Pěkné dny v jejich vztahu převažují, ale existují i ty špatné, hodně špatné. Ty Midoriya nesnáší, protože ty dny vídal svou karamelku plnou bolesti a výčitků. Nikdy ale neví proč, Bakugou mu to odmítá říct a on neví jak mu pomoct. Je to, jako když ho uprostřed noci přepadnou noční můry, o těch taky Bakugou odmítá mluvit.

Každý špatný den začíná jako jeden z těch dobrých. Nedobrovolně se vyhrabou z postele, líně se oblečou a Bakugou naštvaně nakráčí do třídy s usměvavým Midoriyou v závěsu. Zbytek dne se tak moc nevídají, házejí na sebe jen letmé pohledy, toť vše.

Bakugovy špatné myšlenky většinou přijdou k němu, dnes on však vrazil do nich. Pan brýlatý chytrák a někdo, koho nezná.

,,Nechápu jak na něj může Midoriya plýtvat energií, když se k němu stejně chová úplně stejně? Akorát ho šikanuje a kdyby mohl, shodí ho i z útesu." To bylo vše, co Katsuki slyšel, zbytek byl rozmazaný a on slyšel jen útržky, které nemohl dostat z hlavy.

Jako tělo bez duše se šoural ke svému pokoji. Úplně vytěsnil, že měl počkat na Izuku a pak s ním jít trénovat. Jediné, co chce teď, je hodiny koukat do zdi a nechat se požírat slovy, které mu bodly do hrudi, slova pravdy. Ten brejloun má přeci jen v něčem pravdu.

Unaveně se svalil do postele a tvář zabořil do polštáře. Ve svém pokoji už nějakou dobu nebyl, u Midoriyi v podstatě nějak bydlí. Tenhle pokoj se mu zdá nějak prázdný, chybí mu tu úsměv jeho malé brokolice. Jemu chybí, ale chybí on i jemu?

,,Deku se s ním snaží být kamarád a jediné co dostane jsou nadávky."

Lehl si na bok a objal polštář. Tohle není jako objímat jeho. Zvykl si na teplo jeho těla, silná paže, která ho drží v bezpečí, rudé rty předávající uspokojivé vibrace jeho tělu. Tlukot srdce říkajíc, že je v pořádku a s ním. Nikdy mu neřekl, jak ho dokáže jeho pravidelný tep ukolébat ke spánku. Noci, kdy jsou spolu, bok po boku, jsou ty, kdy ví, že se nevrhne do nebezpečí a už se nevrátí.

,,Říct kamarádovi z dětství až se zabije?"

Občas, když Izuku spí, Kacchan si nemůže pomoct a počítá jeho pihy, ať ty na tváři nebo na jiné části těla. Ty malé a roztomilé pihy mu připomínají nebe plné hvězd. Proto pro něj znamená celý svět, Midoriya to nechápe, ale jednou mu to možná poví. Už když byli mladší měl občas nutkání mu každou hvězdu na tváři spočítat. Teprve nedávno si uvědomil jaké má štěstí, že může každou jeho hvězdu políbit.

,,Slyšel jsem o tom jak ho šikanoval."

Když zjistil, že je Deku bez quirku, ještě dnes nedokáže popsat ten pocit. Jeho sen o tom, že by mohli být tým hrdinů číslo jedna prostě zmizel. Tehdy se cítil i špatně kvůli svému quirku. On ho měl a ještě takový, který dokázal zranit lidi i jen když byl naštvaný a nedokázal se udržet.
Ještě víc ho žralo, že začal být naštvaný, stejně jako jeho matka. Myslel si, že to má v genech, ale jeho matka neměla návaly vzteku. Jeho srdce přestalo bít jako předtím, tep se zrychlil a nezpomalil. Až když mu Izuku řekl, že cítí to samé, jeho srdce se zpomalovalo. Tep se mu vracel do normálu. Dokáže ho uklidnit.

,,Chudák Midoriya, že se vůbec snaží."

Nikdy nepochopil jak se mohlo stát, že ho má Izuku i přes to všechno stále rád, natož že k němu cítí i něco málo víc. A dnes, když jsou spolu, zase nechápe jak se může v jeho přítomnosti cítit natolik dobře, že ho nechal vidět jeho slzy, když se tenkrát poprvé probudil z noční můry. Co se to s ním stalo?

,,Viděla jsi, jak se na ní Deku kouká? Myslím, že k ní něco cítí!"

Izuku mu často říká, jak moc ho miluje, ale i tak cítí, že by si zasloužil někoho lepšího. Někoho, kdo je holka a ne náladovej týpek, kterej se k němu choval jako k pytli odpadků.

Přehodil přes sebe deku a zavřel oči. Nejraději by se teď schoval do náruče Izuku, ale už toho pro něj udělal dost. Měl by ho přestat otravovat. Miluje ho, ano, moc mu to neříká, to jo, ale on to ví. Alespoň doufá, stejně tak moc jako aby ho neopustil a nenechal opět pohltit temnotou.

Tu noc k Izuku večer nepřišel. To se stalo poprvé, špatné dny totiž končí pěkným večerem v objetí. Když vyšel ze školy a Katsuki nikde, věděl o co jde a tak mu nechal čas, ale nečekal, že nepřijde. Ví, že nechce, aby ho viděl, když se trápí, ale také ví, že mu dlouhé objetí a teplo jeho sevření pomůže.

Tiše vešel do pokoje protkaného tmou a objal svého citlivého drsňáka zezadu kolem pasu.

,,Jsem tu pro tebe, nikam nejdu." Zašeptal tiše, když ucítil, že se v jeho objetí uvolnil. Co by to byl za přítele, kdyby ho v tom nechal? Kdyby tu pro něj byl jen v ty pěkné dny, moc pěkných by jich nebylo. Raději si s ním projde dnem jen aby ho viděl se další ráno zase šibalsky usmívat a líbat ho na krk.

,,Miluju tě."