažila jsem se na něho moc nemyslet ale moc mi to nešlo po chvilce už konečně přijel ten autobus šla jsem si sednout bylo tam hodně lidí viděla jsem vzadu volné místo tak jsem si řekla super aspoň jedno volné místo když jsem se přibližovala k tomu místu viděla jsem známou tvář byl to ten kluk který mi řekl že jsem malá holčička když jsem si uvědomila že to je fakt on zmrzlé jsem a začala být zase naštvaná a chtěla se otoč a jenom si stoupnout ke dveřím ale on si mě všimnul a řekl ,, ale ale koho to tady máme že by tu malou holčičku?" A zasmál se, myslela jsem že mu jednu vlepim ale on mi v tu chvíli řekl ,, hele tak si pojď sednout ne? Přece nebudeš dělat uraženou ne? Nejsi přece malá holčička? Když to řekl trochu mě to překvapilo naštvalo ale zase byl docela hodný že mi nabídl že si mám k němu sednout a odpověděla jsem mu ,,no dobře, děkuji"
Pousmál se na mě a začal koukat zase do okna sedla jsem si k němu a dala si na batoh na klín a chvilku jsem koukala na svůj batoh a pak na něho a furt si říkala nad čím asi přemýšlí? Byl tak krásný nedokázala jsem od něho odtrhnout oko ale po chvilce se na mě podívala a řekl ,,ehm jsi v pohodě nebo?" V tu chvíli jsem si uvědomila že na něj celou dobu čumím jak nějaký úchyl a vůbec jsem si to neuvědomovala jediné co že mě vylezlo bylo ,,jo ehm no promiň já jen no já nevím prostě jsem si jenom říkala no..." ale v tu chvíli mě přerušil ,, jo dobrý moc mluvíš a moc se zadrháváš to mě nebaví" Vykulila jsem na něj oči a pootevřela pusa a chvilku na něho jenom zírala a pak ze mě vylezlo ,, děláš si že mě vážně srandu?! To je od tebe fakt hezký ty blbče!" Zvedla jsem se a šla ke dveřím byla jsem fakt na něj naštvaná nechtěla jsem se na něho ani podívat.. Zachvilku už autobus zastavil na zastávce kde jsem měla vystupovat vyšla jsem jako první a šla prostě tou trasou kterou jsem měla jít do školy nechtěla jsem ani koukat za sebe tak jsem prostě šla ale cítila jsem že zamnou někdo jde a nedalo mi to tak jsem se otočila a asi tak metr ode mě byl on a koukal na mě nechápavě
,, ehm nevěděla jsem že jsi takhle blízko u mě" odpověděla jsem mu
On se na mě podíval a začal koukat na svoje boty a pak na mě jediné co z něho vypadlo bylo ,,no víš jses přece malá holčička a tu bych nenechal sám aby ji přece někdo neunesl pche" jenom jsem se na něho koukla a otočila se a prostě šla dál neměla jsem na něho náladu
Když jsem se pootočila viděla jsem jak jen stojí a kouká na mě a kopl do země pak už jsem prostě šla dál když v tu chvíli jsem začala slyšet divné zvuky z malého lesíka opodál a najednou..
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro