Kacchan mohl být už nějaký ten den zpět ve své vlastní posteli, kdyby však nechytil nervy, nevyrval ze sebe všechny hadičky a nesnažil se odejít. Co ho k tomu vedlo? Kirishima mu sdělil, že si myslí, že Izuku má něco s Ochako. Proč tomu věřil? Nepřišel za ním, nenapsal mu a ani o sobě nedal nijak vědět. To ho vyděsilo.

Naneštěstí pro něj ho ochranka nemocnice chytila a vrátila. Tím si prodloužil svůj pobyt. Nevědomky tak dovolil Izuku spát v jeho pokoji o pár nocí déle.

Když už ho však pustili, opravdu pustili, nikomu to neoznámil. Potřeboval Izuku chytit nepřipraveného. A také se mu to povedl. Na intr se odebral k večeru a rovnou vešel do svého pokoje, kde jeho nerd objímal deku. Na sobě měl jeho mikinu, která mu byla velká, víc než ostatní.

Tiše zavřel dveře a sedl si na postel k němu. Nadechl se a odhodlal se k prolomení ticha.

,,Kdy naposledy jsi spal?" Zeptal se tiše a pohladil ho po tváři. Všiml si jak červené a oteklé oči má. Teď o něj má větší strach, než když ležel v nemocnici.

Izuku s sebou trhl, jako kdyby necítil jak se vedle něj prohla matrace. Možná to bude tím, že už neví, co je sen a co realita. Pořád před sebou vidí ten okamžik. Nepočítal s tím, že se vedle něj prostě objeví skutečnej Kacchan.

Ten se k němu přišoupl a vytáhl si ho do náruče. ,,Prý jsi jim všem opět nakopal zadek," usmál se na něj ,,Jen by sis mohl přestat lámat ty ruce." Vyčetl mu. Jinak na něj byl opět pyšný. Jeho malej, doslova malej, hrdina číslo jedna. Další All Might.

Zelenovlásek mlčky koukal před sebe. Opravdu je to on a je zpět. Těžce polkl. Když tu tak sám ležel, v mikině blondýna, udělal velké rozhodnutí. Bude to bolet, ale hlavně musí zařídit, aby to Katsukiho bolelo víc. Pak se k němu totiž nebude mít sílu ani odvahu vrátit.

,,Kacchan, chci se rozejít," zašeptal ,,Nemůžu být s někým, kdo se s tak malicherným zraněním valí v nemocnici tak dlouho."

Ví, že jeho přítel skoro umřel, ale říct to musí. Zavřel oči a čekal na scénu. Místo toho se ozval smích.

,,Bože! Víš jak mě bolí se smát?" Utřel si slzy Bakugou. Tohle nečekal. Ví o co tej praštěnej brokolici jde. Nehodlá to nechat být. Musí s ním něco udělat. Jako první ho ale donutí pořádně se vyspat. ,,Alespoň bys na mě mohl z lehka!" Vyčetl mu.

Izuku zmateně zamrkal. ,,J-myslím to vážně!" Opáčil o něco víc nahlas. Ať už se snažil sebevíc, jeho hlas nebyl vůbec pevný a ani sebevědomý. Každému by došlo, že to nemyslí vážně.

,,Izuku, zlato, rozhodl jsem se tě chránit svým životem, protože jsem věděl, že jim zvládneš nakopat zadky," odmlčel se a svého chlapce pohladil po líci ,,musí ti být jasné, že ti na tohle neskočím." Hlesl tiše.

Opět si vybavil onen okamžik. Jediná otázka, která se mu teď honí hlavou je; má jizvy?

On sám svoje jizvy nesnáší. Jsou ošklivé a neatraktivní. Má pocit, i když k tomu nikdy nedostal důvod, že se kvůli ním Kacchanovi hnusí. Ten,  jako kdyby mu četl myšlenky, mu políbil malé jizvičky na ruce.

,,Teď na nic nemysli." Zašeptal a povalil ho na záda. Potřebuje svého citlivého přítele utěšit. Netušil, že se bude cítit takhle mizerně.

Izuku chtěl vznést svou námitku, ale jeho blondýn ho umlčel svými rty. Každá jedna myšlenka se pomalu vypařovala z jeho hlavy. Kacchan je úžasný.

Na moment se odtáhl a stáhl mu tričko. Bakugou miluje pohled na holou pokožku jeho přítele. A to že má jizvy? Pf. Patří to k němu a on ho tak miluje. Jeho chlapec je hrdina, který přímo kráčí ke svému snu.

Nezapomněl a každou jednu jizvu políbil. U té veliké na jeho pravé ruce strávil času nejvíce. Ta potřebuje speciální péči.

Midoriya si to ani neuvědomoval, ale jeho oči opouštěly slzy velké jako hrách. Nikdy nebyl šťastnější. Nic ho nehřeje u srdce víc, než vědomí, že tahle milující stránka Kacchana patří jen a jen jemu.

Je čas, aby se dnes večer role prohodily, on ho dnes chce hýčkat a líbat po celém těle.

A také to udělal.