Plynuly dny za dny. Město vypadalo možná lépe, než před útokem nepřátel. Zdi byly opravené, kusy domů už neležely na ulicích a lidé nekřičeli děsem.

Jen pro Midoriyu byl každý den jen dalším utrpením. On sám z toho všeho vyšel jako vždy jen s, podle něj, neškodnýma zlomeninama. Todoroki prožil se svou rodinou prvotní šok, ale nějak se dostali k tomu, že to není až tak překvapivé. Ostatní spolužáci měli jen pár škrábanců a modřin. Důvod, proč ho bolel jeden specifický orgán v těle, nebylo nadměrné použití svého quirku, ale jeho blonďatý přítel, který ležel ve vážném stavu v nemocnici.

Neodvážil se za ním přijít. Nemá odvahu ho vidět v bílém povlečení s pípáním nějaké krabice s grafy, ve kterých se nevyzná.

Má strach, že o něj přijde. A jestli o něj má přijít, nechce si ho pamatovat...takhle. I Katsuki sám by to nechtěl.

Každý večer ulehá do postele svého chlapce, která voní přesně jako on. Nemůže přestat čichat k jeho mikině. Karamel.

Následně se každé ráno budí s nadějí, že to vše byl jen sen a jeho chlapec ho brzy začne laskat po celém těle, tak jak to s úsměvem dělával.

Lhal by, kdyby řekl, že nechce za ním a přilehnout k němu, pevně ho obejmout a tiše poslouchat tlukot jeho srdce, dokud by ho jedno ráno nevzbudil laskáním ve vlasech.

Novinky se vždy dozvídá od spolužáků či učitelů. Přijde mu to zvláštní, ale opravdu nemůže. Všichni to respektují, přeci jen, je to jeho nejlepší přítel z dětství, Izukův vzor.

Každou noc usínal a v ruce pevně držel prstýnek. Jediná věc, která mu kdy zůstane.

Co je překvapilo nejvíce bylo, že jakmile mu oznámili, že se Bakugou probral, nešel za ním. Nestavil se u něj ani jednou. Nemohl.

Katsuki ležel v bílém už pár dní zcela při vědomí. Rány ho nebolely, na to bral až moc sedativ, to na co by potřeboval anestetika je ten pocit u srdce. Izuku za ním nepřišel. Ani o sobě nedal vědět. Od ostatních věděl, že je zcela v pořádku a nadále trénuje.

Proč za ním teda nepřišel? Proč se neozval?

Na tohle si nedokáže odpovědět. Dalo by se říct, že ani nechce, protože, co když je on sám důvod, proč sem nepřišel?

Snažil se ochránit někoho, koho miluje a on ho teď zřejmě opustil. Říkal mu, že nedovolí, aby se mu něco stalo. Je teď za to naštvanej? Nemohl ho nechat si zase dobrovolně ublížit!

Kolik dalších nocí v bílém pokoji bude muset trávit sám?