Byl jsem sám sobě jen pouhou noční můrou. Můrou, jež byla pohlcována černou nocí a ukrývala se v těch nejtemnějších koutech. Osamělý, prázdný a bez barev. Stejně tak na mě však působili i lidé v okolí. 

Tedy až na něj...

„Yoongi! Ty blázne!" těkal očima nevěřícně mezi mou tváří a rukou, kterou držel ve své. „Tos neudělal!"

„Jak vidíš, tak udělal," stanovil jsem prostá fakta a s pobavením sledoval jeho tvář, která jasně odrážela jeho pocity.

Ještě chvíli propaloval šokovaným pohledem hřbet mé ruky, než si teatrálně povzdechl. „Já to vzdávám. Nikdy nevím, co provedeš."

Ledabyle jsem pokrčil rameny. „A není to lepší, než aby ses se mnou nudil?"

Překvapeně se na mě podíval, než se zářivě usmál. „Yoongiii, je mi s tebou dobře, ať už děláš bláznivé věci nebo ne. Nikdy bych se s tebou nenudil."

Jen on dokázal svými slovy roztát všechny možné kousky ledu, které mě kolikrát zaživa pohřbívaly.

On byl pro mě tím nejbarevnějším motýlem.

...

Ahoj všichni <3

Dlouho jsem se tady neozvala, za což se omlouvám. Plánovala jsem co nejdřív pokračovat v Písni Moře, mám tam rozepsaných pár kapitol, ovšem stále nejsou dotažené. Dostala jsem se do záseku, kdy nebyla úplně inspirace. Omlouvám se tedy za nepravidelné přidávání, bohužel už nepravidelným zůstane, i když jsem měla v plánu přesný opak xD

Přicházím sem s novým příběhem - jak jsem tedy slíbila, jedná se o Yoonmin povídku, kterou neplánuju nijak dlouhou. Ale uvidíme, jak se to vyvine. Snad se bude líbit <3

Mějte se krásně a buďte zdraví <3