Bakugou vstal dřív, než u něj bývá zvykem. Tiše, jako myš, se vydal do koupelny. Už dlouhou dobu ho něco znepokojuje. Možná ho ani tak moc netrápí ten problém, ale fakt, že se s tím bude muset svěřit svému pihatému chlapci. A co hůř? Bude se s tím v brzké době smířit a najít způsob, jak dál být tím, kým je.

Jak moc rád by se teď lusknutím prstů probudil a zjistil, že nic z toho se vlastně neděje, že to byl jen hodně špatný sen. Kéžby.

Stoupl si před zrcadlo a chvíli na svůj odraz zíral. Hned jako první si všiml výrazných kruhů pod očima. Poslední dobou špatně spí a projevuje se to i v jeho výkonu. Jeho sladký přítel si toho všímá a snaží se, co nejvíce pomoc. Začali spolu před spaním meditovat a ráno chodili před začátkem vyučování běhat. Lepší se to? Kdo ví.

Zatřásl hlavou a soustředil se na důvod, proč se vlastně sám dobrovolně ošidil o chvíli v teplé náruči jeho hrdiny.
Těžce polkl a pravou ruku zvedl na úroveň svého ucha. Nadechl se a luskl prsty. Nic. Jako kdyby byl pod vodou, jakýkoli zvuk je v dáli a k tomu v mlze.

Jeho sluch ho opouští. Když mu to bylo jako dítěti řečeno, bylo mu to jedno. Bylo mu jedno, že přijde o sluch, jeho quirk je přece úžasný. Kdyby jen mohl, přál by si, aby byl bez schopností stejně jako Midoriya. Dnes by tak mohlo být vše jinak. Nemusel by se bát, že do začátku dalšího ročníku přijde o drahocenný sluch úplně a bude se muset vzdát svého cíle. Přeci jen bude Izuku hrdina číslo jedna bez něj.
Jejich plán z dětství, že budou jednička spolu jako tým, tentokrát kazí chlapec s plamenem v očích.

Možná by měl školu ukončit už teď. Bez sluchu stejně bude k ničemu. Nikdo nepotřebuje hluchého hrdinu s problémem s agresí.

Pevně se držel hrany umyvadla, klouby mu bělaly pod silou stisku. Má chuť všude kolem sebe mlátit, chce to tu zničit. Hrdlo se mu bolestivě svírá jak moc chce křičet bezmocí.

Snažil se tak moc držet v klidu, že přeslechl kroky, které by sotva slyšel i se zdravým sluchem.
Poslední dobou jeho kamenná zeď, za které strčil veškerý náznak emocí vůči světu, praská. To Izuku. Být s tím cíťou mu ničí pověst.

Byl to právě on, Izuku, kdo bezeslov objal vysokého blondýna, chvějícího se pod návalem bezmoci, kolem pasu a lehce ho políbil na šíji.

Nemusel nic říkat, moc dobře věděl, že jeho přítel ví, že je tu pro něj. Za ty měsíce, kdy spolu usínají tělo na těle, ví, že i komunikace beze slov, je výtečná.

Kacchan pustil umyvadlo a pevně uchopil ruce svého prťavého chlapce, kterými ho pevně objímal. Všechna tíha, která mu předtím sídlila na hrudi a připravovala mu silný záchvat paniky, ustupovala. Midoriya se bojí všichni, i negativa, kterých je Katsuki plný.

,,Jsem tu pro tebe, neboj se, nejsi sám." Zašeptal tiše menší z chlapců. Možná nevěděl, co se s jeho Kacchanem děje, ale věděl, že to bude zase v pořádku, protože není nic, co by spolu nezvládli. ,,Vrátíme se do postele?" Zeptal se, i když mu spíše jen oznamoval, že se do těch vyhřátých peřin prostě vrátí.

Kacchan jen kývl a otočil se na svého milého. Sklonil se a lehce ho políbil na rty. ,,Spát se mi už ale nechce." Zašeptal a chytil ho za stehna pod zadkem. Velmi šikovně si ho vyzvedl do náruče. Rty se jemně otřel o jeho odhalenou hruď.

Chlapec s tváří anděla a silou hrdiny se tiše zachichotal. ,,O spaní jsem ani chvilku neuvažoval." Ujistil svého přítele, který se s ním už dávno tiše nese po chodbě zpět do jeho, tedy jejich, pokoje.

Oba se vrátili do teplé postele, tentokrát je nehřála peřina, ale jejich láska, která propojila jejich duše i těla.